Rozhovor s Bedřichem Smolou o zakládání sborů

Bedřich Smola je kazatelem Církve bratrské Maják na Vsetíně. Každý příběh zakládání sborů a jeho zakladatelů je jedinečný. V tomto případě přišel Bedřich jako kazatel už do nově založeného sboru, který asi dva roky fungoval, avšak sám byl přítomný tomu, když z Majáku vznikaly další sbory. Jeho zkušenost je tedy jiná, neopakovatelná.

Jak vznikl sbor CB Maják na Vsetíně? Kdo byl otcem myšlenky?

B: Nositelem myšlenky založit na Vsetíně další sbor z mateřského sboru na Jasence, byl Dan Hurta (bratr starší mateřského sboru). Byl to dlouhý proces rozhovorů přímo ve sboru. Já jsem po studiu teologie nastoupil na vikariát v Hradci Králové a do Majáku jsem přišel asi po dvou letech od jeho vzniku. Tehdy tam bylo asi 30 lidí.

Co tě oslovilo, že ses rozhodl přijat službu kazatele v novém sboru?

B: Šel jsem na Maják, protože lidé toužili vyjít mimo hranice církve za lidmi, kteří jsou venku. To mi bylo vždycky velice blízké. 

Kdy byl Maják ustanoven jako samostatný sbor?

B: V roce 2008.

Jaké aktivity tam fungovaly v době tvého nástupu?

B: Byly to jednak nedělní bohoslužby a skupinky během týdne. Potom se organizoval sportovní fotbalový klub pro děti, angličtina pro dospělé a další aktivity pro děti. Právě se přistěhovala jedna misionářská rodina, která se plánovala věnovat mládeži. 

Vsetín je poměrně malé město. Jaký image tady má Církev bratrská? Jak je vnímaná?

B: Církev bratrská je na Vsetíně vnímaná dobře. Je to zásluhou mateřského sboru CB Jasenka, který přispěl se sociálními projekty jako je ELIM, práce s bezdomovci a nízkoprahové centrum pro děti a mládež. V současnosti je dokonce člen Církve bratrské Jasenka starostou města. Maják zase pronajal staré zničené fotbalové hřiště, které zrekonstruoval, a dodnes na něm organizujeme sporty pro děti.

Jakým způsobem funguje sportovní klub nebo angličtina pro dospělé? Je jejich obsahem pouze sport a angličtina nebo i nějaké biblické vyučování?

B: Přímo na těchto aktivitách není žádné vyučování, ale jsou obyčejně navázané na další aktivity. Například angličtinu, kterou organizujeme dosud, děláme formou trojměsíčních kurzů. Jeden kurz na jaře, jeden na podzim. Potom následuje víkend nebo půlvíkend s angličtinou, kde jsou večerní křesťanské programy a dále dovolená s angličtinou, což je v podstatě letní anglický kemp pro celé rodiny. 

Hlavním smyslem založení Majáku bylo přiblížit Ježíše lidem. A to nejen geograficky, kdy jsme se přesunuli více do centra města, ale i formou. Tzn. pomáhat lidem, hovořit o věcech, co je zaujímají a vytvářet komunitu. Od začátku tady začaly fungovat tzv. misijní skupiny.

Můžeš nám o tom říct víc?

B: Jsou to takové malé církve uprostřed církve. Obyčejně fungují ve sborech skupinky tak, že shromažďují dospělé jednotlivce. Rodina je potom několik večerů v týdnu rozdělená. Misijní skupinky shromažďují celé rodiny, vytvářejí komunitu, která spolu přirozeně funguje a zve nové přátele. 

Vy jste však nezůstali jen u Majáku, ale pokračovali jste v zakládaní dál. Teď je z původního Majáku celá sít sborů, tzn. Maják Network. Při tom si už byl osobně. Jak se to rodilo?

B: Součástí vize Majáku bylo, že když sbor naroste na určitý počet lidí, tak založí další sbor. Prvotní představa byla taková, že se část lidí z mateřského sboru zvedne a přestěhuje do jiného města a tam založí další sbor. Co se nakonec ukázalo jako nereálné. Většina lidí v produktivním věku s dětmi a stabilní prací není připravená se nikam najednou stěhovat.

Jak jste to teda nakonec řešili?

B: Každý případ byl jiný. Já jsem znal dost lidí v rámci církve, pracoval jsem pro odbor mládeže a tak jsem okolo roku 2010 našel a oslovil mladé lidi z celé republiky, aby se přestěhovali do Olomouce, kde jsme chtěli založit nový sbor. V roce 2011 jich tam přišlo bydlet asi osm. Tak se to událo například v Olomouci.

Potom v Šumperku byla skupina lidí u baptistů, kteří chtěli založit sbor a my jsme je zaštítili a nabídli jim pomoc. Podobně to bylo v Brně. Svého času přišel k nám na Maják mladý vikář Janči Máhrik na stáž, který tady zůstal dva roky, získal zkušenosti a následně vytvořil nový sbor v Žilině, který se také stal součástí našeho networku. Na Velké Lhotě je 90-letý sbor Církve bratrské, který však procházel krizí. Nabídli jsme jim naši pomoc. Každý příběh byl jiný, specifický. Jednotlivé sbory jsou teď součástí našeho networku a my jako mateřský sbor se jim snažíme pomáhat.

V čem spočívá vaše pomoc?

B: Podle toho, co který potřebuje. Někdy pomáháme s takovými čistě technickými záležitostmi, administrativou, účetnictvím, právně je zaštítíme. Někdy pomáháme prakticky. Chodíme do těchto sborů kázat, investujeme do nich čas a snažíme se prakticky pomoci a poradit. Záleží nám na tom, aby se sbory rozvíjely i misijně a pokud nemají pracovníky, pomáháme jim hledat lidi, kteří by pomohli s konkrétní službou.

Určitě jste se při zakládaní setkali s množstvím problémů. Na co si budoucí vizionáři mají dát pozor?

B: Speciálně těžké to bylo v Olomouci, kde se přistěhovali do města lidé, kteří tady nikdy před tím nebydleli. Nikoho tady neznali, museli se zabydlet. Prvních pět-šest let bylo těžkých. Dynamika práce sboru je úplně jiná, pokud zakládáš sbor ve svém vlastním městě, kde máš dlouhodobé vztahy. Kromě toho se jednalo většinou o mladé lidi, kteří byli v té době dost nevyzvrátí a neměli žádné zkušenosti. 

Každý služebník může být v pokušení mít nesprávné motivy. Dělat správné a dobré věci z nesprávných důvodů. V takovéto extrémně náročné službě jste se s tím určitě také setkávali.

B: Špatné motivy je velmi těžko hodnotit a sledovat. Určitě tam byly i špatné motivy. Většinou s námi spolupracovali lidé velmi mladí a nevyzrálí. Špatné motivy se lehko schovají za duchovní nadšení. 

Jak to máte ošetřené? Máte například nějaké týmy, které by byly kazateli a vedoucím určitou oporou, kteří by mu poskytovaly zpětnou vazbu?

B: My děláme všechno v týmu. Je to určitě pomoc vyhnout se i těmto problémům. Když jsme zakládali sbor v Olomouci, tvořili ho mladí kluci, teologové, kteří měli velká očekávání. Určitou školou pro ně byla srážka s realitou. Hodně věcí se tím vyřeší. Protože nakonec zjistili, že služebník je tady především, aby byl k dispozici lidem, aby jim sloužil. A tito lidé jsou různí. Kromě toho, práce při tvorbě nového sboru jde pomalu. Pokud tam byly špatné motivy, realita mu může pomoct transformovat jeho pohled. 

Jaké jiné zajímavé misijní aktivity se v rámci vašeho networku objevují?

B: Na Velké Lhotě, co je vesnice, mají výbornou práci s dětmi. Každý týden k nim na dětský klub přijde z okolí až 60-80 dětí. Na to navazuje dorost a mládež. Na Vsetíně organizují tzv. Manželské večery. Manželské dvojice přijdou na setkání, kde jim pustí buď video nebo je tam nějaká přednáška a sami manželé spolu potom o tomto tématu diskutují. K tomu je pro ně připravené příjemné prostředí s nějakým jídlem. Je to velice populární. Dále se dělají kurzy o výchově dětí, tam diskutují všichni dospělí společně. V Olomouci a Brně se zase věnujeme vysokoškolákům, protože jsou to univerzitní města. 

Vím, že máte jedno velké společné setkání v rámci celého networku. Sama jsem ho zažila, bylo to skvělé.

B: Ano. Kdysi bývalo dvakrát za rok, teď jen jednou. Podruhé v roce bývají tyto akce na regionální úrovni. Také organizujeme setkání vedoucích z různých sborů. 

Jakou roli dnes v celém Networku sehráváš ty?

B: Jsem pořád kazatelem na Vsetíne, i když fyzicky bydlím v Olomouci. Pomáhám tady v Olomouci ve sboru a také v Brně. Starám se o výchovu nových vedoucích. 

Bedřichu Smolovi je 39 let. S manželkou Lenkou bydlí v Olomouci.Děkuji za rozhovor.

Zůstaň v kontaktu

Přihlas se k odběru našeho info listu a budeme ti posílat nejen informace o novém obsahu na našem webu, ale i zajímavé materiály, které na našem webu nenajdeš.

Tvůj email zůstane u nás, nikomu ho nebudeme dávat.

Související příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..