Jak (ne)aplikovat Bibli #4: Jablka, ne mošt

V předešlých třech článcích vysvětluji, že podstatou aplikace Bible není v prví řadě změna chování navenek. Je ní vnitřní změna našeho světonázoru, přesvědčení, víry. Vzpomínal jsem také, že před samotnou aplikací se musíme diagnostikovat. Musíme zjistit, co konkrétně v našem myšlení mají biblické pravdy napravovat. 

Pokud jsme tento náročný diagnostický proces zvládli, čeká nás terapie. Pokud už víme, čemu nevěříme, o čem málo přemýšlíme, jakým lžím podléhá náš život – naše obavy, touhy, naše pocity, hodnoty, přesvědčení… můžeme je začít léčit biblickými pravdami.

Seznamte se, tohle je Július.

Július a jeho komunita poslední semestr studují evangelium podle Marka. Během tohoto semestru spolu dospěli k závěru, že Július má sklony usilovat se o zásluhy před Bohem pomocí náboženského chování: každý den si čte Bibli, modlí se, pravidelně chodí na bohoslužby, finančně přispívá na život sboru. Navzdory tomu mívá často pocit, že je potřeba dělat ještě víc: měl by vést skupinku, číst si s někým Bibli 1 na 1, hrát v kapele, příležitostně kázat… Bůh s ním určitě není spokojený. Jindy zase, když se mu podaří být na chvíli ve sboru aktivnější, se přistihne při tom, že je před Bohem pyšný na svoje zásluhy.

Jak teda bude Július evangelium podle Marka aplikovat? Tak, že se soustředí na texty z Marka, které řeší tento problém. Nebude je už číst studijně – nebude se snažit přijít na to, co nimi autor chtěl říct. To už v této fázi potřebuje vědět (proto je velmi důležité, aby ve společenstvu bylo dobré vyučováni a aby křesťané věděli, co Bible, na kterém místě říká). 

Július teda potřebuje vědět, že evangelium podle Marka, 8.-13., kapitola řeší tento problém. Říká, že cestou do Božího království je pokora před Ježíšem, a ne dodržování náboženského zákona. Ale ani vědět tohle shrnutí nestačí. Nestačí význam textu vydestilovat do jedné věty a tu si připomínat. Ten význam tam určitým způsobem je, podobně, jako je mošt přítomný v jablkách (i když v jiné formě). Pít mošt však nestačí. Podrobně řešit, co je hlavní myšlenka textu, je dobrá praxe během studia, která pomáhá ujasnit si, co text skutečně říká. Ale opakovat si hlavní myšlenku textu nestačí. 

Bůh nám nedal v Bibli jen stručný soubor plus-minus 66 vět, ale knih. Neoddělitelnou součástí toho, CO Bůh říká, je však i to, JAK to říká – formou biblických knih, ne pár výroků. Proto potřebujeme číst celé biblické knihy, případně jejich větší statě, které říkají pravdy, které potřebujeme. Nestačí pít mošt. Musíme jíst jablka.  

Július bude texty číst aplikačně. Pokorně, s modlitbou o konaní Svatého Ducha v jeho životě. Július už bude vědět, co autor daným textem chce docílit, a když ho bude číst, bude „poslouchat“ právě tento záměr. Bude jíst jablka.

Je to jako když se díváte na film nebo čtete román, který už znáte. Neděláte to proto, abyste se dozvěděli, co se stane a jak to skončí. Právě naopak, děláte to, protože víte, co se stane a jak to skončí, a právě to vás fascinuje. Fascinuje vás, že a jak se Gandalf Sivý stane Gandalfom Bílým, že a jak se Anna a Gilbert dají dohromady, že a jak Andy Dufresne uteče z věznice Shawshank… Ani jablka nejíte, abyste zjistili, jak chutnají, ale proto, protože víte, jak chutnají, a proto, protože vám dodají živiny a energii. 

Tak i Július bude číst text, kterého význam zná, aby si ho připomínal, aby se ním sytil a aby si ho a jeho význam lépe pamatoval. Bude proto číst Evangelium podle Marka, 8. – 13. kapitolu, které hovoří právě o tom, že cesta do Božího království nevede přes dodržování zákona, vlastní snahu, formální náboženství, ale přes pokornou víru v Ježíše. Toto Július bude mít na paměti, když bude číst tyto kapitoly. Bude sledovat, jak ho Svatý Duch přes tento text učí tuto pravdu. 

Pokud je Július v církevním sboru, kde se dobře káže, tak možná bude mít také příležitost pochutnat si na jablkovém koláči – bude moct poslouchat kázání na toto téma z tohoto textu. Protože už ví, co a jak text chce říct, Július bude poslouchat kázání nastavené nechat pravdu textu na sebe působit (i proto je důležité, aby kázání byla aplikačně zaměřená). 

Kromě aplikačního čtení a poslouchání však o biblických textech Július také přemýšlí. Medituje nad nimi. Ne jako ve východních náboženstvích, kde cílem meditací je ztratit sám sebe, přestat myslet, splynout s vesmírem a podobné nesmysly. Meditujeme tak, že aktivně, důsledně a intenzívně přemýšlíme o textech, které jsme četli, o jejich významu a záměru. Pořádně přežvýkáme ty jablka. Všimněte si, že Bible nám nikde nepřikazuje Boží slovo každý den číst, ale přikazuje nám o něm každý den přemýšlet. (Samozřejmě, že číst Bibli potřebujeme, abychom měli o čem přemýšlet – z jablka si musíme ukousnout, abychom měli co žvýkat).  

Aplikaci teda předchází studium a aplikace vyžaduje poznání významu textu a jeho záměru. Také potřebujeme vědět, že aplikace se týká hlavně změny světonázoru. Aby u nás tato změna mohla nastat, potřebujeme diagnostikovat, v čem a jak u nás konkrétně. Po těchto krocích aplikujeme Bibli (pokorně, závislí na Svatém Duchu) tak, že biblické texty čteme, posloucháme a přemýšlíme o nich a pamatujeme na jejich význam a záměr a necháme se nimi proměňovat. 

A i když se to nezdá, ta změna nakonec bude viditelná. Bude to změna srdce, ale i činů. Více se na to podíváme v dalším článku.