Nedávno jsem přemýšlela, co znamená, že společenství je jednotné a jak se to projevuje u nás v Košicích. Nejdřív jsem si ale musela upřímně zodpovědět otázku, jestli můžu o Košicích mluvit jako o „svém“ sboru. Před třemi roky jsem se vdala a s manželem jsme se přestěhovali do Košic. Už tri roky chodím do evangelického společenství v Košicích, ale dlouho jsem se zde cítila jen jako na návštěvě. Popravdě řečeno jsem s tím začala něco dělat jen přednedávnem. Hlavně jsem se začala modlit, aby se změnilo moje nitro. A co ty? Jsi součástí jednoho sboru? Je to tvůj duchovní domov? Je těžké usilovat o jednotu v společenství, ve kterém se necítíš být doma.

Když jsem hledala, co je jednota, nejdřív jsem si uvědomila, co to není. Jednota neznamená uniformitu. Právě proto je ji náročné dosáhnout. Je v naší lidské přirozenosti představit si sjednocené společenství podle nás, podle toho jací jsme my sami. Bible ale jednotu přirovnává k tělu. K tělu, kterého je Ježíš hlavou. „Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.“ (1. Kor. 12:27)

Jsem třetí dítě ze čtyř. Když jsme byly ještě malé děti a v neděli k nám přišla na návštěvu babiččina sestra, vždy donesla sladkosti. Pro každého jedenu tyčinku a společné bonbóny. Jako malí jsme se hodně hádali, a proto naše maminka vymyslela, že si o sladkosti budeme losovat. Kdo vyhraje, vybírá si jako první jeden bonbón. A tak to šlo dokola, až dokud se hromádka neminula. Když se domů kupovaly jogurty, vždy se kupovala stejná příchuť a každý měl jeden kus. Bylo na tobě, jestli si ho sníš ještě ten večer, když jsme ho donesli z obchodu, nebo si ho budeš šetřit několik dní. Často se ale stávalo, že někdo měl měsíc odložené bonbóny, které vůbec neměl rád nebo nějaký jogurt zůstával v ledničce týdny, až dokud mu neskončila trvanlivost. Měly jsme pocit, že to bylo férové, ale vlastně to vůbec nedávalo smysl a nebudovalo to jednotu.

Můj manžel je ze tří chlapců. Jeho rodina byla téměř tak velká jako naše. U nich to ale fungovalo úplně jinak. Když něco bylo a měl si na to chuť, jednoduše sis to vzal. Když došly jogurty, rodiče koupili další. Když jsi na něco chuť neměl, tak jsi to nechal pro ostatní.

Když jsme se s manželem vzali a začali jsme bydlet v jedné domácnosti, asi si umíte představit, jak to vypadalo. Já jsem snědla jednu horalku a druhou jsem nechala ležet ve skřínce i měsíc. I když jsem na ni měla několikrát chuť, věděla jsem, že je Robova, a tak jsem ji nesnědla. Můj muž vůbec horalky nemá rád, ať už to zní jakkoli divně, a proto ji tam nechával i týdny. Když jsme si ale koupili kinder čokoládky dokázal sníst celý balík na posezení. A já, když jsem našla prázdny obal, jsem za ním celá naštvaná přišla, že to není fér a že čtyři čokoládky patřily mně. Jeho chápání jednoty ale říkalo, že jestli máš něco rád, dej si, co ti hrdlo ráčí. Když jsme ale koupili parenicu, kterou já miluju, můj manžel ji nechal celou pro mě. I když měl trochu chuť, věděl, že já z ní budu mít mnohem větší radost, a tak si dal obyčejný sýr. Obětoval se z lásky ke mně. A tehdy jsem pochopila, že spravedlnost není černo bíla, a že jednota vypadá úplně jinak, než jsem jí od malička chápala. Jednota neznamená, že jsme všichni ruce. Jednota znamená, že jsme jedno tělo. Každý máme jiné dary ale i jiné potřeby.

Jednotu je třeba budovat. Ze dne na den. Z týdne na týden. Z měsíce na měsíc. Je to proces, ve kterém je nutné být trpělivý, připravit se na pády a na zhroucení našich sobeckých očekávaní. Na jednotě třeba pracovat, a tak ti v dalším článku nabídnu 8 nápadů, jak můžeš budovat jednotu ve svém sboru, ať už jsi farář, vedoucí mládeže nebo úplný nováček, který do společenství začal chodit před týdnem.

Jednota je nadpřirozená a přichází od Krista. Je potřebné o ni prosit v modlitbách.

Jak často se modlíš za jednotu ve svém sboru?

Pán Ježíš se v evangeliu podle Jana v 17 kapitole modlí i za nás a naše společenství: „Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.“

úlia momentalne žije a slúži v Košiciach. Takmer 5 rokov viedla mládežnícky tím v Obišovciach. Teraz je manželkou a mamkou na plný úväzok a okrem toho vedie skupinku piatich mladých dievčat, pretože verí, že Ježiš nás volá činiť učeníkov. Vyštudovala mediálnu komunikáciu ale pracuje ako svadobná dekoratérka a cukrárka.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Na našem webu používáme soubory cookie

Potvrďte prosím, zda přijímáte naše sledovací soubory cookie: Google Analytics, Facebook Pixel. Sledování můžete také odmítnout, takže můžete nadále navštěvovat naše webové stránky bez odesílání jakýchkoli dat službám třetích stran.