Nikdy jsme neměli tak skvělé přátelství

Máša Horova a Yarka Naumenko přišly na Slovensko po začátku války na Ukrajině. Máša s rodiči a třemi sourozenci do Žiliny, Yarka s maminkou nejprve do Bardějova. Později si našla stejnou komunitu jako Máša v Církvi bratské v Žilině.

Máša pochází z Cherkasy, velkého města v centru Ukrajiny, 200 km od Kyjeva. Město je poměrně bezpečné, proto tady už od r. 2014 nacházejí útočiště utečenci z východu Ukrajiny. 

„Nejdříve jsme neměli moc mládeže a ani aktivity pro ně, ale v r. 2017 přišli do Cherkasy lidé z jednoho malého sboru z východu. Měli mezi sebou mladé a hlavně chuť a touhu něco pro ně dělat. A tak jsme organizovali první letní mládežnický tábor.“ 

Máši bylo tehdy jen 13 let a neměla ponětí, co takový tábor obnáší. Chtěla se nejdřív pouze zúčastnit. Jen se zjistilo, že není dost lidí do týmu, který by tábor připravil a tak přežila křest ohněm a rovnou ji zapojili do týmu. Od té doby organizuje tento baptistický sbor tábory každý rok. Spolupracuje s organizací Josiah Venture a proto jsou tábory v podobném nastavení jako naše Edge campy. 

Když přišla Máša na Slovensko, automaticky si našla komunitu s mladými. První rok pouze sledovala a konečně se poprvé v životě stala jen „obyčejnou“ účastnicí letního Edge tábora, ale potom se už hned zapojila do týmu. Týmu tábora i týmu pro přípravu pravidelných mládežnických setkání během školního roku. „Nechtěla jsem jen přijímat, ale i dávat.“

Jak se změnila situace v Cherkase po začátku války? Určitě hodně lidí z města odešlo.

„Někteří odešli, ale hodně nových přišlo zase z východu. Kromě toho přichází stále hodně mladých prostřednictvím táborů. Protože ty jsme nepřestali dělat ani během války. Cherkasy zůstává pořád poměrně bezpečným prostorem. Když se dívám na fotografie z mého sboru, zjišťuji, že poznám asi tak deset procent lidí. Ostatní jsou noví. Mládežnická práce se přetavila do klubu s názvem Iceberg. A začali jsme dělat tzv. Klub dobrého tesaře.“

Co si pod tím představit? „Starší a zkušenější muži se věnují chlapcům. Učí je manuálně pracovat s dřevem. Začalo to v našem sboru a rozšířilo se to do dalších baptistických sborů. Naši to jezdí prezentovat dál, kde ještě nezačali.“

Yarčina situace je smutnější. Její charizmatický sbor leží v Kramatorsku v Doněcké oblasti. Už od 2014 se město zmítalo v zápase o to, kde povede hranice. Nakonec zůstalo Ukrajině. Yarčin sbor je maličký, mládeže bylo méně a ač byly mnohé pokusy o rozběhnutí práce a pozvání nových lidí, celkem se to nepodařilo. Po začátku války v 2022 hodně lidí z města odešlo. Hlavně rodiny s malými dětmi. 

„Pokud vím, zapojili se do sborů v novém působišti,“ říká Yarka. Pastoři a vedení sboru se pravidelně vrací do Kramatorsku a snaží se pomáhat těm, kteří tam ještě zůstali. Většinou starší lidé, kteří už nedokázali odejít. Nosí jim humanitární pomoc, ale i slovo. Místní sbor slouží víc jako místo těchto setkání. 

Yarka se podobně jako Máša zapojila do týmu mládeže v Církvi bratrské v Žilině. 

„Jak se vám líbí na Slovensku? Co nejvíc?“ Máša studovala na Ukrajině na univerzitě angličtinu, teď pokračuje na Žilinské univerzitě. Rodiče si v Žilině našli práci. Sourozenci chodí do školy. 

Yarka ukončila vysokou školu online a už má plány na to, kde se zaměstná. Má ráda tanec, ráda by ho využila v rámci služby mladým. Máša zase hudbu. Chtěla by se naučit hrát na kytaře. Ale nejvíc se jim na Slovensku líbí komunita. Obě přikyvují. Komunita církve a mládeže, kam se zapojily. „Nevěřící člověk by to nepochopil, ale my jsme tady hodně získaly i za těchto okolností. Nikdy v životě jsme neměly takové přátelství.“

Pán Bůh je dobrý. I když odešly za těžkých okolností, nakonec jim dal něco ještě lepšího. A doma také nepřestal konat. Obě děvčata se už podruhé v létě vracejí domů na Ukrajinu, aby tam pomáhaly na místních táborech. S sebou si vždy berou své nové kamarády ze Žiliny.