Co s generací Z? (1.)

Co odradí generaci Z?

S každou novou generací přicházejí nové výzvy. Nemusí to být nic negativní ani strašidelné. Právě naopak, může to být možnost naučit se něco nové o tom, jak lépe sloužit lidem kolem nás. Generace Z, resp. miléniová generace (od angl. Millenials) je v našich krajích generace, která se narodila (cca) po roku 1994. Je to teda generace, která reprezentuje dnešní mládež. Tento článek je nejen pro mládežnické vedoucí, ale i pro vedoucí jiných oblastí ve sboru: mladí lidé jsou nejen součástí mládeže, ale celého sboru!

Čím je jiná tato generace? Jaké jsou jejich specifika? Jak je můžeme lépe oslovit? Je o tom mnoho dobrých videí a článků, ale v tomto článku se budeme snažit všechno destilovat do jednoho. V tomto článku vám přineseme 12 bodů o tom, co generaci Z odradí od církve. Také vám dáme i praktické příklady, jak tyto věci řešit v našich mládežích, sborech, skupinách či týmech.

I. Nikdo je neposlouchá

Klasické fungování sboru „zepředu“ (to znamená kazatel/starší/vedoucí, kteří mluví z pódia, co dělat/nedělat a sbor nemá možnost reagovat) je pro tuto generaci kritické. Generace Z potřebuje, aby byl jejich hlas důležitou součástí fungování sboru. To neznamená, že chtějí, aby se všechno dělalo podle nich, ale potřebují cítit, že je jejich hlas důležitý a  bere se do úvahy. Jak je můžeme vyslechnout? Vytvořit prostor pro diskusi (například v rámci nedělních bohoslužeb nebo jinou formou), vytvořením anket po kázání (kde mohou vyjádřit souhlas/nesouhlas/jiné budující poznámky) nebo jejich přidáváním do pracovních týmů.

II. Složité vize nebo programové vyhlášení: 

Samozřejmě, člověk potřebuje mít v životě vizi (Pr. 29:18), ale někdy ztratíme mladší generaci v rámci managementu, který tak dobře fungoval pro starší generaci. Generace Z bývá oslovena krátkou, výstižnou vizí (jako například v Mk. 12:30-31). Věnujme méně času poradám, kde budeme vymýšlet komplikované formulace a travme víc času vykonáváním Ježíšova dvojitého přikázání.

III. Služba jiným není priorita: 

Někdy věnujeme příliš mnoho času vnitřní starostlivosti o sbor (ať už biblické studia nebo porady, týmová setkání a jiné), že zapomínáme na lidi „mimo nás“, kteří se trápí (ať už duchovně, emocionálně nebo fyzicky). Samozřejmě, že nemůžeme zanedbávat růst lidí ve sboru a starostlivost o ně, ale když budeme uzavření do sebe, generace Z bude vedle nás trpět, jestli vůbec zůstane. Potřebujeme najít správnou rovnováhu mezi vnitřní a vnější starostlivostí.

Pokračovaní článku zde ?