Jak (ne)rozumět Bibli #2: Záměr autora, část 1.

Představte si následující fiktivní mail: 

Vážený pan Dagobert Kováč! 

Dovoluji si Vás informovat, že 2. kolo přijímací zkoušky v oboru Kultura Blízkého východu na naší univerzitě proběhne v místnosti A22 budovy X (Ťulpasova ul. č. 141) dne 29. února v 8:00. Dostavte se minimálně 10 minut před začátkem a přineste si psací potřeby a plyšového jednorožce. Zkouška bude trvat 120 minut a bude probíhat ústní formou, proto Vám doporučujeme dobře si rozcvičit hlasivky, bránici a artikulační ústrojí. 

S pozdravem,

Mgr. Eugen Horváth, Ph.D.
studijní referent.

Minule jsem zdůrazňoval, že biblický text nebudeme umět správně použít, když opomeneme jeho kontext. Ještě důležitějším principem je ale zohledňování autorova záměru. Pro ilustraci použijeme můj fiktivní email.

O co jde jeho autorovi? Představte si Dagobertovy kamarády, kteří ho dostali také, ale každý ho pochopil jinak. 

Abrahám: 
Je zde mnoho číselných údajů – dat, časů, pořadí…  Autorovi na číslech očividně záleží a chce mě naučit, že čísla jsou velmi důležitá. Odteď budu všechno vyjadřovat pomocí čísel. 

Barča: 
Je zajímavé, jak se zde setkává ústní a písemné vyjadřování, např. psací potřeby na ústní zkoušku. Větší důraz je zde ale na to ústní, o čem svědčí i doporučená rozcvička. Myslím, že autor chce, abych upřednostňovala ústní vyjadřování před písemným. Místo mailů budu odteď lidem telefonovat.

Cyril: 
Jednorožci jsou fascinující! Vždycky jsem to tušil, a tento mail to jen potvrzuje. Mohlo zde být uvedené jakékoli jiné zvíře, ale je zde právě jednorožec. Je tak jedinečný! Odteď se budu o jednorožce zajímat ještě víc. 

Tyto interpretace neznějí OK, že? 

Je zřejmé, že záměrem autora je, aby se dotyční dostavili na přijímací zkoušku, a to za jistých okolností: kde, kdy a jak připravení.  

K tomu však Dagobert a spol. dospějí jen tehdy, když si položí tu správnou otázku: O co autorovi jde? Co je jeho záměrem? Co si mám na základě tohoto myslet a jak mám konat? 

U nebiblických textů tak přemýšlíme automaticky a u Bible bychom měli také.

I v ní nám Duch Svatý říká mnohé pravdy, ne neříká nám je jen tak, abychom si z nich vybírali jako u švédských stolů, podle toho, na co má kdo momentálně chuť a co kdo preferuje dlouhodobě. 

Dagobert a spol. se nedozvěděli datum zkoušky, aby obdivovali číselné vyjadřování, ale aby se na zkoušku dostavili včas. 

Pán Bůh k nám v biblickém textu mluví s jistým záměrem, a na to používá záměr lidského autora textu (např. Mojžíše nebo Pavla). Chce, abychom pravdy, které čteme, chápali a uplatňovali v souladu s autorovým záměrem. Součástí Božího zjevení je totiž nejen co říká, ale i proč to říká. 

Například v listu Římanům ve 4. kapitole se dozvídáme, že Abraháma Bůh ospravedlnil skrze víru, ne díky skutkům zákona. Tento text bychom mohli použít na to, abychom lidi učili, že kvůli skutkům nebude nikdo spasený. Je to sice pravda, ale není to Pavlův záměr. Když se pozorně podíváme na List Římanům jako celek, uvidíme, jak je celý Pavlovou obhajobu a propagací evangelia (Nestydím se za evangelium… – Římanům 1:16), kterou když římská církev pochopí, bude motivovaná odvážně podporovat misii ke všem národům. 

Proto bychom měli tento text použít především na to, abychom lidi povzbuzovali k důvěře v evangelium, která by je měla motivovat k misii. Ve zkratce bychom mohli kázat Římanům 4 takto:  

Podívejte se, Bůh zachraňuje lidi skrze jejich víru. Vždycky to tak bylo – dokonce to platilo i pro jeho vyvolený lid, počínaje Abrahámem. Evangelium víry je v souladu s Božím plánem pro národy. Proto se nebojte lidem říkat, že potřebují v Ježíše věřit. Nenechejte se odradit, když se jim to bude zdát hloupé a stůjte si za tím, i když si budou chtít spasení zasloužit svými činy nebo když budou namítat, například, že církev od křesťanů vyžaduje dodržování mnoha pravidel.         

Samozřejmě, že je v pořádku zkoumat, co Bible říká o jednotlivých tématech, např. o židovském zákoně. O tom je celá systematická teologie. Ona ale není hlavním způsobem práce s Biblí a sama o sobě je nedostatečná, protože (když) opomíná proč. 

Boží hlas budeme slyšet tehdy a lidem posloužíme Božím slovem mnohem věrněji, když se budeme ptát nejen, co biblický text říká (Abrahám byl spasený skrze víru), ale i proč to říká (abychom měli jistotu, že evangelium víry v Ježíše je pravdivé), a vyučovat lidi v souladu s tímto Božím záměrem, tedy proto 🙂 

Jak tento princip funguje v praxi, si ještě podrobněji představíme příště. 

Doporučené čtení:

Nigel Beynon a Andrew Sach: Poďme hlbšie
David Helm: Expositional Preaching