Poslední Kristovo kázání

„Pokud chceš být šťastný, nenáviď to, co Ježíš nenáviděl na kříži a miluj to, co na kříži miloval.“ Tenhle teologický dynamit Tomáše Akvinského můžeme pochopit lépe, když se podíváme na Isenheimský oltář, největší dílo německého malíře Matthiase Grünewalda, který patří k nejvýznamnějším úkazům světového malířství. Obraz byl dokončen rok před Reformací (maloval se v letech 1512-1516) a odhaluje to, co Akvinský vyjádřil slovy.  

Oltář se dá otevřít i zavřít. Zavřený oltář vyjadřuje mystérium Kristovy oběti. Když je otevřený má na křídlech mučedníka Šebestiána (po naší levici) zabitého šípy. Vpravo je první pouštní mnich, „otec všech mnichů“ Antonín Velký, kterého život ve třetím století zalidnil poušť. 

Uprostřed tohoto díla je obrovské, krutě umučené tělo Ukřižovaného Krista se skroucenými prsty. Obraz je velmi realistický. Kristovy vyschnuté ústa a popraskané rty vykreslují muže na pokraji vyčerpání. Vlevo omdlévá Marie a padá do náruče apoštola Jana. Pod křížem klečí a spíná k Spasiteli ruce malá Marie Magdaléna. Scéna, ze které mrazí. Tohle je křesťanství. Ne roztrhané džínsy a marketing, ale Bůh mlčící na kříži. Na této scéně není nic sentimentální. Všechno je bez mejkapu.  

Vpravo je osamělý muž s beránkem. Je to Jan Křtitel, který po latinsky ohlašuje illum oportet crescere me autem minui „On musí růst a já se musím umenšovat“ (Jn 3:30). To, že je Jan Křtitel na obraze, je nehistorické (byl sťat Herodem v roce 29) ale Grünewald ho tam namaloval, protože byl posledním prorokem, který ohlašoval příchod Mesiáše. 

Ježíšovo Kázání na hoře (Mt 5-7) je ústavou křesťanského náboženství. Je to souhrn toho, co Ježíš očekává od svých následovníků, souhrn křesťanské etiky. Je to nejlepší kázání, jaké bylo kdy kázáno. Jeden z důkazů, že historický Ježíš nebyl vymyšlený, protože jen Ježíš by mohl vymyslet Ježíše. Tohle veledílo se začíná slavnými „blahoslavenstvími,“ nebo návodem na to, jak být šťastný (řecké slovo makarios znamená „šťastný.“)  Na tomhle obraze vidíme Ježíšův vlastní výklad blahoslavenství. 

Blahoslavení chudí duchem… (v. 3) To není ani romantizování nad chudobou ani démonizování bohatství, ale princip odpoutání se od hmotných věcí. Moderní překlad by zněl takhle: „Jací jste šťastní, když nejste závislí na materialismu.“ Když je Boží království prioritou, nejen, že nebudeme závislí na materiálních věcech, ale budeme je umět používat.  

Blahoslavení plačící…(v. 4) anebo šťastní jsou ti, kteří nejsou závislí na dobrých pocitech. Dnes by Ježíš hovořil o dopaminu, o pornu, sociálních sítích nebo drogách. Volá k odpoutání se od pocitů štěstí, nebo jinak: Láska znamená dělat to, co je správné bez ohledu na to, jestli je to příjemné.

Blahoslavení ti, kdo působí pokoj…(v.5)  Jen ti, kteří jsou osvobozeni od pokušení moci tohoto světa mohou být nástrojem skutečné Boží moci.  Ti, kteří přijímají svoje poslání, kteří s pokorou odevzdávají svůj život Bohu nacházejí skutečné štěstí.  

Blahoslavení, kteří jsou pronásledováni pro spravedlnost…(v. 11) Jen ti, kteří jsou ochotni vzdát se světské slávy, potlesku a uznání mohou najít štěstí v Bohu.  

Pokud chceš vidět dokonalý příklad toho, co znamená být blahoslavený, podívej se na ukřižovaného Krista. Tvůj život je nejlepší interpretací tvých slov. Neříkej mi, čemu věříš, ukaž, jak žiješ a já ti řeknu čemu věříš.  Ježíš na kříži vykládá svá blahoslavenství.  

Pokud chceš být šťastný, nenáviď to, co Ježíš nenáviděl na kříži a miluj to, co na kříži miloval. Co Ježíš na kříži nenáviděl? 4 věci, kterými nahrazujeme Boha v touze po naplnění prázdnoty svého života. 

1. Bohatství – nemá žádné. Je nahý a bosý.
2. Požitek – je v největším možném utrpení 
3. Moc – žádnou nemá. Je přibitý na kříž a v rukách má hřebíky.
4. Sláva – zažívá výsměch a potupu.  

Ježíš se distancuje od čtyřech věcí, ve kterých všichni hledáme štěstí. 

A co na kříži miloval? Konat Boží vůli, být v jejím centru.  

Byl ten, kdo prokazuje milosrdenství (v. 7), prosil o odpuštění pro ty, kteří ho přibili na kříž, kromě římských vojáků i pro tebe i pro mě. Byl ten, kdo měl čisté srdce (v. 8), jeho vůle a svědomí byly úplně odevzdané Bohu a tak na kříži byl Ježíš konečný tvůrce pokoje (v. 9) když žíznil po dobru a po spravedlnosti (v. 6). Byl odsouzen nespravedlivě, (v. 10) ale byl ve středu Boží vůle.   

I když to dost zvláštně zní, až se to těžko vyslovuje, je to obrovský paradox, ale pokud má Akvinský pravdu, tak se tady díváme na obraz šťastného muže.

Když se díváme na obraz, vpravo vidíme Jana Křtitele, který ukazuje na Ježíše zvláštním způsobem. Poloha jeho prstu je dost netypická. Jakoby všechny naše představy o Bohu musely být převráceny, abychom Mu mohli začít rozumět, jakoby naše vlastní představy musely zemřít, až potom můžeme vidět, že Kristus na kříži je obrazem svobody, obrazem radosti. 

Na kříži umírají naše naivní představy o Bohu.