Jak na dětské tábory #1

Na dětské tábory jezdím už léta. Letos jsem absolvovala svůj sedmnáctý v pořadí. Dětské tábory nejsou pouhým hlídáním dětí, ani dovolenou, je to seriózní služba Bohu v rámci církve. Může:

• rozvinout a prohloubit to, o co se rodiče a učitelé besídek nebo náboženství usilují celý školní rok
• napomoct budování vztahů v komunitě 
• zároveň je to příležitost oslovit děti mimo církve. 

Nepovažuji se za experta, ale ráda poskytnu pár tipů z vlastní zkušenosti.  

1. Téma

Na táboře chceme hravou formou prohloubit duchovní vzdělání dětí. Proto velmi pozorně volte téma tábora, které budete vyučovat a prostředky, jak ho budete vyučovat. 

Na táborech, které jsem absolvovala, se hlavní téma vyučovalo postupně v krátkých blocích každý den, nejlépe hned ráno, když byly děti nejvíc pozorné. Čím menší děti, tím se vyučovalo jednodušeji a kratší dobu. Dvacet minut je asi maximum. Někdy jsme naopak vyučovali podvečer a na vyučování navazoval večerní program, který téma pěkně podpořil a rozvinul.

Na jednom táboře, kde jsme měli hodně dětí, jsme je po vyučování rozdělili do menších diskusních skupin stejného věku. Tam s nimi vedoucí denní vyučování znovu rozebrali. Děti se mohly ptát, diskutovat, abychom se ujistili, jestli skutečně všemu rozuměly. 

Hlavní téma se na táborech obyčejně objevovalo i v ostatních aktivitách. Nejlépe se, mě osobně, pracovalo s jedním kompletním biblickým příběhem, který se vyučoval chronologicky. Například příběh o Jonášovi. Všechny děti byly námořníci, vedoucí byli kadeti, podobně jsme námořnickou terminologii používali na označení míst, názvů týmů apod. Výtvarné práce, soutěže, všechno se neslo v podobném duchu. Používali jsme dokonce i námořnická trička, čepice nebo jiné kostýmy. Společně jsme se úplně ponořili do příběhu.

Jindy jsme zvolili nějaký centrální pojem – např. Království, které se dá také velmi pěkně a obrazově zpracovat. K tématu „Království“ jsme se potom každý den věnovali jednomu biblickému příběhu nebo biblické postavě. V mnohém je to náročnější a je potřeba dát pozor, aby informací a příběhů nebylo pro děti příliš.

2. Osobní modlitba 

Na táborech samozřejmě nesmí chybět. Jednak před jídlem (může mít i podobu písně nebo kanonu) a na začátku nebo na konci duchovního programu (mívali jsme vždycky také chvály). Co je důležité, pokud si jednotliví vedoucí najdou čas na osobní modlitbu a krátký rozhovor pouze s malou skupinkou dětí. Čím větší tábor, tím je to více potřeba. Děti všelico prožívají a potřebují to reflektovat osobně, z očí do očí. Na větších táborech měl každý vedoucí přidělený pokoj dětí, ve kterém případně spal, nebo na děti dával pozor. Pomáhal jim s různými drobnostmi a večer se s dětmi krátce pomodlil. Byly to ty nejvzácnější chvíle, kdy se děti otevřely. 

3. Evangelium, výzva

Denní vyučování, bez ohledu na to, jestli je to příběh ze Starého zákona, se vždycky vyučoval kristocentricky. Poslední den se vyučování ukončilo samotným evangeliem a případně i výzvou. 

U malých dětí je potřeba dobře zvážit jak bude výzva formulovaná, aby jí děti rozuměly a co se bude od nich očekávat. Často jsem se setkávala s tím, že děti následují automaticky své kamarády, přičemž samy nic osobního neprožily. Na některých táborech jsme proto namísto výzvy nabídli dětem, že se jim po skončení programu mohou věnovat vedoucí, pokud budou chtít. V osobním rozhovoru dokázali dospělí lépe vyhodnotit, co které dítě prožilo a jak ho dále směrovat. 

4. Pobytový nebo denní?

Obě formy mají svoje výhody i nevýhody. Pobytová forma na chatě v přírodě, mimo dosahu rodičů, je skvělá na hlubší budování vztahů. Další výhodou je, že městské děti, které jsou většinu roku připoutané k jedné lavici, jedné místnosti, se konečně mohou volně rozběhnout po lese, po louce a vykřičet se. Vedoucí mají děti sice na starosti celých 24 hodin, ale prostředí přírody jim v mnohém práci ulehčí a nemusí tolik dávat pozor jako ve městě.

Z tohoto hlediska je denní forma táborů náročnější. Děti nezažijí tajemné večerní rozhovory, strach z praskajících větví nebo medvědí stopy před chatou. Je však vhodnější pro menší děti, které nejsou dostatečně zralé, aby mohly být týden bez rodičů nebo se osvědčila v minulých covidových letech, anebo tehdy, když je dětí jednoduše máloa chatu bychom neobsadili. My jsme si dobrodružství obyčejně vynahradili tím, že jsme aspoň jednu noc během denního tábora strávili pod stanem na zahradě u jednoho kamaráda nebo ve sborovém sále. Tento rok děti dokonce cestovaly vlakem ze Žiliny do Trenčína a tam si po návštěvě hradu opekly špekáčky v místním lesoparku a přenocovaly v jedné modlitebně. I to se jim líbilo. 

5. Lokace

Místo tábora je určitě důležité z mnoha hledisek. Ať se jedná o denní nebo pobytový tábor, je potřeba najít místo, kde můžete s dětmi nerušeně pracovat, kde budou v bezpečí a které je i finančně přijatelné. Pokud jste ve větší chatě nebo větším areálu, je vhodnější, pokud s malými dětmi vždycky nocuje někdo s dospělých v jedné chatce nebo na jednom pokoji, případně v blízkosti. Děti mohou mít v noci zdravotní problémy a potřebují pomoct. 

Pokud máte jednu velkou budovu, kde jste všichni společně ubytovaní, ušetříte si čas a energii. Pokud máte velký areál s chatkami, má to zase svoje kouzlo a jednotlivé chatky mohou posloužit na skupinkové diskuse. 

Důležitý je samostatný společenský sál na společné programy. Pokud taková možnost není, rozložili jsme venku party stan s lavicemi nebo jsme vždycky upravili jídelnu.

Denní tábor je možné organizovat v modlitebně nebo klubovně, jako základně, kam rodiče děti ráno přivedou a odpoledne si je vyzvednou. K tomu jsme si ještě pronajali tělocvičnu, nebo jsme vyběhli do parku. Ideální je, když je to všechno poblíž.  

6. Kázeň a pravidla chování

Najít optimální způsob vedení dětí ke kázni na táboře, je výzva. Pravidla a poslušnost musí být, pokud chceme děti něco naučit a ochránit je před úrazy, na druhé straně jim chceme na táboře dopřát určitou míru volnosti. Mám pocit, že si to vyžaduje zkušenost a každý vedoucí k tomu musí dorůst. Proto je dobré, pokud si do týmu vezmete první roky někoho zkušenějšího, který si dokáže kázeň udržet.

Dobré je na to myslet už při plánování tábora. Potom to ještě ze dne na den korigovat. Důležité je, abyste jako tým vedoucích byli jednotní v tom, co budete od dětí vyžadovat. Dohodnout se, jak budete děti napomínat, usměrňovat, kdo bude mít v tomto ohledu jaké kompetence. Není nic horšího, pokud vedoucí křičí jeden přes druhého, nebo si vzájemně zasahují do aktivit. 

Každý přesun, náročnější aktivity nebo turistiku je potřebné detailně promyslet, abyste se vyhnuli případným kolizím. 

Osvědčilo se nám začít od začátku trochu přísněji a potom postupně uvolňovat „opratě“. Protože pokud ztratíte kontrolu, těžko se to napravuje. Také jsme byli ochotní „přimhouřit oko“, pokud děti udělali něco nechtíc, než když byly zákeřné. Nikdy jsme nezapomněli vyzdvihnout, pokud byly nápomocné, pokud se zastaly slabších, pokud držely při sobě. Nezapomeňte, že vším, co na táboře děláte, komunikujete evangelium!

Konkrétnější tipy, co všechno se dá dělat na táborech:

Závěrečná party s rodiči (s občerstvením, programem, vystoupením dětí, ukázkami výtvarných prací)

Společná trička, šátky, klobouky (barvy podle týmů)

Týmové vlajky 

Každý tím dostane kus látky – stačí staré prostěradlo – a na ní si barvami na látku vymyslí a nakreslí vlastní vlajku. Týmy si také mohou vymyslet vlastní název, pokud není daný hlavním tématem.

Prespávačka na denním táboře (v modlitebně, ve stanu na zahradě)

Chemické pokusy (hodí se např. k tématu stvoření světa)

Výlet do sousedního města vlakem, návštěva historické památky

Exkurze do hvězdárny, na farmu, do video studia (tento rok jsme byli, děti si natočily jednoduchý film a obsluhovaly dron)

Divadelní dílna s velkým divadelním večerním programem, kde jednotlivé skupiny dětí předvedou svoji scénku

Děti se rozdělí do týmů, vždy jim pomáhá někdo z vedoucích. Dostanou námět na scénku, která se samozřejmě váže k hlavnímu tématu tábora (někdy jsme jim dokonce určili formu – opera, balet). Během dne vymýšlejí scénku, nacvičují, připravují kostýmy z materiálů, které jim dáme k dispozici (stačí různé kusy látek, staré klobouky apod.) Večer se uspořádá slavnost, kde se scénky předvedou. Slavnost má svého moderátora a porotu, která může i seriózně hodnotit jednotlivé vystoupení nebo jen humorně program glosovat.

Táborová kronika (děti do ní přispívají svými zážitky, obrázky v průběhu tábora)

Tábor ve stylu „survival“Zvlášť pro moderní sídlištní děti je skvělé někdy zažít tábor ve velmi primitivních podmínkách. Sama jsem se toho bála, ale nakonec jsme byli všichni nadšení. Přijali jsme pozvání do chaty CB Bardějov na Drábsku, kde jsme spali ve spacácích na zemi, chodili do „kadibudek“ a sami si vařili. Děti měly služby na umývání nádobí, chystání příborů před jídlem, čištění brambor apod. Aktivity se samy přímo nabízely. Tak např. jsme šli sbírat do lesa borůvky a potom z nich pekli koláče. 

Foto: Archiv leaderXpress