Jak s kázní na besídce?

Pokud chceme děti v církvi něco naučit, v první řadě potřebujeme mít na hodině kázeň a pořádek. Ty jsou klíčové. Jak je však zabezpečit? Nepovažuji se za experta, ale po mnoha letech strávených prací s dětmi mám pár nápomocných rad, které by mohly fungovat i vám.

1. Láska

Cítím se být učitelkou besídky pořád. Nejen jednu hodinu v neděli jednou za měsíc, ale kdykoliv se s „mými“ dětmi setkám, snažím se budovat náš vzájemný vztah lásky, úcty a přijetí. „Přátelím“ se i s úplně malými dětmi, kteří začnou chodit na besídku možná až za rok, dva. Vytvářím si cestu k tomu, že mě budou znát, na besídce budou se známým člověkem a rádi mě budou poslouchat. Zajímá mě všechno, čím žijí, co je trápí, z čeho se radují. 

2. Respekt a vedení

My jako učitelé jsme ti, kteří jsou zodpovědní za děti, máme je vést a vychovávat. I když jsme k dětem laskaví a přátelští, nejsme jejich kamarádi. Děti učíme přiměřené úctě a respektu. Ale učíme je i slušnému a respektujícímu chování jeden k druhému. Např. že si dokážou půjčit pastelky, že si neskáčou do řeči, že se neurážejí a už vůbec k sebe nejsou jakkoliv hrubí.

3. Pravidla

Pro práci na besídce je potřeba si stanovit pravidla. Tým učitelů se dohodne a sjednotí svoje očekávání, které budou od dětí vyžadovat. Pravidla musí být srozumitelné a jasné a v jejich vyžadování musíme být důslední a jednotní. Můžeme je mít namalované jednoduchými obrázky na nástěnce nebo si je z času na čas zopakujeme. Když je na to příležitost, můžeme dětem vysvětlit, proč jsou pravidla důležitá.

4. Příprava 

Čím menší děti, tím víc musíme být předem připravení a nic nenechat na náhodu. Nejen že máme předem připravené celé vyučování, všechny pomůcky a nástroje, ale zkusíme také odhadnout problematické situace, které mohou nastat a zničit nám hodinu. Např. příliš náročná výtvarná práce, kterou nebudou děti schopné samostatně zvládnout. Ne vždy se to dá předvídat, ale aspoň se o to pokusme. 

5. Rutina

Je skvělé, pokud má hodina přesnou strukturu a děti přesně vědí, co bude následovat, co se od nich bude očekávat. Na začátku, když se děti sbíhají, je určitá volnost pochopitelná a přijatelná. Necháme dětem pár minut, aby se vypovídaly, aby si odběhly na WC, aby ukázaly hračky nebo se skočily napít. Potom ale nějakým jasným signálem dáme najevo, že tato část skončila. Hlavní vyučující část by neměla trvat dlouho, čím menší děti, tím hůř se umí soustředit. Biblický příběh bychom měli vyprávět poutavě, používat vizuální pomůcky, volit přímou řeč, měnit hlas, aby byl pro děti co nejzajímavější. Na závěr zopakujeme hlavní myšlenku. Během tvořivých aktivit dopřejeme dětem opět určitou míru volnosti a svobody. Je dobré, pokud je každá následující etapa uvedena nějakým signálem nebo malou pauzou v řeči. 

6. Spolupráce s rodiči

Budujeme vztahy s rodiči, informujeme je o tom, jak se dětem daří, budujeme s nimi komunitu pomocí různých výletů a aktivit. Také se můžeme ve spolupráci s nimi dohodnout na určitém postupu v rámci vyučování. Některé malé děti nevydrží dlouho bez rodičů a uprostřed besídky chtějí odejít. Můžeme mít předem dohodnuté s rodiči, jestli dítě raději utěšit a přesvědčit k setrvání na besídce, nebo ho rovno odvést zpět k rodině. Svého času jsme měli v našem sboru pravidlo, že pokud jsme museli jedno dítě opakovaně napomínat, podobně jsme ho poslali k rodičům. Jeden narušitel totiž dokáže rozložit celou hodinu. 

7. Neverbální signály

Když jsem jednou zkoumala, čím to je, že někteří učitelé mají respekt a jiní ne, všimla jsem si, že ti úspěšnější pracují také s neverbálními signály, které jim napomáhají s kázní ve třídě. Může to být příliš žoviální komunikace, hlasitost hovoru, chaotické pohyby těla, které vytvoří atmosféru nevázané zábavy. Nebo naopak. 

8. Učme se od mistrů

V jakékoliv oblasti, stejně tak v práci s dětmi, ráda pozoruji ty, kterým to jde dobře. Všímám si, co a jak dělají, co naopak nedělají, konzultuji s nimi jednotlivé problémy a postupy a snažím se je sama uplatňovat. Být dobrým učitelem je dar, avšak hodně věcí se dá také naučit a získat praxí. Učíme se stále a stále máme mít pokoru k tomu, abychom svoji službu zlepšovali a nechali si poradit.