Michal Šubert ze žilinského sboru Církve bratské měl v březnu 2023 možnost se s dalšími Slováky zúčastnit krátké misijní cesty do Řecka. Tam společně sloužili jako vedoucí na sportovním táboře pro mladé nedaleko Atén. Pro Michala to byla první příležitost vyzkoušet si praxi novodobého zahraničního misionáře. Jaké byly jeho zkušenosti?

Michale, nejdříve se nám představ. Kolik ti je let, co momentálně děláš a jak sloužíš ve sboru? 

Je mi 19 let, jsem studentem Žilinské univerzity, ve sboru Církve bratrské v Žiline jsem zapojený do práce s mládeží. Kromě toho jsem už asi druhý rok stážistou u TC Kompas pro projekt Edge, což je služba mladým prostřednictvím sportu.

Jak si se dostal k misijnímu tripu?

Oslovil mě jeden pracovník TC Kompas. Před lety se na jedné mezinárodní konferenci setkal s člověkem přímo z Řecka z tohoto prostředí a dostal pozvání, že je možné se zapojit do jejich aktivit. Ze Slovenska už na podobné akce několikrát vycestovali mladí křesťané. Letos se vytvořil tým sedmi lidí, oslovili i mě.

Neměl jsi na začátku obavy? Měl jsi o akci a prostředí dost informací, nebo jsi to bral pouze vírou? 

Možná je to zvláštní, ale já jsem od začátku nepochyboval o tom, že to bude všechno v pořádku. Je pravda, že většina těch kluků, co jeli se mnou, už tam v minulosti byla. Dokonce vícekrát. A jim jsem mohl věřit. Ale viděl jsem v tom od začátku i naplnění mé modlitby, kterou jsem vyslovil asi půl roku před tím. Modlil jsem se, abych s Bohem ještě víc prohloubil vztah, abych mu mohl ještě víc důvěřovat, aby mi dal k tomu nějakou příležitost.  

K tomu, aby ses mohl zúčastnit na cestě, jsi musel nejdříve sehnat finance. Na pokrytí všech nákladů spojených s cestou i pobytem. Jak sis s tím poradil?

Tím, že jsem stážistou v TC Kompas, jsem měl už zkušenosti se sháněním finančních podporovatelů. Ale v minulosti to bylo spíš na dlouhodobou podporu. Jednu třetinu všech nákladů mi slíbilo pokryt TC Kompas přes službu Edge, což byla velká pomoc. Pravda je, že to ze začátku nešlo tak lehce, jak bych si představoval. I v tom jsem se učil důvěřovat Pánu Bohu. První týden jsem „rozhodil sítě“ a oslovil několik lidí o pomoc. A i když mi velmi fandili a modlili se za mě, což je také hodně důležité a velmi jsem si to cenil, finanční podpora se moc nerozbíhala. V sobotu večer jsem se modlil. Celý týden jsem oslovoval lidi, ale reakce nebyla výrazná. Říkal jsem Bohu: „Pane Bože, pokud si mě do této služby povolal, tak se, prosím, postarej.“ Bolo to pro mně něco nového. Jsem zvyklý se vždycky o sebe starat sám. A najednou jsem to dal z rukou. A to, co se začalo dít, bylo skvělé.

Druhý den, v neděli, ve sboru oslovil lidi veřejně jeden náš bratr starší. Týden před tím jsem svoji cestu ohlásil sám, ale on to lidem připomenul bez toho, že bychom byli dohodnuti. A připomenul i moje finanční potřeby. To bylo velice povzbuzující. A následující týden za mnou začali lidi chodit a ptát se, jak mohou přispět. Pán Bůh se o všechno postaral. Zaplavil mě svojí péčí a štědrostí. Musel jsem uznat, že to nebyla moje práce, ale Jeho. 

Sbor se zároveň za tvoji službu postavil. Nešel si tam sám jako soukromá osoba, ale do určité míry tě vyslali, což je důležité.

Lidé ve sboru se o moji službu zajímali, modlili se za mě, také mě finančně podpořili.

Jednalo se tedy o nějaký tábor, víkendovku pro mladé, kterou organizovali Řeci, a vaše slovenská skupina přišla pomoct. Kdo to organizoval za řeckou stranu?

V pozadí této akce byla mezinárodní misijní společnost AMG International, konkrétně její řecká pobočka. V roku 2004 vybudovali asi 45 minut od Athén, v malém městečku Koropi tzv. Cosmovision center. Řecká pobočka AMG Int. je jako takové naše TC Kompas. Centrum vybudovali a dávají k dispozici dalším sborům a církevním organizacím pro lokální práci s mladými.

Jak vypadá Cosmovision center? Jak je vybavené? Co všechno se tam může organizovat?

Cosmovision centre bylo vybudované právě za účelem organizování různých sportovních táborů a aktivit církve. Má sloužit jednak řeckým sborům pro práci s teenageri a mládeží, ale i pro mezinárodní účely AMG Int. Je velice dobře vybavené. Má velké fotbalové hřiště, lezeckou stěnu, ale i poměrně dobré ubytovací možnosti (40-50 lůžek). V areálu jsou také sály na bohoslužby, koncerty, konference nebo jiné. Účastníci tábora v centru bydleli a tam se i konaly všechny aktivity. 

Říkal jsi, že víkendovka nebo tábor byl zaměřen sportovně. Co to konkrétně znamená? Účastnili se ho jen kluci?

Víkendovka byla zaměřená konkrétně na fotbal a byli tam kluci i děvčata.

Byli to pouze Řeci?

Řeků byla asi třetina. Od začátku utečenecké krize se centrum a AMG Int. zapojili do pomoci utečencům ze Sýrie, Turecka a Afriky. Těmto lidem se dlouhodobě věnují a sdílí s nimi evangelium. Proto i na víkendovce bylo mnoho syrských teenagerú. AMG Int. hostí několik rodin amerických misionářů a tak se přidaly i jejich děti. 

Jak dlouho běžel tábor a co bylo jeho náplní?

Konal se od pátku do neděle. Většinu času jsme věnovali fotbalu. Trénovali jsme techniku nebo jsme společně hráli. Každý z nás vedoucích měl skupinku mladých, kterým jsme ukazovali konkrétní techniky. Já jsem se například věnoval brankářům. 

Jak staří byli účastníci?

Asi od 10 let po 20. 

Měli jste i duchovní program?

V areálu Cosmovision centra má sídlo i jeden lokální sbor. S AMG Int. úzce spolupracuje. Společně s tímto sborem jsme se v neděli odpoledne zúčastnili bohoslužeb. Ale hlavně jsme měli hodně osobních rozhovorů. Vzpomínám si na rozhovor s 13-letým Řekem Jorgosem. Moc se radoval, že jsme přijeli. Hořel pro Pána Boha. Má svůj profil na instagramu a tam dává taková zamyšlení pro svoje vrstevníky, kterým tak chce svědčit o Bohu. Povídal jsem si také s nejstarším synem z jedné velké mnoho-dětné syrské rodiny. Je mu asi 18 let a je mezi ostatními mladými velice populární. Mluvil o tom, jak vnímá svoji zodpovědnost za mladší sourozence. Brzy se chystá pokřtít. Mezi mladými byli teda lidé, kteří se už pro Pána Ježíše rozhodli, ale i tací, kteří ho zatím jen poznávají.

Co ses ty sám v Řecku naučil? 

Učil jsem se důvěřovat Bohu. O Řecích je známé, že rádi chodí pozdě a to hodně. Občas se stalo, že jsme měli dohodnutý tréning, ale mladí přišli i o hodinu později. Sám jsem zvyklý mít věci přesně naplánované a z tohoto hlediska jsem musel akceptovat jiné tempo. Musel jsem přijmout, že já jsem tady host, já neudávám tempo, já nejsem organizátor. 

Mluvili jste pouze anglicky? Nebyla jazyková bariéra limitující při vašich rozhovorech?

Co mě mile překvapilo, že tito mladí byli velice zdatní v angličtině. 

Myslíš, že pro mladého křesťana může být taková mezinárodní příležitost užitečná? 

Určitě. Když sloužím v mládeži v Žilině, ať chci nebo ne, pohybuji se pouze v nějaké bublině. V každé jiné komunitě, kam se dostanu, mohou mít jiné formy služby, jinak vyznávat vztah ke Kristovi. A poznávat tuto jinakost je krásné. Pokud jdete do jiné země, je to také jiná mentalita, jiná kultura. Oni zase svým unikátním způsobem slouží a vnímají Ježíše. A to je velice obohacující. 

Zároveň si uvědomujeme, že do takého nového prostředí bych měl přijít s respektem k jejich kultuře a mentalitě. Neměl bych se tam snažit prosadit něco svého. Pokud doslova „nenasajeme“ tuhle jejich kulturu, tak jak jim můžeme rozumět? A jak bychom s nimi dokázali sdílet evangelium? Protože potom je to jen informace a ne dobrá správa, něco, co je neosobní. 

Také je velmi povzbuzující, pokud přijdu do jiné země a vidím, jak tam Pán Bůh koná a že tito lidé, i když hovoří jiným jazykem, věří stejným věcem jako já. 

Takže by si podobnou zkušenost tvým vrstevníkům doporučil?

Doporučil. Osobně bych to doporučil lidem, kteří už dlouhodobě někde slouží. Pro ně to může mít ještě větší význam. Při podobné cestě se dostanou ze své bubliny, naučených cest a mohou se podívat na svoji službu z úplně jiného uhlu. 

Různé misijní organizace nebo církve samotné organizují z času na čas krátkodobé misijní cesty. Vždycky je to skvělá příležitost a obohacující zkušenost pro křesťana: 

  • Poznat jinou kulturu a mentalitu
  • Vyjít z bubliny vlastního sboru a vlastní služby
  • Důvěřovat Pánu Bohu v cizím prostředí
  • Vidět jak Pán Bůh koná v jiných částech světa
  • Poznat lidi, kteří sice hovoří jiným jazykem, ale věří ve stejného Boha

Jak říká Michal, je skvělé, pokud tato zkušenost navazuje na vaši službu. Např. pokud sloužíte mladým a můžete poznat práci pro mladé v jiné zemi. Vidět ji víc globálně, naučit se nové formy práce. 

Současně je dobré, užitečné a zdravé, pokud má misionář za sebou svoji komunitu, místní sbor, který ho podpoří případně i finančně a který se modlí. 

Eva Bechná pracuje jako pastorační asistentka ve sboru Církve bratrské v Žilině. Ve sboru se mimo jiné věnuje dlouhodobě práci s dětmi a maminkami a také vydávání sborového newsletteru Fajo.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Na našem webu používáme soubory cookie

Potvrďte prosím, zda přijímáte naše sledovací soubory cookie: Google Analytics, Facebook Pixel. Sledování můžete také odmítnout, takže můžete nadále navštěvovat naše webové stránky bez odesílání jakýchkoli dat službám třetích stran.