Dospívající tlakům a možnostem spojeným s chozením věnují obrovské množství času, přemýšlení a energie. Mluví o tom, kdo chodí s kým, kdo chce s kým chodit a kdo by s kým nikdy nechodil. Je ovšem ironií, že ačkoli spousta mladých lidí věnuje „randění“ spoustu času a úsilí, jen málo z nich je připraveno na nové stresy a rozhodnutí, které před ně „randění“ staví. Dospívající čelí intenzivním tlakům ze svého okolí, aby šli s někým na schůzku, a chození se může stát známkou přijetí.
Možné příčiny časného randění
- S někým začne chodit kamarád/ka mladého člověka
- Dospívající hledá člověka, u kterého najde lásku, bezpečí a podporu, která mu chybí
- Chce projevit nezávislost
- Chodí na rande prostě proto, že se to od něho čeká
Rozhodnutí při chození
- Kdy začít s chozením – rozhodujícím faktorem není konkrétní věk, ale to, zda je dospívající duchovně a emocionálně dostatečně zralý
- Faktor věku – věkový rozdíl mezi partnery může sehrát důležitou roli
- Vztahy s lidmi z jiného národa nebo rasy – mladí věřící by si měli být vědomi možných sociálních dopadů takového vztahu, ale barva pleti není ve vztahu, který chce přinášet Bohu čest, překážkou
- „Misijní chození“ – věřící mladý člověk, který naváže romantický vztah s nevěřícím, překračuje linii ochrany, kterou nastavilo Boží slovo
Nebezpečí spojená s chozením
- Izolace od dosavadních přátel
- Nesprávná motivace pro chození
- Vztah založený na moci, ne na lásce
- Riziko emocionálního zranění
- Přílišné zaměření se na „ulovení“ partnera
- Sexuální touha se může vymknout z rukou
Plán chození
- Účel – je důležité si ujasnit motivaci, PROČ chceme s někým chodit. Vhodnými motivy je socializace (sdílení zájmů, poznávání druhého člověka) a volba životního partnera (pěstujeme a vyjasňujeme si preference a schopnosti poznat charakter a osobnost). Sexuální výboje a experimenty nejsou tím správným účelem chození.
- Měřítka – stanovit si hranice, co je ještě v rámci chození přijatelné a co už ne
- Plány – co budete na schůzce dělat, jak budeme trávit čas, kdo bude co platit, naplánovat si, co udělám, když se schůzka zvrtne. Vhodné a populární jsou schůzky ve skupině s více páry.
Ideální je, pokud mezi dospívajícím a rodiči panuje dohoda, že kdykoliv během dne dospívající zavolá, že potřebuje odvézt domů, rodiče bez zaváhání zareagují a neptají se na detaily. Rodiče by také měli vědět s kým dospívající je, kde je a kam jde.
Reakce na příliš časné chození mladých
- Naslouchání – snažte se zjistit, jestli je dostatečně duchovně a emociálně zralý, jaká je jeho motivace pro romantické vztahy, jaké jsou jeho představy
- Vcítění – snažte se pochopit emoce a duchovní potřeby mladého člověka, které nejspíš chce pomocí chození naplnit
- Ujištění a povzbuzení – vztahy s opačným pohlavím bude lépe zvládat dospívající, kterému se od jiných lidí dostává ujištění, povzbuzení lásky a ocenění
- Nasměrování – pokud se mladý člověk chystá na schůzku, rodiče, kazatelé, pracovníci s mládeží mu mohou pomoci tímto způsobem:
- Modlitbou za dospívajícího
- Modlitbou spolu s ním za schůzku
- Prodiskutováním rozhodnutí, která ho ve vztazích čekají
- Informováním o úskalích chození
- Pomocí s formulováním účelného plánu chození
- Odborná péče – v případě, že se již projevily u mladého člověka nebezpečné návyky při chození, může být užitečné požádat o radu profesionálního křesťanského poradce.
Článek byl se souhlasem 4D Ministries zpracovaný na základě knihy Joshe Mcdowella a Boba Hostetlera, Poradenství dospívajícím.
Autor fotky: Josh Willink na Pexels