Na Slovensku žijeme už 11 let a během tohoto období si naše rodina “adoptovala” několik slovenských zvyků, protože, upřímně řečeno, je máme raději než ty naše americké. Například se nám mnohem víc líbí to, že jsou tady lidé na veřejných místech tiší a uctiví, a tak se naše rodina snaží praktikovat i tento aspekt kultury. Dalším příkladem je to, že se všude chodí pěšky. Moc se nám to líbí, jak si lidé v této zemi užívají být venku a chodit tam, kam potřebují, “na nohách”. Jestli to už znamená jít do obchodu nebo na celodenní túru, Slováci si nikdy nestěžují, že musí používat svoje nohy, aby se někam dostali. Naše rodina se snaží být v této oblasti víc slovenská a zanechat víc americkou tendenci všude se dopravovat nějakým vozidlem. 

Co máme na večeři?

Do našeho života jsme přijali mnohem víc aspektů slovenské kultury, ale pořád v nás zůstávají i nějaké americké tradice, kterých se držíme. Jednou je to, že jsme se nedokázali vzdát večeře jako největšího jídla dne. Snažili jsme se to změnit, považovat oběd za největší jídlo dne, ale chybělo nám to, jak se u teplé večeře všichni potkáme za jedním stolem. A proto v našem domě je skoro každý den slyšet tuhle otázku: “Co je na večeři, mami?” 

Tuhle otázku vlastně slyším každý den v týdnu. Každý den, teda až na pátek. Proč právě pátek? Protože v našem domě je pátek večer téměř vždy pizzový večer. Děláme si čtyři pizzy, a když máme nějakou návštěvu, tak navýšíme počet na 8 až 12. Je to naše rodinná tradice už několik let a všichni máme rádi její konzistentnost.

Z tradice vzpomínka

Během uplynulých let jsme se v naší domácnosti snažili vytvořit hodně nových tradic…ale co se stane, je to, že když děláme něco zábavné, pomyslíme si: Jak skvělé by to bylo, pokud bychom to dělali pravidelně? A potom se rozhodneme, že se z toho stane tradice. Co je však zábavné, je to, že nakonec si to zopakujeme možná jednou nebo dvakrát předtím, než se z naší nové “tradice” stane jen zábavná vzpomínka. 

Například před dvěma lety jsme se rozhodli, že půjdeme na noční lyžování na nedaleký kopec. Byl to tak skvělý společný čas lyžování a snowboardování pod hvězdnou oblohou, že jsme si řekli, že se to stane novou tradicí v naší rodině a že to budeme dělat aspoň jednou za zimu. Ale doteď jsme ještě tuhle naši novou “tradici” nezopakovali, a tak se stala jen sladkou vzpomínkou. 

Tradice, které mají smysl

Moje otázka je: Jak můžeme založit tradice, které mají smysl, v našich rodinách nebo na našich mládežích, a které budou vytvářet vzácné vzpomínky a zároveň nás budou spojovat? 

Podle mně mají dobré tradice několik důležitých vlastností, kterými se stávají zapamatovatelnými. Myslím si, že tradice by měly být smysluplné, měly by být opakovatelné a mají spojovat. A takové tradice se dají vytvářet v rodinách, ale i na našich mládežích a v týmech. Všechny tyto skupiny z takových tradic mohou vytěžit a vytvořit z nich skupinu, kde je radost patřit. 

Tradice by měly být: 

  1. Smysluplné – Co tvoje skupina ráda dělá? Co by mohlo potlačit tvoji skupinu do něčeho, co běžně nedělá, ale mohlo by to vybudovat krásné vzpomínky?

Tento článek je od našich přátel na pointonline.sk

Pokračuj ve čtení

Autor fotky:  fauxels na Pexels

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Na našem webu používáme soubory cookie

Potvrďte prosím, zda přijímáte naše sledovací soubory cookie: Google Analytics, Facebook Pixel. Sledování můžete také odmítnout, takže můžete nadále navštěvovat naše webové stránky bez odesílání jakýchkoli dat službám třetích stran.