Ján Máhrik: Co s černými ovcemi v našem stádu?

V březnu 2021 organizovalo TCKompas konferenci pro pracovníky s mládeží s názvem Ovce Zet, kde se hovořilo o Pastýřovi, který pozná, vede, doprovází, chrání a žehná a také o tom, jak sloužit generaci Zet. Tento příspěvek byl určen do tzv. Jarmarku, což byla série krátkých, rychlých a jednoduchých zamyšlení. 

Pestrá stáda

Taková je naše zkušenost, že v našich stádech máme i černé ovce, protože naše stáda by neměla být jednobarevná. Když se podíváme na to, kým se obklopoval Ježíš, kdo byli lidé, kterým Ježíš sloužil, vidíme, že to byli nejrůznější lidé. I takoví, které bychom označili za černé ovce. Napadá mě například celník Matouš, který byl černou ovcí své komunity. Když ho Ježíš povolal, aby ho následoval, lidé se možná Matoušovi vyhýbali a báli se, jestli je vůbec bezpečné být dále s Ježíšem, protože Matouš byl zrádce a kolaboroval s okupanty svého národa – Izraele. Takže, když se podíváme na Ježíšův příběh, setkával se s černými ovcemi, měl je mezi sebou a tak by měly být součástí i našich stád. 

Kdo je „černá ovce“?

Černou ovci chápu jako člena společenství, který nezapadne tak lehce, dokonce vyčnívá. Černou ovci poznáte podle toho, že pokud jste v týmu, tak právě tento člověk je častým tématem vašich rozhovorů. Tam, kde se tento člověk objeví, vznikne „vzrúšo“. Lidé přijdou za vámi a vedoucími tohoto člověka řešit, protože neví, co mají dělat. Takový člověk má například komplikovaný příběh, nebo typ povahy, nebo klade nepříjemné otázky, nebo má úplně jiné názory než zbytek skupiny. Já bych zkusil během pár minut načrtnout nějaké schéma nebo graf nebo pár myšlenek, co mně pomáhá se dobře starat o černou ovci. Protože bych byl rád, pokud by se nám dařilo starat se i o černé ovce. 

Vlci v ovčím rouchu

Dřív než to nakreslím, tak je potřeba doplnit, že Ježíš nás upozorňuje na vlky v ovčím rouchu. A někdy člověk, který vyčnívá z davu nebo vytvoří nějaký rozbroj, nemusí být černou ovcí, ale může být vlkem v ovčím rouchu. Ježíš o tom mluví v Matoušovi 7,15. Vlka poznáme podle toho, že jeho úmyslem je ničit a jeho strategií je lež a manipulace. To přináší zlé ovoce, které je důsledkem tohoto pokrytectví. Takže pokud poznáte někoho, kdo prokazatelně ničí společenství, to je jiná kategorie, která si zaslouží samostatnou pozornost, ale teď o ní mluvit nebudu.

Jak se starat o „černé ovce“?

Stádo vyjádřím trojúhelníkem, kde na vrcholu tohoto trojúhelníka jsme já a ty, lídři, protože my to chceme vyřešit, postarat se o černé ovce v našem společenství. Já nebo ty jsme vedoucí nějaké komunity. Na další hraně trojúhelníka je černá ovce a na posledním vrcholu jsou ostatní ovce, lidé z komunity. První osoba, se kterou dokážeme něco udělat, jsme my sami. Teda vrchol trojúhelníka. Funguje to tak, že pokud se já začnu nějak chovat k černé ovci, pokud se já nějak chovám k ostatním ovcím, tak tím napomáhám dynamice mezi černou ovcí a ostatními ovcemi. Já mohu vůči černé ovci zaujmout zdravý postoj. Když si vyřeším svůj postoj, tak tento postoj modeluji pro ostatní a vedu je k tomu, aby také tento postoj zaujali. Potom jako takový pastýř vedu, manažuji vztah mezi černou ovcí a zbytkem stáda a buduji mosty. Pokouším se ukázat jim svět očima toho druhého a nějak je provedu ve vzájemných vztazích. Gro práce na této dynamice se odehrává v srdci. Dalo by se říct, že péče o černou ovci začíná prací na srdci stáda. 

Práce na srdci stáda

Postoj: SOUCIT
a) příběh
b) perspektiva

Skutky: LÁSKA
a) podívej se na sebe
b) milovat jako Ježíš
c) pravda a láska

Ta práce má dva rozměry. Prvním rozměrem je práce na postoji. A tím postojem je soucit. Vést stádo k soucitu. A druhý rozměr jsou: skutky vycházející ze srdce. A tím je láska. Přičemž lásku nechápu jako pocit, ale jako konkrétní kroky. 

Nejčastější charakteristika Ježíše v Nové smlouvě je právě soucit. A to i ve chvílích, kdy např. Ježíš pláče nad městem, které nečinilo pokání. Ježíš, který se dokázal nahněvat a převracet stoly, je nejčastěji charakterizován jako soucitný, protože soucítí s lidmi.  Pro nás je to velká výzva, protože, když máme někoho, kdo vyčnívá z davu, můžeme spíš pociťovat hněv, frustraci z toho, že jsme ztratili komfort nebo kontrolu nebo ty naše zaběhané kruhy. Nebo máme strach z toho, co se právě děje. A o to víc potřebujeme pěstovat soucit, který nás potom vede k lásce. Soucit umíme pěstovat například příběhem. 

Příběh a perspektiva budoucnosti „černé ovce“

Snažíme se porozumět příběhu člověka, protože když slyšíme příběh, který stojí za jeho chováním, tak tohoto člověka začneme vnímat jinak. Steve Covey ve své knize Sedm návyků úspěšných lidí uvádí jeden skutečný příběh. Cestoval metrem, spolu s ním byl ve vagóně otec s dětmi. Děti dělaly neskutečný rozruch, což všem cestujícím vadilo a tak otce napomenuli. Otec se jim začal omlouvat a vysvětloval, že právě jede z nemocnice, kde umřela jeho žena a neví, jak to teď řekne svým dětem. A Steven říká, že v celém tom vagóně se najednou změnila atmosféra. A úplně jinak se k tomu otci začali chovat. Myslím, že obrovská část toho, jak pěstovat soucit k černým ovcím je vyslechnout si jejich příběh. Jak se dostali tam, kde jsou dnes a kým jsou. A druhá věc při pěstování soucitu je, kam jdou. A domyslet to, pokud by se jim nic v životě nezměnilo, kam by se dostali? A vidět jejich příběh celé minulosti a budoucnosti v perspektivě, je prvním krokem pěstování soucitu. 

Skutky lásky

Co se týká skutků lásky, tam mám tři typy. 1) podívat se na sebe, jací jsme skutečně. Je pravda, že každý z nás je tak trochu černou ovcí. Ježíš umřel za každého z nás. Každý z nás potřebuje být zbělený. Stávat se bělejším. 2) milovat jako Ježíš. V Janovi 13 čteme, že Ježíš říká učedníkům: „Milujte jiné tak, jak jsem já miloval vás“. Je lehké milovat ty, kteří nás milují, ale Ježíš hovoří: „Milujte jiné tak, jako já vás“. A potom ještě dodává: „…Podle toho všichni poznají,…. budete-li mít lásku jedni k druhým“. Je to láska, která něco stála a stojí a Ježíš druhý den, kdy tohle řekne, tak umírá za svoje ovce, za všechny ovce. A platí tady nejvyšší cenu. A to je ten jeho odkaz: Milujte takovou láskou, která něco stojí. 3) pravda a láska. Nejen poplácat se po rameni a vyslechnout si příběh, ale vést se vzájemně. Pravda a láska je v Efezským 4 uvedená v kontextu dorůstání do Krista. Vést se k tomu, abychom byli podobnější Kristovi. Abychom měli k sobě empatii, abychom si rozuměli, abychom se k sobě patřičně chovali. Takže vést lidi k tomuto typu lásky. 

Stádo, které svítí

Jeden indický duchovní (pravděpodobně to byl hinduista), říkal křesťanskému pastorovi: „My hinduisti dokážeme v mnoha směrech sloužit stejně jako vy křesťané. Dokážeme zpívat zajímavé písně se silným duchovním zážitkem, dokážeme vést modlitby, meditace, vyučovat, ale jedna věc, kterou nedokážeme tak jako vy, je vytvořit takový typ komunity, jaký máte vy, křesťané.“ Komunita, která je rodinou, kde jsou staří, mladí, bohatí, chudí, ženy, muži, vzdělaní, nevzdělaní, všichni. A žijí Ježíšovu lásku. Tak to je moje přání, aby tohle bylo něco, čím budeme svítit do světa okolo nás. Stádo, které zdravým způsobem přijímá černé ovce, svítí do světa.

Foto od Topich na Unsplash