Chození

Dospívající tlakům a možnostem spojeným s chozením věnují obrovské množství času, přemýšlení a energie. Mluví o tom, kdo chodí s kým, kdo chce s kým chodit a kdo by s kým nikdy nechodil. Je ovšem ironií, že ačkoli spousta mladých lidí věnuje „randění“ spoustu času a úsilí, jen málo z nich je připraveno na nové stresy a rozhodnutí, které před ně „randění“ staví. Dospívající čelí intenzivním tlakům ze svého okolí, aby šli s někým na schůzku, a chození se může stát známkou přijetí.

Možné příčiny časného randění

1. S někým začne chodit kamarád/ka mladého člověka
2. Dospívající hledá člověka, u kterého najde lásku, bezpečí a podporu, která mu chybí
3. Chce projevit nezávislost
4. Chodí na rande prostě proto, že se to od něho čeká

Rozhodnutí při chození

1. Kdy začít s chozením – rozhodujícím faktorem není konkrétní věk, ale to, zda je dospívající duchovně a emocionálně dostatečně zralý
2. Faktor věku – věkový rozdíl mezi partnery může sehrát důležitou roli
3. Vztahy s lidmi z jiného národa nebo rasy – mladí věřící by si měli být vědomi možných sociálních dopadů takového vztahu, ale barva pleti není ve vztahu, který chce přinášet Bohu čest, překážkou 
4. „Misijní chození“ – věřící mladý člověk, který naváže romantický vztah s nevěřícím, překračuje linii ochrany, kterou nastavilo Boží slovo

Nebezpečí spojená s chozením

1. Izolace od dosavadních přátel 
2. Nesprávná motivace pro chození
3. Vztah založený na moci, ne na lásce
4. Riziko emocionálního zranění
5. Přílišné zaměření se na „ulovení“ partnera
6. Sexuální touha se může vymknout z rukou

Plán chození 

1. Účel – je důležité si ujasnit motivaci, PROČ chceme s někým chodit. Vhodnými motivy je socializace (sdílení zájmů, poznávání druhého člověka) a volba životního partnera (pěstujeme a vyjasňujeme si preference a schopnosti poznat charakter a osobnost). Sexuální výboje a experimenty nejsou tím správným účelem chození.
2. Měřítka – stanovit si hranice, co je ještě v rámci chození přijatelné a co už ne
3. Plány – co budete na schůzce dělat, jak budeme trávit čas, kdo bude co platit, naplánovat si, co udělám, když se schůzka zvrtne. Vhodné a populární jsou schůzky ve skupině s více páry. 

Ideální je, pokud mezi dospívajícím a rodiči panuje dohoda, že kdykoliv během dne dospívající zavolá, že potřebuje odvézt domů, rodiče bez zaváhání zareagují a neptají se na detaily. Rodiče by také měli vědět s kým dospívající je, kde je a kam jde.

Reakce na příliš časné chození mladých

1. Naslouchání – snažte se zjistit, jestli je dostatečně duchovně a emociálně zralý, jaká je jeho motivace pro romantické vztahy, jaké jsou jeho představy
2. Vcítění – snažte se pochopit emoce a duchovní potřeby mladého člověka, které nejspíš chce pomocí chození naplnit 
3. Ujištění a povzbuzení – vztahy s opačným pohlavím bude lépe zvládat dospívající, kterému se od jiných lidí dostává ujištění, povzbuzení lásky a ocenění
4. Nasměrování – pokud se mladý člověk chystá na schůzku, rodiče, kazatelé, pracovníci s mládeží mu mohou pomoci tímto způsobem:
5. Modlitbou za dospívajícího
6. Modlitbou spolu s ním za schůzku
7. Prodiskutováním rozhodnutí, která ho ve vztazích čekají
8. Informováním o úskalích chození
9. Pomocí s formulováním účelného plánu chození 
10. Odborná péče – v případě, že se již projevily u mladého člověka nebezpečné návyky při chození, může být užitečné požádat o radu profesionálního křesťanského poradce.  

Článek byl se souhlasem 4D Ministries zpracovaný na základě knihy Joshe Mcdowella a Boba Hostetlera, Poradenství dospívajícím.

Autor fotky: Josh Willink na Pexels