Jak vytvořit bezpečný prostor v rozhovoru

Existují dva typy lidí. První typ je jako černý čaj, který máte vyluhovaný tak za 2 minuty. Jsou to lidé, kterým stačí pár minut na to, aby se cítili bezpečně a otevřeně a nemusíte pro to ani moc udělat. Druhý typ lidí je jako bylinkový čaj; než je připravený a dobrý, trvá mu to i 10 minut – teda mnohem déle.

Já jsem určitě typ bylinkový čaj – než dostanete něco „dobré“, podstatné, z mého nitra, může to trvat i 2 hodiny.

Zřejmě každý máme v životě lidi, kterým trvá déle, aby se v rozhovoru cítili bezpečně, nebo s tím potřebují trochu pomoci. Týká se to i rozhovorů o Kristovi – ať už jde o věřící nebo nevěřící lidi v našem životě.

Ježíšova interakce

„Když se tak díval na zástupy lidí stojící před ním, bylo mu jich líto, …“ Matouš 9:36

V jiném překladu se uvádí, že byl pohnut soucitem. To je Ježíšův postoj, když se dívá na zástupy lidí, kteří potřebují pomoci. Pokud přistupujeme k druhým lidem spolu s Kristem, i my můžeme vstupovat do rozhovoru se soucitem.

„Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Lukáš 24:17

Příběh Emauzských učedníků mi přijde celkem vtipný. Ježíš mohl přijít a říct: „Ahojte, jsem tady!“ Nebo je zastavit a všechno jim vysvětlit. Ale On se ptá těch, co přežili, jak vnímají to, co se děje, a jde spolu s nimi celou cestu, až dokud sami nepoznali, kdo to je. Když se zajímáme, ptáme a nasloucháme druhým, vlastně napodobňujeme Ježíše.

A teda jak na to? Jak vstupovat do rozhovorů tak, aby se lidé cítili bezpečně? Kromě soucitu a aktivního naslouchání pomáhá také trpělivost a zvědavost.

Autor fotky: fauxels: https://www.pexels.com/sk-sk/photo/sedenie-kolegovia-stolicky-pracovny-priestor-3182808/