Multigenerační církev: Mezi-generační tábor

V jednom z předcházejících článků jsme hovořili o tom, že je dobré a zdravé, pokud v církvi žije více generací a společně se učí mít se rádi, tolerovat se a sloužit jeden druhému. Dnes bych se ráda podělila o jednu mezi-generační aktivitu, kterou už roky organizuje náš sbor a která velmi dobře funguje. 

Jedná se o společný pobyt lidí všech generací. Tento tábor s různými přestávkami organizujeme už 20 let. Vymyslel ho jeden z předcházejících kazatelů. V té době sbor narostl a tak se mu zdálo, že společný pobyt, kde jsou spolu lidé od rána do večera, by mohl pomoci k vzájemnému seznamování a budování komunity. A v tom měl pravdu. Vedle toho jsme zkoušeli i jiné formy celosborových aktivit, ale nic tak dobře nefunguje, jako když odejdete pryč na nové místo, na chatu v přírodě, od běžných starostí, od svých domácností a tam společně prožijete několik dní. 

Jak to prakticky vypadá?

Termín

Termín je klíčový. Vždy jsme ho vybírali tak, aby se mohlo zúčastnit co nejvíc lidí. Vyzkoušeli jsme různé možnosti – letní prázdniny i velikonoční svátky. Velikonoce měly své kouzlo. Lidé si nemuseli brát dovolenou, ženy byly ušetřeny starostí s uklízením a vařením. Velikonoční bohoslužby daleko od „hlučícího davu“ nebo opakovaně tzv. paschální večeře, byly jedinečným zážitkem, který můžeme doporučit. 

Délka

První tábory byly poměrně dlouhé, pět i více dní. Jak jsme tábor přesunuli na Velikonoce a jak rostly ceny za pobyt, museli jsme ho stále víc zkracovat. Naposledy to byly necelé tři dny. Máme vyzkoušeno, že je dobré, pokud můžete být spolu aspoň jeden celý den a dvě noci. Je fajn začínat společně den od ranního svítání až po pozdní noční dialogy bez toho, že se musíte stresovat balením a cestováním. Pokud je takých pokojných dní víc, je to o to lepší. 

Celý sbor

Na náš rodinný tábor je pozvaný kdokoliv z našeho sboru. I když se jmenuje rodinný, zúčastňují se ho i mladí lidé, kteří nemají ve sboru svoji rodinu, lidé, kteří jsou svobodní, kteří přišli o svého partnera, rodiny s dětmi i bez dětí. Prostě kdokoliv bez ohledu na věk nebo rodinný status. Protože právě na chatě, daleko od našich životů, žijeme jako jedna rodina. 

Z času na čas si někdo přivede kamaráda nebo někoho z rodiny a my ostatní se seznámíme. Po začatí vojny na Ukrajině s námi Velikonoce trávila skupina ukrajinských žen.

Je to samozřejmě náročné na organizaci, ale zúčastňujeme se na tom společnými silami. Není to dovolená, kterou sbor lidem vymyslel, a oni pouze přijdou a užijí si ji, ale je to proces, ve kterém každý přiloží ruku k dílu. Je to služba jeden druhému, každý podle svých možností a obdarování. Pokud máme na táboře plánované bohoslužby nebo různé aktivity, někdo je musí připravit, sbalit a dovézt rekvizity. Lidé si vzájemně pomáhají se vším, co je potřeba. Nikdo se nezavře na pokoji, aby si četl, ale během společných programů se každý snažíme být účastný, i když to není vždycky můj „šálek kávy“. Nebylo to tak vždy, museli jsme se to učit, ale dnes už je to úplně samozřejmé. Noví lidé po čase pochopí, jak to funguje a automaticky se přidají.

Podobně jsme se vždycky snažili, aby nikomu v účasti nebránily finanční možnosti. Někdo je důchodce, někdo student a někdo žena na mateřské. Vždy jsme si uměli finančně vypomoct, aby se každý mohl zúčastnit a tábor ho finančně nezničil. 

Program

Program podobného pobytu je stejně důležitý jako ostatní složky. Je potřeba ho vždycky namíchat „tak akorát“. Tzn. nechat i individuální čas na procházku po okolí nebo volné rozhovory, ale zároveň i společně organizované aktivity. Jelikož na tábor chodíme jako Boží lid, jeho součástí jsou především bohoslužby. Obyčejně nedělní, na Velikonoce i velkopáteční. Během léta jsme na táboře dělávali i křty, na Velikonoce jsme uspořádali tzv. paschální večeři. Speciální liturgie a konzumace beránka, hořkých bylin a nekvašených chlebů. 

Často jsme pozvali řečníka, který nám během dne přednášel na téma manželství nebo výchovy dětí nebo jiné užitečné téma. To si vyžadovalo samostatný program pro děti.

A potom různé formy zábavného a sportovního programu:

Turistika, procházky, výlety do okolí – v létě jsme chodívali i všichni společně na velkou celodenní túru, jindy pouze v menších skupinách. Ale i když jdeme jen na malou procházku, vždycky uvažujeme „komunitně“, tzn., bereme s sebou vždy někoho dalšího. 

Rodinná olympiáda – jednoduchá sportovně zábavná aktivita, na které se zúčastňují mladí i starší. Na podobné aktivity je potřeba sestavit soutěžní týmy z vícero rodin i jednotlivců, lidí různých generací. Společně plní různé úlohy, obcházejí jednotlivé soutěžní stanoviště a získávají body. Výborné je to venku na čerstvém vzduchu. Je při tom hodně zábavy, ukáže se, kdo je jak obdarovaný a víc než vítězství je důležité, aby se každý zapojil a každý dostal svoji šanci. I ten nejmenší, i ten nejstarší. 

Kvízy – kvízy, které obsahují otázky na svět v minulosti i současnosti, svět důchodců i teenagerů, svět dětských pohádek nebo život našeho sboru. 

Promítání fotek – vzpomínky na život našeho sboru v minulosti, směšné fotky dospělých, když byli dětmi, vzpomínkový večer na osobnosti církve apod.

Křeslo pro hosta (hosty) – ze společenstva vybereme lidi, kteří mají co říct a moderátor jim klade otázky. 

Divadelní scénky – rádi robíváme tuto aktivitu, kdy jednotlivým soutěžním týmům zadáme témata, nabídneme jim kostýmy a rekvizity a oni musí společně vytvořit krátkou divadelní scénku. Např. mají vymyslet pohádku. Pokud se někdo necítí na podobné aktivity, nemusí přímo hrát, ale aspoň poradí a pomůže s přípravou. 

Při všech těchto aktivitách je důležité nastavit je tak, aby se mohli všichni nějakým, aspoň malým dílem zúčastnit a nikdo se necítil vyloučený. Lidé se mohou promíchat a jsou nuceni komunikovat s těmi, se kterými si běžně ve sboru nepovídají. Máme zkušenosti, že při zábavě padají bariery, lidé se chovají uvolněněji, žertují a jsou si bližší. Starší lidé, rodiče, kazatelé nebo členové staršovstva ukazují těm mladším, že se dokáží radovat ze života, že umí na chvíli opustit starosti a zodpovědnost. Mladí naopak svými výbornými nápady a organizací projeví dostatek zkušeností a zodpovědnosti. 

Náš tábor máme velmi rádi a vždycky, když jsme ho na pár let opustili, po čase nám začal chybět. Mnozí noví účastníci vyjadřovali dobrý pocit z toho, že mohli zažít takové vzácné rodinně a komunitně prožité chvíle. Je důležité, abychom společně netrávili pouze neděle, ale i jiné dni a uměli společně chválit Pána, zpívat, modlit se, ale také se radovat a žertovat.