Před časem jsme uveřejnili rozhovor s Bedřichem Smolou, který vyprávěl o vzniku celé sítě sborů na severní Moravě. Jedním z nich bylo Metro Olomouc, založené skupinou mladých doslova „na zelené louce“ někdy v roce 2012. V roce 2015 se do týmu zakladatelů přistěhoval Dan Adamík a pod jeho vedením postupně vznikla služba vysokoškolákům v Olomouci. Jak to všechno bylo a jak se službě daří, nám dnes prozradil v rozhovoru.

Takže, Dane, jak to všechno začalo? Odkud vlastně pocházíš a jak si se potkal s Metro Olomouc?

Původně jsem ze Zlína. V době, kdy vzniklo Metro Olomouc, jsem měl v životě takové “období hledání”.  Tehdy jsem poznal Maják a seznámil se s Bedřichem Smolou a jinými lidmi z Majáku, kteří mi představili projekt nového sboru Metro Olomouc a myšlenku zakládání sborů vůbec. Zdravá církev, která zakládá další sbory. Tato myšlenka mi byla velice sympatická. Jednou mě Bedřich oslovil, jestli bych se nechtěl přestěhovat do Olomouce a připojit se ke skupině, která tam působí. Abych byl součástí zakladatelského týmu a pomohl sbor rozvíjet. Takže v roce 2015 jsem se, po dlouhém otálení, přestěhoval.

Už v té době se hovořilo o tom, že by bylo dobré začít nějakou práci se studenty. V Olomouci je jich okolo 20 tisíc, takže by byla škoda toho nevyužít a přirozeně to dávalo smysl. Vytvořili jsme tým lidí a začali jsme přemýšlet, jak začít a jak to uchopit. Postupně vzniklo Metro Union, práce s vysokoškolskými studenty v Olomouci, jako součást práce nového sboru Metro Olomouc.

Jak konkrétně jste s celou tou prací začali?

Hned první rok jsme jednou za měsíc začali dělat bohoslužby, vždy v úterý přes pracovní týden, kdy byli studenti v Olomouci. 

Výhodou bylo, že jsme byli mladí a nadšení a šli jsme do toho po hlavě. I když jsme neměli dost zkušeností, nebáli jsme se zkoušet nové věci. Po tomto prvním roce jsme ale zjistili, že nestačí dělat jen bohoslužby, ale také je potřeba vytvořit komunitu, která slouží studentům. Chtěli jsme být rodinou, kde člověk může najít svoje zázemí, kde se může duchovně rozvíjet, kde najde vztahy. Ne že jim jednou za měsíc něco předneseme a potom je pošleme pryč. 

A tak jsme začali s dalším skupinovým setkáváním jedenkrát za dva týdny a bohoslužby jsme začali dělat také každé dva týdny, přičemž tyto formáty se střídají. Každý týden je teda jedna z těchto dvou aktivit. 

Jaký byl cíl této práce, vize?

Uvažovali jsme takto: když jde člověk na univerzitu, má okolo 20 let. Je to jedno z posledních období, kdy se formuje základ pro život a kdy si stanovuje priority. Opouští svoje původní domácí prostředí a je to pro něho v různém ohledu výzva. Mnozí mladí lidé, kteří vyrostli v křesťanském prostředí a nemají v tomto věku vhodné zdravé prostředí, kde by mohli klást otázky, kde mohou pochybovat, dostávají se do krize víry. Sám to znám ze svého okolí. Nejde jen o to, mít možnost si někde něco poslechnout, ale mít živého člověka, ke kterému mohu přijít a se kterým mohu mluvit, který se mi bude věnovat a vyslechne mě. 

Chtěli jsme, aby křesťané z jiných měst, kteří přicházejí studovat na univerzitu, nemuseli trávit celý týden v cizím prostředí a čekat na pátek, kdy konečně mohou navštívit mládež ve vlastním sboru. Chtěli jsme i pro ně vytvořit zdravé a bezpečné prostředí, kde najdou zázemí a kde mohou načerpat. Otázka vztahů a komunitního života byla pro nás hodně důležitá. 

Jak jste si nastavili vztah mezi touto službou a mateřským sborem? Je záměrem získat tyto lidi pro práci ve sboru, pokud například po skončení školy v Olomouci zůstanou?

Jasně komunikujeme, že nechceme nikoho přetahovat. Máme různé případy. Někteří skutečně po skončení univerzity v Olomouci zůstali, stali se členy sboru a zapojili se do služby, ale někteří s námi zase prošli celou cestu od prváku až do konce studia a potom se vrátili domů. I tak je to v pořádku. Naším záměrem je poskytnout jim domov během let, kdy studují v Olomouci. 

Pojďme se podívat, jak konkrétně v současnosti Metro Union funguje?

Jak už jsem říkal, jednou za 2 týdny máme bohoslužbu, tzv. Velký Union a jednou za 2 týdny skupinu, tzv. Malý Union. 

Tento rok jsme také rozdělili skupinu na dvě menší. Po čase se nás scházelo poměrně hodně, takže to bylo náročné i prostorově. Lidé se už vzájemně neznali, což nám vadilo, pokud chceme dát důraz na komunitu. Když máte skupinu 50-60 lidí, tam už přirozené vztahy mezi nimi nefungují. Zároveň se ve skupině vyskytovali lidé velice širokého věkového spektra. Od čerstvých studentů až po lidi pracující. A lidé, kterým je osmnáct, dvacet let, mají úplně jiné otázky, než ti, kteří jsou starší. Takže podle toho jsme je rozdělili na mladší a starší skupinu. Studenty a pracující. Zároveň to otevřelo možnosti zapojit do služby víc lidí.  

Skupina „mladých dospělých“, teda lidí, kteří právě skončili školu a začali pracovat, není asi v mnoha sborech podchycená. 

Většina sborů má v mládeži obrovskou směsici lidí od 15 let až do 30, protože „mladí dospělí“ nezapadají nikde jinde. Přitom je to velká škoda, že pro tuto kategorii, která řeší specifické životní problémy, ve většině sborů neexistuje zázemí. Musí “počkat”, až budou mít děti a budou se moct zapojit třeba do besídky. Pokud vím, tak v České republice se této skupině věnují jen v pár sborech, zatímco klasické mládeže fungují skoro všude. A máme zpětnou vazbu, že někteří naši „absolventi“, kteří se vrátili po studiu domů, začali ve svém domácím sboru podobnou práci.

Myslím, že i to může být důvod, proč tito lidé odcházejí z církve. Nejsou podchyceni a nikdo se jim nevěnuje. Jednoduše se pak může stát, že si zařídí život tak, že jim v něm na Boha a církev nezbyde místo. A to je škoda, protože mají velký potenciál.

A jsou tyto dvě skupiny nějak propojeny?

Ano, jednou za dva týdny se všichni spolu potkáme na společných bohoslužbách jako jedna komunita Metro Union.  

Kolik lidí chodí na jednotlivé skupiny?

Ve starší, „pracující“ skupině je pevné jádro asi dvanácti lidí a na té mladší „vysokoškolské“ 15-20 studentů. Dochází tam k větší fluktuaci tím, že jsou to vysokoškoláci. Na bohoslužby přichází kolem padesáti lidí.

A s mateřským sborem nemají tito studenti žádný kontakt?

Někteří z těchto lidí jsou zároveň zapojeni v mateřském sboru. Máme mládežnickou kapelu, která hraje na nedělních bohoslužbách, někteří studenti pomáhají v práci s dětmi a pod. Většina studentů není z Olomouce, ale pokud jsou, tak mohou navštívit i nedělní bohoslužby sboru, kam jsou zváni. Ty probíhají v neděli až o 16. hodině, takže když se student vrátí do Olomouce dřív, může se zúčastnit. 

Jak probíhají skupinky?

Osvědčilo se nám, dát důraz a dostatečný prostor pro diskusi. Každý semestr probíráme na bohoslužbách určitou tematickou sérii (například tento semestr chceme mluvit o základech křesťanství a adresovat různé mýty a stereotypy, které kolem něj a kolem víry máme). 

Na skupinách mohou studenti o daném tématu diskutovat. Například pokud je kázání na nějaké abstraktní téma jako hřích, na skupině se bavíme o tom, co to znamená konkrétně v praxi, jaké to má aplikace na jejich osobní život. Je pro nás důležité, abychom tvořili atmosféru, kde se lidé nemusí bát, že nesouhlasí, nebo budou mít jiný názor než ostatní.

V létě, když studenti odejdou a zůstanou spíše místní, program je volnější. Uděláme si třeba výlet, zajdeme na minigolf nebo na pivo. Občas se podiskutujeme nad zajímavým tématem. Je to dobré, protože v létě, když je Olomouc bez studentů téměř prázdný, mladí vědí, že u nás mají své zázemí. 

Kromě bohoslužeb a skupin, máte ještě jiné formy setkávání? Chodíte například spolu sportovat, za kulturou, vánoční večírky apod.?

Samozřejmě. Máme rádi jídlo, tak děláme pravidelné grilovačky. Dokonce vánoční barbecue. Teď, během pandemie je to pochopitelně horší, a mnohé tyto aktivity ustaly. Děláme pravidelné víkendovky, které jsou skvělou příležitostí lépe se poznat a strávit spolu delší čas. Navíc tím, že fungujeme jako “rodina”, trávíme spolu čas i mimo setkání církve. Zajdeme spolu na kávu, navštívíme se, spolu něco podnikneme.

Předloni jsme začali roční program studia Bible, který měl docela úspěch. Nazvali jsme to First Class. Mnozí mladí lidé Bibli neznají a nečtou, nebo je pro ně nesrozumitelná. Kolega přišel s nápadem, výzvou, aby lidé dali závazek Bibli rok číst a studovat. Celý rok jsme procházeli v 15 lidech Nový zákon. Letos jsme rozběhli druhý ročník.

Je pro nás důležité, najít pro setkání takovou formu, aby bylo přístupné účastníkům. My vedoucí, máme připravené podklady, ale většina setkání probíhá formou diskuze, kdy klíčová je otevřenost a upřímnost. Všichni mají prostor dávat otázky, projevit svůj názor, nesouhlasit. Nemáme patent na pravdu, odpověď na každou otázku. Chceme je vést k tomu, aby společně objevovali, hledali a vidět v Bibli smysl. Zároveň jsou přirozeně konfrontovány se svými předsudky a názory. Podobně přistupujeme ke všemu, co na Unionu děláme.

Jak fungují mládežnické bohoslužby? 

Snažíme se hlavně hodně komunikovat. Chceme, aby lidé, kteří nejsou z církve a přijdou na bohoslužby, nebyli překvapeni a zaskočeni. Je důležité vysvětlit, že jsme církev, co to znamená a co se bude dít, jaký bude program. S nadsázkou na Metru říkáme: “Nemusíš souhlasit, ale budeš rozumět.“

Také dáváme prostor jídlu. 🙂 Vždy před i po skončení programu lidé zůstávají u jídla a mají možnost seznámit se, popovídat si. Je to způsob jak i na bohoslužbě spolu můžeme budovat vztahy, které jsou pro nás to hlavní.

Říkám si, jestli mladí z církve neodchází, protože je jim forma cizí a už vůbec si nedovedou představit, že by do sboru pozvali své kamarády. Tomu se snažíme vyvarovat. Srozumitelnost nejen obsahu, ale i formy považujeme za klíčovou. Jde nám o to, aby programu rozuměli nejen křesťané, ale také nevěřící. Také chceme, aby měli možnost se zapojit. Teď například na studium Bible chodí člověk, který není křesťan, ale zajímá ho o čem je Bible. Nebo třeba zapojíme takového člověka do kapely. 

Je to pro nás přirozený způsob, jak přiblížit člověku církev. Vtáhnout ho do komunity, mezi nás. Přes osobní vztahy lépe pozná Pána Boha a křesťanství. Nejen jako nějakou teoretickou informaci, ale může zažít, jak to vypadá, když se společně učíme Boha následovat a žít podle Jeho hodnot. Je důležité, když zažije, že jsme rodina, kde může zažít přijetí, pochopení, pomoc, nehledě na to, kde se životě nachází, čemu věří nebo jestli uvěří.

Vy ale chcete získávat lidi pro Pána Boha? Nebo ne?

Samozřejmě, že jsme rádi a těšíme se, když lidé uvěří a zůstávají ve sboru, zapojují se do služby, ale nechceme, aby z nás cítili nějakou agendu nebo měli pocit, že se je snažíme přesvědčit. Mladí moc dobře poznají, pokud je náš zájem neupřímný. Jde nám o to budovat vztahy místo “projektů”. Někdy si lidé chtějí křesťanství zažít, dřív než se pro něj rozhodnou. Nemám moc rád, když se mluví o evangelizaci. Měla by to být samozřejmá součást našeho každodenního života. Každý z nás by měl být “misionář”. To ale znamená, že druzí vidí Pána Boha na našem životě, v našich vztazích a hodnotách, které žijeme. 

Jak funguje tým, který zodpovídá za tuto službu? Jak připravujete, plánujete, odevzdáváte zodpovědnosti?

Tím, že se do služby zapojují sami studenti, kteří mohou po čase úplně odejít, snažíme se o to, aby v službě byla určitá kontinuita. Takže neustále hledáme a povzbuzujeme mladé, aby se zapojili a převzali zodpovědnost. Jak na úrovní skupiny, tak celého Unionu. Mohou být třeba dobrovolníkem, tzn., že pomáhají s praktickými věcmi a programem nebo potom vedoucími, kteří přebírají zodpovědnost za konkrétní oblasti služby. 

Jednou za čas se setkáme, třeba na pizze, a bavíme se o programu, získáváme feedback, který je pro nás klíčový, abychom neusnuli na vavřínech a neujel nám vlak. Také mluvíme o vizi. Předávání vize považuji za důležité, abychom si připomínali, do čeho jdeme, čeho jsme součástí, a proč to všechno děláme. Jako Union jsme převzali vizi celého mateřského sboru: chceme lidem nabídnout nový život s Ježíšem, místo v rodině Metra a smysl života ve službě Bohu. 

Potom je také užší tým vedoucích. V Metro Union je to skupina asi deseti lidí. Ti se také pravidelně setkávají a plánují, řeší celou koncepci. Chceme, aby v týmu byl někdo z vedení sboru (staršovstva), potom jak členové sboru, tak hlavně přímo studenti. Pro ně děláme Union. Oni přesně vědí, co jejich přátelé řeší, jaká témata je potřeba otevírat.

Dá se říct, kolik z těch padesáti studentů, kteří chodívají na bohoslužby, je zapojených do služby? 

Na bohoslužby chodí hodně lidí, kteří jsou spíše hosté. Z těch, kteří chodí i na skupiny jich je většina zapojených.

Mají lidé ve vašich týmech možnost osobního růstu prostřednictvím nějakých tréningu?

Výhodou je, že jsme součástí mateřského sboru Metro Olomouc. V rámci Metra funguje tzv. Pastor institut, což je dvouletý program pro vedoucí ve sboru. Je to vzdělávání a příprava na vyšší úrovni. Momentálně tam studují z Unionu tři lidé. Výhoda nejen sboru samotného, ale celé sítě spřátelených sborů je, že můžeme sdílet naše zdroje.

Dane, ty jsi kromě služby zaměstnaný na plný úvazek. Jsi ženatý, máš dvě děti. Jak se ke službě staví manželka?

Ano, pracuju jako business analytik pro IT firmu. Sloužíme s manželkou společně už od začátku, takže se ke službě staví kladně :).

Děti chodí také s vámi?

Ano, děti s námi chodí na bohoslužby a také na skupiny. Union se rozrůstá nejen o studenty, ale také o děti, nejsme proto jediní, kdo na Unionu děti má. Proto máme 2 skupiny, kde se, doufejme, líbí všem, ať studentům mladším či starším, singles i zadaným či třeba dětem.

Když někdo ze čtenářů bude někdy v Olomouci, budu rád, když nás přijde navštívit. 🙂

Daniel Adamík má 33 let. S manželkou Markétou mají dvě děti Kryštofa (3) a Stellu (1). Celá rodina slouží společně. 

Bližší informace o službě Metro Union najdete tady:

https://www.facebook.com/metrounion/

Informace o sboru Metro Olomouc tady:

https://metroolomouc.cz/

Eva Bechná pracuje jako pastorační asistentka ve sboru Církve bratrské v Žilině. Ve sboru se mimo jiné věnuje dlouhodobě práci s dětmi a maminkami a také vydávání sborového newsletteru Fajo.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Na našem webu používáme soubory cookie

Potvrďte prosím, zda přijímáte naše sledovací soubory cookie: Google Analytics, Facebook Pixel. Sledování můžete také odmítnout, takže můžete nadále navštěvovat naše webové stránky bez odesílání jakýchkoli dat službám třetích stran.