Z dobré skvělá mládež #3 Jasné směrování

V tomto pětidílném seriálu uvažuji nad tím, jak se poznatky z knihy od Jima Collinse „Z dobrého skvělé“ dají aplikovat do služby v církvi, mládeži či práce s dobrovolníky. V minulých dílech jsem psal o optimisticky realistickém vedení a zaměření na úspěch nástupců. Dnes budu uvažovat o jasném směřování.

Jasno v hlavě

Jim Collins ve své knize píše, že společnosti, které jsou nejen průměrné, ale přímo skvělé, si umí zodpovědět na tyto tři otázky:

1. Co je naší hlubokou vášní?
2. V čem umíme být nejlepší na světě?
3. Co pohání tvůj ekonomický motor?

Collins uvádí, že to, co tyto firmy mají “není jen cíl být nejlepší, strategie být nejlepší, záměr být nejlepší či plán být nejlepší. Je to porozumění toho, v čem umím být nejlepší. Tento rozdíl je klíčový.” Oproti tomu firmy, které výrazněji stagnují, se spokojí s tím, že jim to nějak funguje a, co je podstatné, běhají “zleva doprava”, mají příliš široký záběr a jsou víc poháněné velkolepými manévry, než pomalým a důsledným kráčením po velmi konkrétním chodníku.

Ano, církev není firma. Práce s lidmi, dobrovolníky, se v něčem absolutně nedá porovnávat s byznysem. Ale zároveň nepodobá se někdy tato práce až příliš firmám, které Collins uvádí jako negativní příklad? Neděláme většinu věcí jen proto, že se tak v našich kruzích vždycky dělaly? A záměr? Víme, proč děláme to, co děláme? Není to náhodou tak, že věci děláme jen proto, abychom je dělaly? Například, jestli jsi vedoucí lokální skupiny mládeže, umíš odpovědět na otázku: “Proč jako mládež existujete?” Proč? Proč se setkáváte? Jaký má být výsledek vašich setkání po roku, dvou, pěti…? Není náhodou tvoje odpověď – a teď nemyslím naučenou odpověď, ale opravdovou – “jsme, protože jsme vždy byli, setkáváme se k tomu, k čemu se setkávali ti před námi a cílem je to, co děláme, odevzdat dál těm po nás”?

Tři otázky pro vaši mládež

Co kdybychom si v našich organizacích/mládežích uměli zodpovědět na tyto tři otázky:

1. Co je naší hlubokou (Bohem danou) vášní?
2. Co jsou naše konkrétní dary, naše výbava a potenciál?
3. O co konkrétně nám jde?

Určitě to bude znamenat, že si budeme muset sednout a přijít na konkrétní definici toho, o co naší skupině, mládeži, organizaci jde. Obávané slovo – “vize”. Bude potřeba přijít s definicí: “Toto je to, proč existujeme! Toto je to, o čem celé to, co děláme, je!” A zřejmě to bude také znamenat, že se musíme podívat na to, kdo jsme, jaké lidi dal Bůh dohromady v této skupině. Udělat si test osobnosti, darů, mluvit spolu o našich vášních, snech, hobby… Jet někam na víkendový pobyt a mluvit o tom, jaké jsou naše dary, jak spolu ladí, zapadají, co se s nimi konkrétně dá dělat a jak s nimi můžeme naplnit potřeby svého okolí. De facto, víme vlastně, jaké potřeby má naše okolí?

Bojový úkol

Mám pro vás pár doplňujících otázek, které můžete prodiskutovat na setkání týmu vedoucích, a tím prohloubit porozumění toho, o čem jsem psal. Půjčil jsem si je od Andy Stanleyho z knihy Neodolatelná církev:

1. Máme přenositelné vyjádření vize nebo mise?
   1. Vědí naši členové a účastníci, proč existujeme?
   2. Jakým standardem měříme náš úspěch jako církve… opravdu?
   3. Které z těchto tří věcí pohánějí většinu našich rozhodnutí: zasáhnout lidi, udržet si lidi, zaplatit účty?
2. Do čeho jsme se zamilovali, co už není tak efektivní, jak bývalo dříve?
   1. Co milujeme dělat, co ve skutečnosti nefunguje?
   2. O čem se neodvážíme ani jen diskutovat?
   3. Máme nějaké “staré gauče”, které potřebují vyhodit?
3. Do čeho se musíme nutit? (vytváříme energii)
   1. Co prosazujeme, o čem si tajně přejeme, abychom se toho nemuseli zúčastnit?
   2. Co bychom nejraději přestali děla, ale pokračujeme v tom, protože se bojíme důsledků, které by změna přinesla?
   3. Jaký program děláme, ale naše přátele bychom tam ani ve snu nepřivedli?
4. Kdyby nás všechny poslali pryč a nahradila by nás jiná skupina lídrů (neochvějně oddaní misii tohoto sboru), co by udělali?
   1. Co je první věc, kterou by udělali?
   2. Koho by nahradili?
   3. Co by odmítli platit?
5. Co měříme?
   1. Existuje přirozený vztah mezi tím, co měříme a naší misií?
   2. Jsou věci, které bychom měli měřit, které by nám poskytli přesnější měření toho, jak se nám daří splnit misi?
   3. Co se bojíme měřit?
6. Co oslavujeme?
   1. Existuje přirozený vztah mezi tím, co oslavujeme a naší misí?
   2. Jsou nějaké věci, které bychom měly oslavovat, které by nám pomohly posilnit naši misi?
   3. Oslavujeme cokoli, co posilňuje chování, které by nemělo být posilované?
7. Kdyby náš sbor najednou přestal existovat, chyběli bychom naší komunitě?
   1. Jestli ano, proč?
   2. Jakou hodnotu přinášíme komunitě?
   3. Jak náš sbor vnímají lidé mimo náš sbor?