Zedníci během stavby domu potřebují lešení. Postavit lešení není samo o sobě cílem, má jim pomoct postavit dům. Jestli porozumění Bibli a práci s ní přirovnáme k práci na domě, tak typy v tomto článku jsou právě tím lešením, které nám ho pomáhá stavět a zvelebovat.
Už jsem psal, že pokud chceme pracovat s Biblí pořádně, je to náročné, často nepřímočaré a dokonce i frustrující. Dnes se ale nechci věnovat základním přesvědčením a východiskům během takové práce – o tom byly minulé články. Místo toho je zde několik praktických doporučení, které pomáhají u této náročné práce a které se mně osobně osvědčily.
1. Očekávání
„Velká očekávání vedou k velkým…“ Optimista by řekl „úspěchům“, pesimista „zklamáním“. Ať se už nacházíme kdekoli na tomto spektru, platí, že očekávání ovlivňují naše jednání. Já jsem se naučil, že u práce s Biblí je důležité mít očekávání správně nastavené, abychom předešli frustraci a ztrátě motivace. Proto je můj úvodní typ, přestože se na první pohled nezdá praktický, o správném přemýšlení: Nečekejte, že to půjde hladce, rychle a snadno. Když si totiž budete myslet, že to hladce, rychle a snadno půjde, a realita bude jiná, můžete dospět k omylu, že něco děláte špatně nebo že jste neschopní nebo že to vlastně nefunguje… Ale taky nečekejte, že to nepůjde vůbec – protože potom ani nebudete mít důvod se do toho vůbec pustit, nebo to budete po prvních pokusech chtít vzdát.
2. Začátek
I proto je dobré začít, pokud možno, něčím jednodušším. Jestli si jako první biblickou knihu, kterou si chcete nastudovat, zvolíte Izajáše, Římanům nebo Exodus, tak to jen zvyšuje šance, že se zbytečně frustrujete. Dlouhé knihy a knihy s komplikovaným obsahem obsahují příliš mnoho materiálu na to, abyste se z toho celého na začátek vymotali. Na začátek je potřebné vybudovat si správné návyky, naučit se klást si správné otázky, získat instinkty. To všechno jde lépe, když pracujete s něčím kratším a jednodušším. Když máte méně materiálu, snadněji se vám ověřuje, zda jdete správným směrem. Já doporučuji začít některými z malých proroků – knihami, jako jsou Jonáš, Ageus, Jóel, Malachijáš, Abakuk… Jsou krátcí a tématicky poměrně úzcí.
3. Mentor
Najděte si mentora. Člověka, který zná Bibli lépe, než vy, člověka, který bude ochotný vás učit, pomáhat vám, který ocení vaše zlepšování se a zároveň vás bude posouvat dál. Moje životní pozorování a zkušenost je, že lidé, kteří se něčemu nadšeně věnují, jsou obecně velmi rádi, když o to někdo jiný projeví zájem, a ochotně budou svoje znalosti, poznatky a zkušenosti odevzdávat dále. Je jen potřeba nabrat odvahu a „otravovat“ je s tím. Takže se nebojte oslovit někoho, kdo miluje Bibli, chce jí rozumět a chce, aby jí rozuměli i jiní. Pravděpodobně se vás ujme, nebo vás případně doporučí někomu jinému.
4. Komunita
Komunita je v lepším případě doplňkem, v horším případe alternativou k mentorovi. Dobré nápady často přichází s diskusí – kde můžete porovnávat vlastní myšlenky s nápady druhých a vidět jejich silné i slabé stránky v novém světle. To, že se musíte zabývat příspěvky druhých lidí vás nutí o nich kriticky přemýšlet, a také kriticky přemýšlet o svých vlastních myšlenkách, když reagujete na připomínky druhých k nim. Také vnímat myšlení druhých vás učí uvažovat způsoby, které pro vás nemusí být automatické ani instinktivní. Druzí zase můžou mít stejný užitek z vás.
Najděte nebo vytvořte skupinu lidí s podobnými přesvědčeními a dohodněte se, že budete Bibli cílevědomě studovat spolu a kriticky rozebírat svoje postřehy. Jestli to nejde, tak aspoň zkuste svoje myšlenky občas probrat s někým jiným, aby vám ty rozhovory aspoň trochu nastavovali zrcadlo.
5. Štafeta
Dobrý způsob, jak si ověřovat, utvrzovat a zpřesňovat svoje myšlenky je, podávat je dál. Když učíte někoho jiného, je vhodné předpokládat, že ten člověk o dotyčném tématu (v tomto případě biblické knize) ví mnohem méně než vy. Proto vy potřebujete opravdu dobře rozumět tomu, co ho chcete naučit – jinak potom bude zřejmě vědět méně, než vy – aspoň z počátku. Aby jeho „méně“ ale bylo „dost“, vaše „dost“ musí byť „víc než dost“. Vysvětlování věcí druhým vás nutí lépe jim rozumět. Také odkrývá věci, o kterých si myslíte, že jim možná rozumíte, ale když přijde na lámání chleba, ukáže se, že to není celkem tak – hlavně když se setkáte s nečekanými otázkami a postřehy.
Jak vyplývá z typů 3-5, velice důležitý princip „lešení“ u práce s Biblí je nefungovat v sociálním vakuu, ale s jinými lidmi. Byla napsaná pro komunity lidí a komunity jí nakonec rozumí lépe než izolovaní jednotlivci.
6. To všeeechno je, jen oooo tobě?
Na závěr chci zdůraznit, že taková práce s Biblí si vyžaduje velkou dávku pokory, protože bude znamenat, že budete muset měnit svoje pohledy, názory a porozumění. Dříve či později (pravděpodobně dost brzy) dospějete do bodu, kdy nikdo ničemu nebude rozumět lépe než vy, nebo kdy někdo poukáže na díry ve vašich výkladech. Proto mým posledním kouskem lešení pro vás je: nebojte se změnit názor. Nebojte se přiznat, že jste něčemu neporozuměli tak dobře, jak se dá. Nebojte se přijmout to, že se máte, co učit a zlepšovat. Taková pokora je velmi osvobozující, protože ve vašem vnímání přesouvá hodnotu z vás, jako učitele Božího slova, na Boží slovo samotné. A to přece chceme, ne? Nepřinášet lidem sebe, ale Krista.