Domine, non nisi te

V historii křesťanských obrazů se často vykreslovaly fiktivní setkání mezi Kristem a jeho následovníky. Imaginární rozhovory mezi Bohem a světcem, Marie a děťátko vedle církevního otce, který žil stovky let po Kristově narození, vymyšlené konverzace mezi dvěma křesťanskými velikány, žijícími v jiných stoletích… Tyto obrazy nám odhalují snahu umělců představit si, jaké by to bylo, kdyby se Ježíš setkal ne s Petrem, Pavlem anebo Jidášem, ale s Bonhoefferem během světové války nebo s Augustínem v jeho hříchu nebo Sattlerem při jeho mučení. Anebo i s námi. V naší škole, v autobuse, nebo v rozhovorech. Setkání s Bohem je jako jiskra ve střelném prachu. Když se to stane, začnou se dít velké věci. Akorát každý je u Boha jen tak blízko, jak chce. 

Santi di Tito, malíř z Florencie namaloval v roce 1573 dílo, ve kterém si představuje Akvinského a ukřižovaného Krista. Nejen Kristovu ikonu, sochu nebo obraz, ale skutečně živého Krista z masa a kostí. Tito je považován za jednoho z nejcitlivějších malířů proti-reformačního umění. Byl znám tím, že kromě veřejných obrazů maloval i obrazy „pro svoji vlastní zbožnost“ s cílem prohloubit svůj vztah s Kristem. Tento obraz vychází z historického záznamu, takže se možná skutečně stal.

Tomáš Akvinský je jedním z největších teologů všech dob. 6. prosince 1273, když měl 49 nebo 50 let (nevíme kdy se narodil) nastal zlom, kdy ze dne na den zanechal svoje nedokončené dílo a odmítl víc psát. Důvod byl velmi tajemný.

V roce 1272 dokončil Akvinský druhou část svého největšího díla Suma teologická. Jednou v noci, v kapli dominikánského kláštera v Neapoli se udála situace, kterou Tito zachytil na tomto obraze. Záznam o incidentu nám zanechal Dominik z Caserty, který se skryl a pozoroval Tomáše při jeho modlitbě. Zaslechl hlas z kříže, který mu říkal: „Tomáši, dobře jsi o mě psal. Jakou odměnu žádáš?“ 

Jako Aladin a jeho čarovná lampa. Co by sis od Boha žádal ty? Hodně peněz nebo slávu? Instragramový účet s milióny sledovatelů?  Cokoliv to je, odhaluje to o tobě víc, než si myslíš. Akvinský odpověděl dnes už slavnými slovy: „Domine, non nisi te,“  – „Nic, jen tebe, Pane.“

O několik dní na to, 6. prosince 1273 měl ve stejné kapli hluboký duchovní zážitek, o kterém nevíme mnoho. Víme jen to, že po něm vyhlásil, že všechno, co napsal, je v porovnání s tím, co viděl jen sláma (slovo, které použil je řecké slovo skybala, které používá apoštol Pavel v listě Filipským, když říká, že všechno považuje za smetí. „Sláma“ a „smetí“ jsou jen diplomatickým překladem, skybala je ve skutečnosti výkal). Takhle velikán ohodnotil svoje nejvelkolepější dílo v historii teologie.  

Víc už odmítl psát a o pár měsíců na to jako čtyřiceti devítiletý zemřel.

Na Titovém obraze vidíme Krista, který má skutečnou podobu. Není to příběh z dávných dob, ale skutečný Ježíš, který umírá teď. Hlavou se naklání ke svým přátelům: k Akvinskému vpravo a svému milovanému učedníkovi Janovi. Pod křížem vidíme Marii, Ježíšovu matku, o které toho z Bible moc nevíme, ale vidíme ji při klíčových momentech Kristova života. Marie Magdalena, která objímá kříž, nástroj svého uzdravení (Ježíš jí vyléčil z nemoci už během jejího života v Lk 8:2). Nalevo je Kateřina Alexandrijská, katolická světice ze 4. století, která odmítla nabídku císaře Maxentia na svatbu, a on se jí rozhodl zlomit na kole s vyčnívajícími hroty. Kolo se však zlomilo a proto byla sťata mečem.  

V pozadí vidíme diskuse nezainteresovaných teologů, pro které je Kristus jen objekt poznání a ne důvod k údivu. Vidí vztah Akvinského a Ježíše, ale sami zůstávají v pozadí. Jsou to přemoudřelí vševědi, kteří poznají věci o Bohu, ale ne Boha. Kteří chodí do kostela, poslouchají své oblíbené kazatele, svoje nabombované podcasty, nablýskané chvály, ale kteří sami zůstávají nedotknutí.  Tito lidé, kterých je v církvi pořád hodně, připomínají příběh rabína, který po smrti dostal možnost jít do nebe, nebo jít na přednášku o nebi a on si zvolil přednášku. 

Akvinský však sedí v první lavici dění. Dívá se přímo na Krista a s otevřenou Biblí ukazuje, že Kristus je ten, o kom hovoří celá Bible. Souhlasí s Pavlem, že ho nezajímá nic jiného, jen „Ježíš Kristus a to ten ukřižovaný“ (1Kr 2:2), že kříž je centrem Bible, centrem vesmíru, že kříž má být centrem našeho života. 

Je ve tvém životě kříž? Pokud ne, pokud nedostáváš ani třísky z kříže, tak nejsi při kříži dost blízko.