Rozhovor s Ivanou Čorbovou o projektu sázení stromů v Africe

Nadace Integra vznikla na Slovensku v r. 1995. Začínali školeními pro podnikatele, později se přeorientovali na humanitární projekty pro Afriku. Jedním z velice zajímavých projektů je sázení kešu a makadamových stromů v Africe. Momentálně jich vysadili už milion a půl. O tomto tématu jsem si povídala s jednou z koordinátorek projektu Ivanou Čorbovou.

Ve kterých zemích Afriky projekt realizujete?

I: V Keni a Etiopii, ale rádi bychom ho rozšířili i do dalších zemí. Pravděpodobně budeme pokračovat do Ugandy a Rwandy.

Jak tento projekt vznikl?

I: Nadace Integra založila přibližně před 10 lety sociální podnik v Keni, který se zaměřoval na farmáře makadamových a kešu stromů. Chtěli jsme rozbít monopol, který měla v této oblasti jiná firma a poskytnout farmářům poctivější podmínky a lepší odměny. Rozběhli jsme projekt s názvem Ten Senses Africa a začali jsme od nich ořechy vykupovat. Po několika letech jsme přemýšleli, co víc bychom mohli udělat. Někteří farmáři měli stromů víc, někteří méně. Půdy na další vysazování bylo dost. Začali jsme se zamýšlet, jakým způsobem bychom jim ještě více pomohli. Nakonec jsme začali sazet sazenice nových stromů. A pomocí různé grantové podpory jsme postupně vymysleli a začali realizovat projekt obnovy kešu stromů a to konkrétně na východním pobřeží Keni, kde byl kešu průmysl dost zanedbaný. Tam před několika lety zkrachovala poslední fabrika na zpracování kešu ořechů. Farmáři se příliš nestarali o stromy, které už tam rostly, případně je káceli kvůli dřevu. 

Jak to pokračovalo?

Postupně jsme se rozhodli, že postavíme novou fabriku, postaráme se o ty stromy, které tam už jsou, a farmářům dáme k dispozici nové sazenice, které vypěstujeme. Farmářům jsme začali také poskytovat základní vzdělávání, aby se o stromy uměli postarat, a vzdělávání jsme rozšířili i o děti na školách. Jejich výuka se rozšířila o předmět farmaření. To celé vznikalo krok za krokem. Na začátku jsme chtěli dát farmářům nový zdroj obživy, malé stromečky, které měly o několik let plodit a „vydělávat“. Do toho jsme vnímali ekologický aspekt. Pokud vysadíme milion a půl stromů, pomůže to k redukci oxidu uhličitého. A později přišlo vzdělávání dětí. Protože v této oblasti je běžné, že lidé nemají na vesnicích práci a proto utíkají do větších měst. Tam nakonec skončí nezaměstnaní ve slumech. Případně se stanou nádeníky a vydělávají jen pár centů denně. Chtěli jsme už dětem ukázat, že farmaření má obrovskou hodnotu a potenciál. Dětem farmářů jsme dali sazeničky, aby se učili spolu s rodiči je vysázet. Takže projekt se postupně hodně rozrostl.

Podle toho, co říkáte, je to skutečně široký záběr aktivit. To si určitě vyžaduje hodně lidí, kteří pomáhají, koordinují apod. Jak to funguje? Máte přímo v Africe spolupracující organizace, lidi, kteří reálně projekt vedou?

Máme v Africe původní sociální podnik, který se přejmenoval na Grow fairly. Potom spolupracujeme s mnoha lokálními partnery. Např. spolupracujeme s více než 100 školami a dalšími menšími organizacemi, které nám pomáhají. Finančně nám pomohly granty z Evropské unie, SlovakAid, také USAid a další. Je to skutečně hodně náročné zapojit do toho stovky škol, mít v databázi dva tisíce farmářů, to se nedalo dělat bez peněz. Ale vždycky myslíme na to, abychom místním lidem dávali práci. Neposíláme tam lidi ze Slovenska, ale hledáme výlučně lokální personál a organizace, aby se do projektu zapojily a pomáhaly, kde je potřeba. A snažíme se rozrůstat. Věříme tomu, že se nám postupně podaří změnit obraz celého pobřeží.  Protože kešu rostou hlavně na pobřeží. Makadamové stromy naopak ve vyšších polohách, protože potřebují chladnější podnebí. Na základě toho, co se nám podařilo v Keni, kde jsme viděli, že tento model funguje, začali jsme budovat podobnou práci v Etiopii a pravděpodobně se rozšíříme ještě i do Rwandy a Ugandy. 

Předpokládám, že místní lidé dobře znají situaci, jazyk, mentalitu. Pokud je zaměstnáte jako koordinátory projektu, farmáři k nim pravděpodobně mají větší důvěru. 

Je to tak. Nechceme přicházet jako ti, co všechno umí a chtějí místní poučovat. Věříme tomu, že mají kapacitu, poznání lokálního prostředí, a my jim můžeme dát svoji podporu, případně know how. Velice se snažíme, aby to bylo rovnocenné partnerství, ne nadřazenost a podřazenost. My máme peníze a vy pracujte! Teď se hodně mluví o tzv. „dekolonizaci“ pomoci. Nechceme, aby když se podívají na bílého člověka, aby v nás viděli jen peníze, nebo svého spasitele, který všechno napraví. Protože takovéto uvažování tam přežívá. Partnerství je o tom, že každý k tomu něco přidáme a společnými silami vybudujeme něco nové a dobré. 

Pokud tomu dobře rozumím, farmáři nepěstují stromy pouze pro vlastní potřebu, ale jsou pro ně určitým kapitálem. Ořechy prodávají a získávají peníze pro vlastní rozvoj. Je to tak?

Ano, je to přesně tak. Farmáři obyčejně mají svoje vlastní zahrady, kde pěstují plodiny pouze pro vlastní spotřebu – rajčata, banány, kukuřici. To okamžitě spotřebují, ale nezůstanou jim žádné peníze, za které by si mohli koupit jiné potřebné věci. Proto potřebují tzv. cash crop, plodiny jako ořechy, kávu, ze kterých získají peníze navíc. Peníze na školní uniformy pro děti, aby je mohli poslat do školy a pod. Většina lidí tady žije jen tak, že spotřebovává plodiny z vlastní zahrady a na víc jim nezůstanou prostředky. A my jsme jim dali možnost, získat něco víc. 

Nadace Integra se netají tím, že se jedná o křesťanskou nadaci. Nebo řekněme o nadaci, kterou založili křesťané. Sdílíte s lidmi v Africe evangelium, věnujete se jim i po duchovní stránce?

I: Nadace Integra je něco takového, co se anglicky nazývá „faith based“. Tzn., vytvořili ji křesťané, ale není misijní nebo evangelizační organizací a ani tento projekt není misijní. Ale samozřejmě, že naše motivace, přemyšlení nad projekty je vedené naší vírou. Avšak primárně v tomto projektu farmáře duchovně nevzděláváme, ani jim nepřinášíme evangelium. Co je zajímavé, že tyto africké národy poznají Boha velice dobře. Tam neexistuje ateismus. Mnohokrát si s nimi o Bohu i povídáme, a když se jich zeptáme, jestli v něho věří, tak je to pro ně něco samozřejmé. Pro dospělé i pro děti. Proč se mě na něco takového ptáte? Jak se dá žít bez Boha? Pro ně je realita tak náročná, že ji mohou prožít jen tak, že věří v Boha. Neumějí se spolehnout na sebe, na léky, na lékaře… Častokrát se mohou spolehnout jen na Boha. Samozřejmě, že jejich víra je ovlivněná jejich kulturou. Ale v Keni nebo Etiopii je hodně upřímně věřících křesťanů, takže častokrát se my sami učíme od nich. Jak žít víru ve velmi těžkých situacích. Protože my máme dost jiných „berliček“, na které spoléháme, ale oni ne.

Vy jste koordinátorkou pro tento projekt. Co všechno je vaší úlohou?

I: Protože je to skutečně rozsáhlý projekt, koordinátorů je víc. Někteří jsou přímo na místě v Africe. Na Slovensku jsme dvě koordinátorky. Já jsem zaměřená na vzdělávání lidí na ekologická témata na Slovensku. A protože se dnes mnohé organizace věnují ekologickému vzdělávání, my se k tomu snažíme přistupovat z hlediska klimatické nespravedlivosti. My, jako rozvinuté země, v současnosti a hlavně v budoucnosti způsobujeme velké problémy těm méně rozvinutým zemím. Uhlíkové plyny produkují hlavně rozvinuté země svým způsobem života. To má za následek různé změny klimatu, co se odráží hlavně v oblastech, kde žijí lidé, kteří naopak neprodukují téměř žádný oxid uhličitý. Vidíme to právě v Keni, Etiopii, Somálsku nebo Rwandě. Tam se stále častěji objevují obrovská sucha nebo obrovské záplavy. Právě v posledním období se o tom hodně hovoří, že Keňu, Etiopii a Somálsko zasáhla obrovská sucha, hyne jim dobytek, umírají lidé a to všechno kvůli tomu, že nemají vodu. Tento rok jsme byli v Etiopii víckrát a navštívili jsme právě tyto vysušené oblasti. Je dokázané, že za tyto změny můžeme i my, tedy vyspělé státy. 

Koho na Slovensku vzděláváte?

I: Chodíme do škol. Připravujeme besedy, přednášky. Jako jedni z prvních na Slovensku přinášíme tato témata i do církví. Jsme součástí globálního hnutí Renew our world . Vzniklo to v jedné křesťanské organizaci v Británii a stalo se z toho celosvětové hnutí. Také oni se snaží přinášet tento odkaz do církví a víc o tom hovořit. Vytvořili jsme takovou hymnu i ve slovenské verzi s názvem Obnov náš svět a také modlitbu. Minulý rok jsme přinesli takové nástroje jako klimatickou kalkulačku pro školy nebo klimatickou hru. Lidé, skupiny, školy se mohou zamýšlet nad těmito tématy. Přednášíme také na vysokých školách. 

Na přednáškách hovoříme o tom, že se musíme chovat zodpovědně, protože už teď víme, že se stane mnoho humanitárních katastrof kvůli tomu, jak žijeme. Snažíme se dát takový globální pohled na ekologii. Protože se dá předpokládat, že tyto humanitární krize povedou následně k utečeneckým krizím. Mnozí lidé nebudou schopni žít ve své zemi a budou odtud utíkat. Velká část jejich země se mění na poušť. A za pár let se dá očekávat, že dojde z těchto důvodů k obrovské migraci. Musíme být na to připraveni, i když se nám to moc nelíbí a ne vždy přijímáme utečence s ochotou. Je to pochopitelné, jsou to pro nás neznámé národnosti, s neznámou mentalitou, způsobují v Evropě často problémy, ale žel, musíme být připraveni na to, že to přijde. A právě my, křesťané, bychom se k tomu měli postavit čelem. 

Dá se předpokládat, že prostor na Zemi, kde se dá žít, se postupně zmenší a lidé se budou přesouvat. Nikdo neví přesně, kdy a jak se to stane, jsou to všechno pouze dohady, ale je velmi pravděpodobné, že k tomu dojde. Může se stát, že se na změněné podmínky adaptujeme, ale to je velmi nepravděpodobné. Mnohem pravděpodobnější je, že na velké části Země se nebude dát žít. A to budou právě tyto oblasti Afriky, Blízkého Východu. 

Náš portál Leaderxpress je určený lídrů v církvi. Mám pocit, že o ekologii a klimatu se v církvi zatím moc nehovořilo. Co byste odkázala těmto našim lídrům?

I: Pokud si mohu ve vší pokoře dovolit něco říkat lídrům v církvi, řekla bych, že se o ekologických tématech skutečně hovoří málo, pokud vůbec. A pokud křesťané neslyší o těchto problémech od svých lídrů, od svých pastýřů, farářů, kněží nebo dokonce slyší opak, že klimatická krize neexistuje a je to všechno přirozené, myslím si, že to není dobré. Protože je to důležité, klíčové téma. Myslím si, že pokud by tu teď byl Pán Ježíš, tak by se tomuto tématu věnoval. My jsme jako křesťané správci této Země. Pokud to nebudeme dělat my, kteří máme mandát, tak kdo? Jsou to vědecká fakta, které jasně hovoří o tom, že Zem se neubírá dobrým směrem, že způsobujeme vyhynutí různému druhu zvířat, utrpení lidem, naše Zem trpí, tak bychom se nad tím měli zamyslet. A je tu ještě aspekt lásky k bližnímu. Může to být klidně i nějaký Etiopan, který právě teď ztratil svůj dobytek, protože ho neměl kde napojit. On potom nemá obživu pro svoji rodinu. A je to způsobené našim životním stylem. Měli bychom jako křesťané uvažovat globálněji. To všechno nejsou jen moje názory, je to podložené Biblí. Někdo si řekne, že jednotlivec nic nezmění. A to je pravda, ale pokud bychom jako křesťané tyto věci řešili globálně, každý za sebe a všichni spolu, přineslo by to určitě výsledky. My jako křesťané můžeme vytvořit i tlak na svoje okolí, firmy, vlády. O to se snaží i hnuti Renew our world. Jednotlivec nic nezmění, ale všichni spolu můžeme tlačit na relevantní hráče. A my jako církev bychom to měli dělat. Hovořit o tom a chovat se zodpovědně. 

Vy sama cestujete do Afriky a setkáváte se s farmáři. Máte nějaké konkrétní příběhy?

I: Do Afriky jezdím pravidelně a slyšela jsem už hodně příběhů. Mnohé z nich jsou povzbudivé, ale mnohé jsou smutné. Kromě mužů farmářů, pomáháme i ženám, které nemají manžela. Taková žena neměla nic a teď má v zahradě 10 kešu stromů, o které se stará a ze kterých prodává ořechy. Mají tak nastavený finanční systém, že v okamžiku, kdy ty ořechy odevzdá, telefonicky jí přijde avízo, že jí naběhly peníze na účet. Což je pro tyto lidi úžasné. Na začátku jí někdo dal sazenice a naučil ji se o stromy starat. Trochu smutnější je to v Etiopii, kam chceme také donést kešu stromy. Tam jsme viděli mrtvý dobytek na poli, děti, které nemohou chodit do školy. Byli jsme ve vesnicích, kde takových dětí bylo hodně. Rodiče jim nemohou koupit základní potřeby a oblečení do školy a zároveň musí doma pomáhat, starat se o mladší sourozence.

Dají se koupit na Slovensku vaše ořechy nebo káva?

I: Samozřejmě. Máme u nás v Integře malý obchůdek. Také je, myslím, prodávají potraviny Kraj. Spolupracujeme s rychlým občerstvením Subway. Tam používají makadamové ořechy do jejich koláčků. A mám dojem, že i některý z velkých řetězců používá naše ořechy do svých směsí. Je to jen menší část produkce, ale snažíme se tento trh rozšířit. Protože mnozí lidé si oblíbili vegetariánský a veganský stravovací styl, je o ně velký zájem.

Děkuji za rozhovor.

Foto od Vlad Hilitanu na Unsplash