Z dobré skvělá mládež #5 Nečekej zázračná řešení

„bez ohledu na to, jak dramatický je konečný výsledek, z-dobrého-lepší transformace se nikdy nestaly na jeden šup.“ (Collins)

V tomto pětidílném seriálu uvažuji nad tím, jak se poznatky z knihy od Jima Collinse „Z dobrého skvělé“ dají aplikovat do služby v církvi, mládeži či práce s dobrovolníky. V minulých dílech jsem psal o optimisticky realistickém vedení, zaměření na úspěch nástupců, jasném směřovaní a selektovaní příležitostí. Dnes zakončím tím, že u vedení mládeže/zboru/organizace neočekávej zázračná řešení.

Je to jinak, než to vypadá!

Jediné zázračné řešení, které očekávej, je skutečný zázrak od Boha. Mimo to neexistují žádné „zázračné recepty“. Co tím myslím?

Collins v knize uvádí zajímavé zjištění, že „z-dobrého-lepší transformace často pro vnější pozorovatele vypadají jako dramatické, revoluční události, ale lidem zevnitř připadají jako organické, kumulativní procesy.“ Dále píše, že „bez ohledu na to, jak dramatický je konečný výsledek, z-dobrého-lepší transformace se nikdy nestaly na jeden šup. Nenastal jediný rozhodující krok, žádný velký program, žádná ‚zabijácká‘ inovace, žádný ojedinělý náhodný průlom, žádný zázračný moment.“

Firmy, které se staly opravdu dlouhodobě úspěšné, tento stav nedosáhly nějakou „fintičkou“, motivačním víkendem nebo zavedením konkrétního „na tutovku“ produktu. Z venku to ale může vypadat opačně, při čem pravdou je to, že se jedná o příběh, který má hodně malých kapitol, které na sebe postupně navazují a dohromady tvoří velkou, zajímavou knihu.

Proč mě toto pozorování zaujalo?

Celkem běžný jev

Protože přemýšlení u práce s mládeží, církví či organizacemi se v tomto od firem moc neliší. Pozorujeme se navzájem. Není v tom žádný problém – máme přece sociální sítě či konference. Když se některé mládeži začne najednou viditelně dařit, většinou ji v tom momentě začneme pozorovat a obdivovat (nebo jestli jsme negativní, tak hejtovat a závidět). Většinou ale neznáme celý příběh a nevidíme její hodnoty, kulturu, rutiny a každodenní kroky. Rychle získáme pocit, že i u nás by všechno bylo lepší, kdybychom jen „měli takovou budovu“, nebo „dělali takový camp“, nebo „měli takovou cool kapelu“… Rychle můžeme začít žít v omylu, že když uděláme „tu jednu věc“ jako ti druzí, tak přes noc bude všechno jinak. A často tu „jednu věc“ opravdu začneme dělat, bez všech dalších důležitých kroků a kapitol příběhu. Většinou je to recept na vyhoření a frustraci nejen lídra, ale i celého týmu.

Co s tím?

Čtyři praktické kroky

Zajímej se do hloubky. Když vidíš, že někdo dělá dobrou práci, neptej se ho jen na to, co dělá. Ptej se ho i na to, jak to dělá. Jaké má hodnoty, jak na to, co dělá, přišel, jaký je jeho příběh za posledních 10 let. Znej svůj příběh. Tvoje práce má jiný kontext než jakákoli jiná práce na tomto světě. Neexistuje žádný jiný model práce, který můžeš bezhlavě aplikovat. Pozorně tento svůj kontext prozkoumej a vyvoď z něho pro svou práci principy. Dělej správně další kroky. Nepřemýšlej jen nad velkým obrazem, ale i nad praktickými každodenními kroky. Raď se se svým týmem, klaď si otázku, že do čeho vás Bůh v tomto období volá, konkrétně vás s tím, kdo jste a kdo jsou ti, které vedete. Jestli kopírujete jiný model, poctivě ho adaptujte. Aplikuj poznatky z tohoto seriálu. Vzdělávej se. Čti knihy (Např. z rubriky 5 knih). Setkávej se s lidmi, kteří jsou dobří v tom, co dělají a ptej se jich. Jezdi na konference – a nejen ty inspirativní, ale i takové, které jsou obsahově syté.

A vlastně je tu ještě 5. krok. Napiš mi email, jestli ti tento seriál aspoň něco dal. Budu ti velmi vděčný.

„Kdo pohrdá dnem malých začátků?“ (Zach 4:10)