Rozhovor s Honzou Heřmanským o portálu HledamBoha.cz

Portál HledamBoha.cz je místem, kam kdokoliv může napsat a hledat odpovědi na otázky víry, dozvědět se, co říká křesťanství na konkrétní problémy, může nalézt spřízněnou duši, která ho vyslechne a zkusí poradit v složitých životních situacích anebo si třeba i postěžovat na zklamání z církve. Je to skvělá on-line služba, funguje zdarma pomocí asi 45 dobrovolníků a jejím ředitelem byl osm let Honza Heřmanský. V rozhovoru s ním jsem se zajímala, jak to všechno vzniklo, jak to funguje a jaké názory má sám Honza na osobní evangelizaci.

Honzo, jak tato myšlenka vznikla?

Tato myšlenka vznikla ve Francii, kde muž jménem Eric Célérier, pastor a zajímavá osobnost, vytvořil webovou stránku ConnaitreDieu.com (Poznat Boha) a byl strašně překvapený, kolik lidí na to reagovalo, kolik lidí využilo možnost položit anonymně otázky o víře, o křesťanství apod. Později se spojil s týmem lidí z Nizozemska, kteří chtěli dělat něco na způsob Alfa kurzů online. Vznikl network Jesus.net a vytvořili různou navazující péči o lidi, kteří na web napíší, systém, jak konkrétního člověka spojit s dobrovolníky, křesťany, kteří se mu budou věnovat. V Čechách jsme to sledovali. A postupně vznikly podobné platformy, jako např. Promisecz.org na Slezsku. A také HledamBoha.cz. Asi před 8 lety jsem do něj nastoupil a dostal jsem tento projekt na starosti. Přiznám se, že jsem k tomu byl dost skeptický. Měl jsem pocit, že v Čechách, v naší ateistické kultuře, to nebude fungovat. Ale během prvního roku jsem byl hodně překvapený, že začaly psát desítky až stovky lidí, kteří měli otázky o víře, o smyslu života a mnohé jiné. Dostali se do těžké životní situace a přemýšleli, jestli křesťanství, Bůh, k tomu nemá co říct. Postupně se na základní myšlenku začaly nabalovat další možnosti: webová stránka, online kurzy, sociální sítě, videotvorba. Zásadní je, že okolo toho vyrostl tým asi 45 dobrovolníků, kteří jsou vyškolení a píší si s lidmi. 

Dá se říct, že jste byli inspirováni příkladem Francie a vytvořili něco českého? 

Ano, ale jsme zároveň součástí systému Jesus.net, kde si jednotlivé země vzájemně sdílí nástroje, zdroje a pomáhají si. 

Na vaší webové stránce jsou uvedeny různé formy, které mohou lidé využívat při osobním vzdělávání. Co všechno nabízíte?

Cestiček je spousta, víc než najdete na webu. Přímo na webu je uvedena možnost psát si s online průvodcem. Potom jsou k dispozici online kurzy, které jsou vedeny také průvodcem. Podobně se mohou lidé ptát a kontaktovat nás přes sociální sítě, Facebook a Instagram. V podstatě všude, kde se prezentujeme, nám mohou lidé napsat a dostanou se do kontaktu jeden na jednoho s nějakým průvodcem, vyškoleným dobrovolníkem.

Online průvodce znamená, že si dobrovolník se zájemcem pouze píše nebo využívá i různé videohovory?

Začíná to tím, že si vyměňují emaily a vzkazy, ale naším záměrem je, aby postupně přešli k takovým formám jako skype, zoom nebo dokonce k osobnímu setkáním. Snažíme se spojovat lidi ze stejných míst, aby si byli nablízku a operativně se mohli setkávat. Rozhodně nechceme naše zájemce držet jen v online prostoru, pokud to není nutné.

Rozumím tomu dobře, že vaši dobrovolníci jsou z různých měst a míst? Pokud máte dobrovolníka a zájemce o komunikaci ve stejném městě, snažíte se je spojit, aby se mohli osobně setkávat. Je to tak?

Ano.

Sama podle sebe vím, že povídat si s někým o víře a o Bohu nemusí být jednoduché. Tím spíš, pokud má hledající člověk nějaký závažný osobní problém. Je to velká zodpovědnost. Jakým způsobem svoje dobrovolníky připravujete, aby dokázali kvalifikovaně reagovat?

Příprava trvá zhruba 3 měsíce. Je tam asi 10 kroků, které musí postupně absolvovat. Dobrovolníkům říkáme interně e-koučové, protože jsme převzali určitou filozofii z koučingu, a sice aby dokázali průvodci klást dobré otázky. Nechceme být křesťané, kteří mají všechny správné odpovědi, na které se nikdo neptá. Nechceme lidi hned utlouct biblickými pravdami a verši. Chceme, aby lidé zažili to, že když nám napíšou, tak jim někdo na druhé straně naslouchá, někdo je doprovází, někdo klade otázky. To je základní přístup. Při školení se řeší komunikace, náročné situace v komunikaci. Máme i kurz sdílení evangelia online. Zároveň se snažíme, aby si dobrovolníci mohli prakticky vyzkoušet tuto práci. Například trénují, jak sepsat empatickou odpověď, nebo jak se vyhnout argumentačním faulům. V rámci přípravy si to zkouší. Měníme si s nimi role a potom jim dáme zpětnou vazbu, jak jejich komunikace na nás působila. Je jednoduché si v komunikaci něčeho nevšimnout, něčeho důležitého, co ten člověk napsal, ptal se na to, ale my jsme nezareagovali. 

Jací lidé se vám ozývají? Máte nějaký přehled, jestli jsou to mladí, starší…?

Jsou to nejrůznější lidé. Píšou nám lidé od mladší puberty až po 70-80leté. Záleží, jak jsou na tom s internetem. Silnější skupinu máme žen než mužů a např. z Moravy a Slezska nám píší více než z Čech. Nejvíc chybí střední generace, která je asi moc zaneprázdněná. Podobně i naši koučové jsou směsí různých lidí. Mladších i starších. 

A s jakými potřebami se na vás obracejí? Chtějí spíš poradit v těžké situaci, svěřit se, hledají někoho, kdo je vyslechne anebo se rovnou zajímají o křesťanské otázky, víru, Boha?

Jedna velká skupina lidí jsou ti, kteří řeší nějaký životní problém. Zkoušejí, jestli na to křesťanství nebo Bůh nemají nějakou odpověď, pomoc. To je obecně největší skupina. Jejich otázky a hledání je odvozené od něčeho těžkého, čím v životě procházejí. Další velkou skupinou jsou lidi, kteří se zabývají ezoterikou. To je docela zajímavá skupina. Obyčejně se snaží přesvědčit nás. Nepochybují o existenci duchovna a chtějí se o tom bavit, ale zároveň, protože mají jen tu svoji vlastní zkušenost, tak je těžké s nimi diskutovat. 

Míváte mezi respondenty i nějaké provokatéry, kteří se vás snaží přesvědčit, že jste mimo? Nebo lidi, kteří jsou rozčarováni z církve a potřebují to někomu „vytmavit“?

Všechno z toho (smích). Za rok nám píše 2000 lidí, tak mezi nimi jsou i podobné případy. Lidé, kteří se nám snaží dokázat, že křesťanství nemá pravdu a někdy jsou i agresivní. Ale často se podaří, když na to zareagujeme s humorem, nadhledem, že uvidí, že jsme normální a začnou si s námi povídat. A přitom ze začátku chtěli jen provokovat. Církev obecně je obrovská bariéra, je vůči ní spousta předsudků. Mezi respondenty jsou i lidé, kteří jsou křesťany, ale prošli nějakou deziluzí. Někteří píšou upřímné otázky, ale někteří se vyjadřují proti církvi velice negativně. 

I mně se občas ozvou lidé zvenku na telefon, často nečekaně a chtějí se bavit o duchovních věcech. Můj telefon je totiž uveden na webové stránce sboru. Nejsem si jista, jestli jsem jim dobře odpověděla, často je to nečekané.

V tom máme výhodu, že nemusíme reagovat v reálném čase. Lidé napíší a my máme čas si připravit reakci. A i tak se nám vždycky nepodaří odpovědět tak, jak by to bylo třeba. Když se lidem něco nelíbí, co napíšeme, tak se kolikrát už neozvou. Nikdy teda nemáme jistotu, jestli budeme moct říct A i B. Začít a pokračovat v diskusi. 

Okamžik, kdy člověk otevře svoje srdce Bohu a stane se křesťanem, je velké tajemství, něco, co není v našich rukách. Úspěšnost podobných projektů jako je váš se proto nemůže hodnotit podle množství obrácených. Podle jakých hledisek vnímáte úspěšnost vašeho projektu?

Někdy nevidíme, jestli se ti lidé, kterým jsme se věnovali, obrátili. Reálně jsem viděl asi 20 lidí, kteří se stali křesťany. Na youtube máme takové příběhy natočené. My spíše sledujeme, jestli se nám podaří lidi nasměrovat do církve nebo mezi křesťany. A to bývá ročně od 20 do 50 lidí. Zkušenost je, že jejich cesta k Bohu bývá dlouhá. Co se týká nasměrování do církve, problémem bývá, že ne vždy mají nějaký funkční sbor v blízkosti a museli by dojíždět třeba i 50 km. Někdy si taky se sborem nesednou. Než si takový člověk najde společenství, snažíme se zůstat v kontaktu. 

Co se týká kurzů, znamená to, že je určený pro skupinu lidí?

Ne, všechny aktivity jsou vždy jeden na jednoho. Člověk si vybere kurz a dostane průvodce, který ho tímto kurzem provází. Záměrem je, aby se mohli spřátelit a důvěřovat si, aby si mohli vyměňovat vzkazy. Hledající, když má otázky, může si přímo psát s dobrovolníkem, který se mu věnuje. Dobrovolník může reagovat velmi flexibilně a individuálně na to, jak hledající kurz přijímá, jak mu rozumí. 

Máte nějaké speciálně zaměřené kurzy?

Máme základní kurz, který se věnuje základům křesťanství, ale máme i speciální kurzy, zaměřené na konkrétní problémy. Např. kurz věnovaný pornografii. Teď už tyto aktivity fungují pod organizací NePornu. Fungovala s námi souběžně 2 roky. Byl to takový náš start up. Ale teď řeší tuto problematiku oni a my s nimi dlouhodobě spolupracujeme. Během kovidu jsme rozběhli kurz o strachu a úzkosti, což je v poslední době jeden z nejpopulárnějších kurzů, bohužel. Máme i kurz o sexuálním zneužívání. Jsme si však vědomi, že je to hraniční téma a proto musíme velmi zdůrazňovat, že nejsme odborníci.

Je v pořádku, když v rámci odpovědi, řekne průvodce hledajícímu NEVÍM?

Určitě, já říkám, že je to jedna z nejlepších odpovědích. Když nemáme tu správnou odpověď, tak je to poctivé. To je takový náš pocit křesťana, že musíme na všechno mít správnou odpověď a všechno vědět. Myslím si, že je lepší říct nevím, než když se do toho zapleteme. A naši respondenti by to na nás určitě poznali, že si nevíme rady. Na některé otázky je také dost těžké odpovědět. Např. Proč Bůh dopouští zlo? V Bibli jsou náznaky, ale není to tak komplexní, abychom na to mohli jednoznačně odpovědět. 

Určitě se mnou souhlasíte, že evangelizace je naší prvořadou křesťanskou úlohou. To, co jsme získali, máme šířit zase dál. Doba se mění, obrovské evangelizace na stadiónech nebo na ulicích jsou už asi pryč. Jak si myslíte, že bychom v dnešní době, mohli svědčit o Kristu?

Myslím si, že nejúčinnější je, když každý z nás žije otevřený křesťanský život a přátelí se s lidmi okolo. U mně potom přicházely chvíle, kdy se mě moji přátelé na Boha začali ptát. Nebylo to tak, že bych za někým šel a začal mu hned říkat o Bohu, ale spíš tak, že lidé o mně věděli, že jsem křesťan, a když ke mně měli důvěru, tak přišli a začali se ptát, co to vlastně pro mně znamená. Např. se mě ptali, co můžu a nemůžu a člověk má příležitost vysvětlit, že to není pointou křesťanství, co může a nemůže. A v rámci takového přátelského vztahu jsem měl vždycky nejvíc příležitostí se s lidmi bavit o Bohu. 

Jak to vnímáte ve svém okolí? Ve svém sboru? Je pro něho evangelizace dost vysokou prioritou? (H. Heřmanský je členem sboru CB Metro Olomouc – pozn. red.)

Myslím si, že je důležité, pokud je církev zaměřená na vztahy, v rámci kterých potom můžeme s lidmi hovořit o Bohu. A můj sbor to má jako vysokou prioritu.

Lehce se církevním společenstvím muže stát, že se uzavřou do sebe. Nemají potřebu vytvářet vztahy s nevěřícími a tým pádem ani nemají potřebu zvěstovat. Co byste poradil církevním lídrům? Jak podpořit osobní evangelizaci?

Jeden z problémů církve je, že si nastaví svůj program, podle kterého jede a ztratí se tam okolní prostor, okraje stránek, přátelit se s lidmi okolo, poznávat je. Takže je velmi důležité vytvářet tento prostor komunikace s okolím. Většinou se nestává, že by někdo přijal pozvání na církevní akci a přímo tam uvěřil. Nejprve s lidmi strávíme nějaký čas, aby zjistili, že je křesťanství zajímá a chtějí mířit tímto směrem. Takže považuji za důležité toto promýšlet. A promýšlet to aktivně. Může to znít zvláštně, ale v našem sboru máme seznam lidí, kteří se pohybují kolem nás, a my proaktivně přemýšlíme nad tím, jestli s nimi trávíme čas, jestli jim nějak můžeme pomoct. Aby se nestalo, že sbor po letech zjistí, že lidé v něm tráví celý čas pouze s křesťany. 

Po 8 letech jste, Honzo, odevzdal pomyslné žezlo v HledamBoha.cz svému následovníkovi Markovi
Chvátalovi. 

Marka Chvátala bych se ráda zeptala: Marku, jaké jsou vaše vize pro projekt do budoucnosti? Víte o oblastech práce, nových možnostech, do kterých by se projekt ještě mohl pustit?

Děkuji za dotaz. Po Honzovi přebírám projekt ve skvělé kondici a díky tomu mohu ty nové možnosti opravdu hledat. Rozdělil bych je do tří oblastí.

První stojí na mezi denominační spolupráci. Od začátku je HledamBoha.cz dílem několika církví. Přesto se některé zapojují málo. Hlavně proto, že se s námi ještě nesetkali, např. katolíci nebo husité. Velmi zajímavě také působí projekt online církve ICF Česko. Takže se budu snažit o hlubší spolupráci mezi církvemi. Na evangeliu se ještě shodneme, tak proč toho nevyužít?

Druhá oblast je o vytváření synergie s projekty, které už fungují, a spolupráce prospěje nám oběma. Mezi prvními vlaštovkami jsou nyní např. Asociace nemocničních kaplanů, Kurzy Alfa či Rádio 7. Snad se nám podaří dostat také na teologické školy, do věznic a dalších institucí a médií.

A ta třetí oblast zahrnuje hledání nových forem sdílení evangelia. Třeba to bude právě již zmíněná online církev. Také máme v úmyslu nabízet i videokurzy vedle aktuálních textových. A přesto, že jsme si vydobyli již slušný kus internetu, ještě jsme se nedostali všude. Připravujeme se na nový podcast, uvažujeme o přítomnosti na dalších sociálních sítích a možná jednou bude i internetová křesťanská televize. Je to sen, ale kde jsou ty časy, co lidé pouze snili o létání…

Portál najdete na této adrese:

https://hledamboha.cz/

Děkuji za rozhovor.