Udělej něco! #11: Spolupráce generací

Samson požádal mládence, který ho vedl za ruku: „Pusť mě, ať mohu ohmatat sloupy, na nichž budova spočívá, a opřít se o ně!“

Kniha Soudců 16, 26

Je to už čtrnáct let, co jsme s manželkou Karlou přicestovali z Mexika do Španělska. Pozvala nás Evangelická církev z Palmy de Mallorka, abych se stal mládežnickým pastorem. Když jsme přišli do sboru v Palmě, zjistili jsme, že tam chybí přesně moje generace. Lidé narození v sedmdesátých letech. A když jsme poznali i jiná místa ve Španělsku, i tam tito lidé chyběli. Většina pastorů v zemi byla (a pravděpodobně jsou stále) „baby boomers“,generace, která se narodila těsně po druhé světové válce (tedy mezi 1945 – 1965).  Jsou to lidé, kterým se také říká „sendvičová generace“, protože se musí současně starat o svoje rodiče (s rostoucí průměrnou délkou života) a zároveň o svoje malé děti. Jsou generací, která byla kritizována ze všech stran. Jednak je napomínali jejich rodiče, kteří požadovali respekt a poslušnost a také na ně měly požadavky jejich děti. To je stálo nemálo úsilí. Je to generace hodnot, usilovné práce, loajality, respektu a disciplíny. 

Pro tuto generaci bylo těžké delegovat vedení. Těžko se sami dostávali do vedení a tak nebylo jednoduché ho propustit dalším generacím, protože u nich neviděli stejné hodnoty, stejný závazek, jaký sami prezentovali. Po nich následovala generace s názvem X. Jsou to děti narozené mezi 1965 – 1980. Tito lidé, nazývaní také generace MTV (podle televizního kanálu) jsou označováni za líné, cynické, s velkou nezávislostí. Opustili zásady svých rodičů, protože byli nimi zklamaní. Rodiče jim říkali, že pokud vystudují a budou mít úspěšnou kariéru, to bude ten nejlepší úspěch v životě. A také manželství, které vydrží celý život. Jenže to první nebyla pravda a to druhé bylo těžko realizovatelné. Jsou známí i jako generace zklamání, protože nezastávali stejné hodnoty jako jejich rodiče. Ty se jim zdáli zastaralé a neaktuální.

Jejich rodiče je učili, že před tím, než uzavřou manželství, měli by dokončit univerzitu, začít kariéru, postavit dům, mít auto v garáži a spořicí účet v bance s dobrým základem, ale různé krize tomu zabránily. Rozvodovost narůstala a porodnost naopak v této generaci klesala. A tohle je generace, která ve španělských sborech chybí. Tito lidé se cítí podvedení, i co se týká otázek víry. Myslím si, že když jejich rodiče (baby boomers) viděli, že tyto děti kritizují všechny předcházející systémy a nechtějí se žádným způsobem vázat, rozhodli se, že budou muset počkat, až tato generace dospěje. Problém byl v tom, že tato generace zrála příliš dlouho a v době, kdy se začaly objevovat první stopy zralosti, bylo už pozdě. Byli už příliš zaneprázdnění na to, aby se zavázali k něčemu, co bylo nad rámec práce, rodiny a volného času (volný čas se stal centrem jejich života). Jejich rodiče od nich požadovali „všechno nebo nic“. Proto když se jednou ztratili, už se nikdy nevrátili. 

Tato generace je ztracená. Vedení stále drží v rukách „boomers“ a už se začínají obávat, jestli se jim podaří najít následovníky v další generaci jejich mladších dětí nebo v některých případech i vnoučat – v generaci Y, mileniálú. Tzn. generaci, která se narodila mezi 1980 a polovinou 90. let. 

Pro každou generaci jsou nejcitlivější vzpomínky na čas dospívání. Mileniáli viděli, jak se s dvojčaty zhroutil svět, který vybudovali jejich rodiče. To je hluboce poznamenalo. Pro ně jsou všechny instituce zranitelné a každou chvíli mohou spadnout. Proto je pro ně skutečně důležitá síť kontaktů a přátelství, lidí, na které se mohou skutečně spolehnout. Jsou více sobečtí (nazvaní také generací JÁ protože nejvíc přemýšlejí o sobě) a narcističtí. Stáli u zrodu sociálních sítí a ty je formovaly. I ostatní generace používají tyto sítě, ale pro mileniály jsou jejich biotopem. 

Boomeři jsou loajálnější, etičtější a stabilnější. Generace X vyžaduje víc. Chce mít rovnováhu mezi prací, rodinou a volným časem. Nechodí do kostela, protože to viděli u svých rodičů a tento vzor nechtějí následovat. Zatímco mileniálové chtějí mít úspěchy v práci, zároveň hledají i kreativní zaměstnání a líbí se jim ocenění jejich práce. Nechtějí dát celý svůj život jediné společnosti. Chtějí experimentovat, zkoušet alternativy, které je vedou k dynamičtějšímu a méně předvídatelnému životu, než měli jejich předchůdcové. Jsou více spolupracující a orientovaní na práci v týmu (pokud jim to něco přinese).

Buďme upřímní. Baby boomers to nemají jednoduché ani so svými dětmi z generace X, které sdílely prostředí a preference. Ale s mileniály to mají mnohem těžší. Dokonce i dialog mezi nimi je těžký, protože zájmy a přístupy jsou velmi rozdílné: rodiče chtějí konzistenci, málo změn, udržovat formy a přemýšlet o dobrých zvycích, přičemž mileniálové chtějí inovace. Pokud hovoříme o vedení, boomers věří na víceúrovňové organizační schémata, kde existuje jeden člověk, který všechno řídí shora. Ale mileniálové věří naopak v sítě a plošné struktury. Zajímavé je, že tato generace – mileniálové – ještě pořád chodí do kostela. Je velice pravděpodobné, že je to jen proto, že pořád bydlí u rodičů. Prožili krizi za krizí, jejich výplata nestačí na to, aby se osamostatnili a odešli z domu. Žijí s partnery bez toho, aby se vzali, nebo si společně s kamarády pronajmou bydlení a dělí se o náklady.

Když mají takovou možnost, tak jeden z platů slouží na úhradu nájemného a druhý platí účty za jídlo a příležitostné restaurace, ale s největší pravděpodobností budou i nadále chodit k rodičům, aby se dobře najedli. Chlapci a děvčata této generace by mohli věřit Bohu… ale je pro ně těžké věřit v církev. Pro ně je to stejně omylná instituce jako rodina, stát, monarchie nebo ekonomika. Vzít zodpovědnost a stát se vedoucím je pro ně příliš velké sousto. Budou souhlasit, pokud se mohou spolehnout na tým, ve kterém se odpovědnost dělí. Pokud nemůže jeden, může druhý. 

Takže lídři z generace boomerů to mají těžké, protože těžko najdou nástupce mezi svými nejstaršími syny, ale také mezi mladšími dětmi, generací Y. Možno tato situace poslouží k diskusi, jestli model církve, jaký obhajují, je jediný možný, nebo jestli můžeme Nový zákon číst a chápat ho jako východiskový bod s flexibilními formami pro různé kultury a různé historické epochy. 

I když se teď (v srpnu 2020) nacházíme v kritickém období z důvodu pandemie, zároveň má církev dobrou příležitost na propojení generací. Je potřebné postupovat v správě sociálních sítí, online přenosů, příspěvku na Instagramu, služeb vysílaných přes YouTube nebo Facebook Live, je potřeba se naučit pracovat se Zoom. A co udělali baby boomers? Mnozí připravili kamery a stlačili tlačítko live, ale další zjistili, že mají v kostele mileniály, a k tomu ještě i generaci Z (narozenou po roce 2000), která měla tyto techniky a žargon dokonale zvládnutý. Generace Z kupodivu chodí do kostela, ale mají vážné otevřené otázky o homosexualitě, právech trans rodových lidí, legalizaci marihuany, o používání pornografie, o potratech a rodové rovnosti, otázky, které se nedají položit a odpovědět tak, jak na ně odpovídala generace X („protože tak to jednoduše je“), protože generace Z je pře-informovaná (co mimochodem neznamená, že je dobře informovaná). Tato generace si vyžaduje koherentní vysvětlení podpořené koherentními životy. A ne „tak se věci mají a tak to musí být a pokračovat“. Stojíme před velkou příležitostí na vzájemné porozumění a otevřený dialog. 

A po generaci Z přichází generace T (narození po r. 2010). Jejím biotopem je digitální svět a jejím přirozeným prostředím jsou obrazovky. Co teda s tím? Ukázalo se, že jsme už ztratili jednu generaci, která nemohla převzít vedení. Ale teď, když má táto ztracená generace děti, je tady možnost, že se vrátí. I když je pravda, že se teď cítí velmi pohodlně bez církve a že nebyla pozvána, aby o něčem rozhodovala. Důležité je, abychom nepřišli o další generace. Protože ty nechtějí být jen užitečné, ale chtějí mít pocit, že jejich názory budou vyslechnuty. 

Musíme si uvědomit, že další generace jsou jednoduše jiné než ty předcházející. Prorok Joel ohlásil příchod Ducha Svatého na zem, když řekl: „ I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění.“ (Joel 3,1)Tohle je dynamická realita, v jaké jsme povolaní žít, pokud je Duch Svatý v nás. Je to krásná interakce generací. Je to vzájemná závislost, kde každý může něčím mocným přispět:

A)Nechme děti, ať tvoří budoucnost. Ať řeknou, co je potřebné pro tento svět a co je potřebné pro církev. Pokud je Duch Svatý s námi, nechme naše děti prorokovat, oznamovat, co má přijít, ukázat nám cestu, protože ať se nám to líbí nebo ne, Bůh se jim zjeví. Jsou to naše děti, které chodí do církve a které tento svět potřebuje. Měli bychom poslouchat, co nám Bůh jejich prostřednictvím říká, měly by nás formovat směrem k plodnější buducnosti jako rodiny a sbory. Ne, že by oni poznaly trendy… oni jsou trendem! Naučme se něco od společnosti jako je McDonald ‘s. Jejich zaměřením byl názor a spokojenost dětí. Vědí, že pokud k nim chodí rádi děti, přivedou celou rodinu a rodiče si také koupí jejich produkty. Nechme děti mluvit, ať vyjádří svůj názor. Možná nám dají kreativní nápady, na které bychom sami nepřišli.

B) Nechme starší snít! Jednou z velkých tragédií je myslet si, že starší lidé už nemají čím přispět a co je nejhorší, že si to mohou myslet i oni sami. Mají moudrost života, a pokud mají i Ducha Božího, tito lidé by měli snít. Starší lidé mají hodně zkušeností a hůře se je přesvědčuje na něco nového. Mají tendenci být velmi kritičtí, kladou polena pod nohy a to velmi ztěžuje pokrok. Mladí lidé se často cítí bez podpory této generace. Starší mají pocit, že se všechno může dělat pouze tak, jak se to někdy naučili. Pletou si formu a obsah. A přitom, obsah se dá od nádoby oddělit. Ale musíme prosit o pomoc Ducha Svatého, aby starší opět snili a rozhodli se věřit novým generacím, i když se mladí pouštějí do věcí, kterým starší nerozumějí. Ježíš řekl: „Každý učitel Písma, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré věci.“ (Mt 13, 52). Neměli bychom stavět pouze na tom novém, ale ani pouze na tom starém. Synergie obou světů a jejich názorů způsobí, že církev bude mít relevantní hlas tady a teď. Děti potřebují babičku a dědu stejně jako rodiče, aby jim věřili. Potřebují, aby starší generace snila svoje sny a povzbuzovala mladší, aby je naplňovala.

C) Nechte mladé mít vize! Miluji tu scénu z 16. kapitoly knihy Soudců. Když Filištínci chytili Samsona, ostřihali mu vlasy, vyloupli oči a přivázali ho k mlýnskému kolu. Potom ho zavolali na hostinu, aby je bavil. Avšak díky různým detailům, všechno skončilo jinak: a) Samsonovi znova narostly vlasy, b) našel se mladý muž, který mu pomohl v jeho slepotě. Jsou to dva důležité detaily. První vede k závěru, že vlasy vždy dorostou. Navzdory všemu, co může být ztracené, Bůh přinese nové příležitosti. Vstaneš a budeš znovu obnovený. Druhý detail nás učí, že i když vlasy narostou, vidění se pravděpodobně nespraví a k tomu, abychom se posunuli vpřed, potřebujeme toho, kdo vidí. Jeden má silu a druhý má vizi! To se doplňuje. Jeden sní a druhý vidí. Tady řekl Samson chlapci, který ho vedl za ruku: „Pusť mě, ať mohu ohmatat sloupy, na nichž budova spočívá, a opřít se o ně!“ Samson důvěřoval mladíkovi, který ho vedl za ruku a díky němu se přiblížil ke sloupům. Potom se o ne Samson opřel, vynaložil celou sílu a shodil celý palác na Filištínce. Bible nám ukazuje, že to bylo největší vítězství tohoto hrdiny víry. Samson snil, měl sílu, ale ten, který byl jeho očima, byl mladý chlapec. Starší generace můžu vést, jakým směrem se pustit, ale zároveň už nemají správné vidění současné situace. Vize mladých je elementární! Vědí, jak na to, jaký jazyk použit a jaké nástroje budou nejúčinnější. Využijme vzájemnou tvořivou závislost, abychom neviděli další ztracenou generaci odcházet zklamanou.

Na závěr této kapitoly bych byl rád, kdybyste se podívali na video na YouTube. Pokud tomu nerozumíte, zapnete si titulky. Je to o dvou dětech, které se rozhodnou, že vytvoří na plném stadionu mexickou vlnu. To znamená zmobilizovat pro tento nápad tisíce lidí. Nesměle diskutují o tom, jestli to udělají nebo ne, až na scénu vstoupí třetí postava. Je to nějaký starší muž, nevím jestli otec nebo učitel, který je povzbuzuje, přesvědčuje, aby to zkusili, a tlačí je do toho, kým se to nepodaří. Video je zajímavé a modlím se, aby si ho Bůh použil a inspiroval vás. Děti měly vizi, ale přišel někdo s většími zkušenostmi, kdo sníval o podobné věci a pomohl jim ji zrealizovat, uskutečnit poslání. Budeme takými vedoucími? Anebo takými, co mladým lidem říká: „Myslím si, že to, co navrhuješ, je hloupost. Raději to nezkoušej, sedni si a dovol mi užit si zápas.“

* Inspirované knihou LIDERhAZalGO od autora Edmundo Hernández, 2020.
Foto od Rod Long, Unsplash