Efektivně o Efezským 5: Pokořující zahrnutí do Božího plánu (Efezským 2 a Izajáš)

Po přečtení předešlých článků v této sérii byste se mohli zeptat: Proč jsou tady takové chabé spojení mezi Epištolou Efezským a nejasnými starozákonními oddíly?

Jistě, propojení mezi Genesis a Danielem jsou spíš odkazy než citáty, ale jde o dost významné části Starého zákona. Pokud věříme, že Efezané znali Starý zákon a že Pavel očekával, že odkazy na něho pochopí, ta propojení nejsou chabá – a ty starozákonní oddíly nejsou nejasné!

Pavel však neodkazuje jen na koncepty, někdy velice přímo cituje slova. Podívejme se, jak používá oddíly z Izajáše.

Propojení mezi Izajášem a Epištolou Efezským

V Izajáši 57:4b se píše: „Což nejste děti nevěrnosti, potomstvo zrady?“, (v kraličtině: „Zdaliž nejste synové neřádní, símě postranní?“) což se velmi podobá frázím „kteří vzdorují Bohu“ (v kraličtině: „synové vzpoury“) z Efezským 2:2 a „synové hněvu“ (kraličtina) z 2:3. 

V Izajáši 57:19 se píše:  „Pokoj, pokoj dalekým i blízkým, praví Hospodin. Vyléčím jej.“, což musel mít Pavol na mysli, když v Efezským 2:17 napsal: „Přišel a zvěstoval pokoj, pokoj vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí.“

Dále se v Izajášovi 63:9-10 píše: „Každým jejich soužením byl sužován a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval; svou láskou a shovívavostí je vykupoval, bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny dávné. Oni se však vzpírali a trápili jeho svatého ducha, proto se jim změnil v nepřítele, sám bojoval s nimi. ”, co velmi výrazně připomíná Efezským 4:30: „A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení.“

Většina překladů potvrzuje, že Izajáš 60:1-2, kde se píše: „Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva.“, je oddíl, který Pavel probírá a upravuje, když píše v Efezským 5:14: „Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.“

A i když si pomyslíme, že slovní formulace těchto citátů jsou trochu volné, když se podíváme na „Oděl se spravedlností jako pancířem a na hlavě má přilbu spásy“ z Izajáše 59:17, nemůže to být blíž „pancíři spravedlnosti“ v Efezským 6:14 a „přilbě spásy“ v 6:17. 

Pavel neměl jen všeobecně dobrý přehled o starozákonních myšlenkách. Úmyslně cituje konkrétní verše. Zdá se, že od svých čtenářů očekával, že budou znát aspoň některé z těchto veršů. Pokud poznali Izajáše, úplně dává smysl, že na něho Pavel soustředí jejich pozornost. 

Izajáš 56-66 konkrétně

Izajáš, konkrétně několik jeho posledních kapitol (většina těch, co Izajáše studovali, se shoduje na tom, že 56-66 je posledním oddílem Izajáše), je ideální kniha, na kterou může Pavel křesťanům v Efezu poukázat. Jako pohané, kteří milují Starý zákon a cítí se trochu vyloučení z Božího lidu, co může být lepší než Izajáš 56-66?

Například téměř hned na začátku, v Izajášovi 56:3, se píše: „, Ať neříká nikdo z cizinců, kdo se připojil k Hospodinu:  ,Hospodin mě jistě odloučil od svého lidu. ‘ Ať neříká kleštěnec: ,Hle, jsem strom suchý‘“ a potom v 56:6-8: „Těm z cizinců, kteří se připojili k Hospodinu, aby mu sloužili a z lásky k jeho jménu se stali jeho služebníky, praví: „Všechny, kdo dbají na to, aby neznesvěcovali den odpočinku, kdo se pevně drží mé smlouvy, přivedu na svou svatou horu a ve svém domě modlitby je oblažím radostí, jejich oběti zápalné a obětní hody dojdou na mém oltáři zalíbení. Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy, ‘  je výrok Panovníka Hospodina, který shromažďuje zahnané z Izraele. ,Shromáždím k němu ještě další, k těm, kteří už k němu byli shromážděni. ‘“ To musí být ohromné povzbuzení pro pohana, který se cítí vyloučeni!

Ke konci toho oddílu Bůh velmi jasně říká, že v poslední den bude zachráněných hodně lidí, kteří pocházejí z „národů“, t. j. ne z Judska a Jeruzaléma. Izajáš 66:15-21 říká. „, Já zakročím proti jejich činům a úmyslům a shromáždím všechny pronárody a jazyky. I přijdou a spatří mou slávu. Vložím na ně znamení a ty z nich, kdo vyváznou, vyšlu k pronárodům, do Taršíše, do Púlu a Lúdu, k těm, co natahují lučiště, do Túbalu a do Jávanu, na daleké ostrovy, které zprávu o mně ještě neslyšely ani nespatřily moji slávu; budou hlásat moji slávu mezi pronárody. Přivedou také ze všech pronárodů všechny vaše bratry jako obětní dar Hospodinu na koních a na vozech a na nosítkách, na mezcích a dromedárech na mou svatou horu do Jeruzaléma, praví Hospodin, tak jako budou přinášet Izraelci obětní dar do Hospodinova domu v čisté nádobě. Také z nich si vezmu kněze, lévijce, ‘ praví Hospodin.“ Samozřejmě, že Pavel poukazoval tímto pohanům na konec Izajáše, protože se očividně týká zahrnutí národů do Božího požehnání.

Starý zákon nám ukazuje, že být zahrnutý do Božího lidu není o tom, že je člověk etnický Žid. Starý zákon všeobecně, konkrétně Izajáš a ještě konkrétněji kapitoly 56-66 nám opakovaně ukazují, že Bůh si neváží vlažné, vnější náboženství Judejců a vůbec nemá problém odstranit ty, kteří ho nemilují, a nahradit je jinými. 

Podle Izajáše není zahrnutí do Božího lidu založeno primárně na biologickém původu nebo dodržování Mojžíšova zákona. Hospodin v 66:2b říká: „Laskavě pohlédnu na toho, kdo je utištěný a na duchu ubitý, kdo se třese před mým slovem.“ To je v přímém kontrastu k alternativnímu přístupu v 66:3: „Člověk zabíjí v oběť býka i ubíjí člověka, obětuje jehňátko i láme vaz psu, přináší obětní dar i krev z vepřů dává, na připomínku pálí kadidlo i dobrořečí ničemné modle. Oni si vyvolují vlastní cesty, jejich duše si libuje v ohyzdných modlách.“ Právě Izajáš říká, že národy budou zahrnuty do Božího lidu, a je to Izajáš, který říká, jak mohou být národy zahrnuty do Božího lidu: příslušnost k Božímu lidu přichází přes správný postoj srdce vůči Bohu (pokora, zkroušenost, třesení se před jeho slovem) a ne přes dodržování Zákona (přinášení obětí).

Efezským 2 konkrétně

Přesně na místě v Efezským, kde Pavel začíná citovat Izajáše 56-66, se věnuje přesně stejným tématům. Už ukázal, že Bůh požehnal všechny věřící – Židy i pohany – v Kristovi. Teď se věnuje otázce, jak je to možné. Židovští a pohanští věřící mají přesně stejný přístup do Božího lidu, protože to, co je k němu připojuje, je stejné.

Jak můžete vy, „pohanští věřící,“ mít stejné požehnání jako „my, židovští věřící?“ Na zájmenech záleží. V Efezským 2:11 Pavel jednoznačně hovoří, že „vy“ označuje „pohany podle těla“. V prví polovině Efezským 2 Pavel podobně dává dobrý pozor na to, jak používá zájmena. Jak v 1. kapitole, i tady potřebujeme dávat pozor, protože Efezským 2 je velice oblíbený oddíl, ale vždycky bychom si měli být jistí, že důsledné čtení Božího slova Boha oslaví víc a ne méně. 

Podívejme se teda na Efezským 2:1 a dál, kde se píše: „I vy [pohané] jste byli mrtvi pro své viny a hříchy“ – to ze začátku není moc povzbuzující, ale verš 2:3 je! Pavel pokračuje: „I my všichni [včetně židovských věřících] jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla.“ Pavel nejprve ukazuje, že pohanští věřící a židovští věřící měli přesně stejný základní problém. Byli vyloučeni ze stejného důvodu. Obě kategorie lidí byly před Kristovým zásahem duchovně mrtvé.

Stav předtím byl stejný a prostředek začlenění je stejný. Pavel dále v 2:4-7 ukazuje, že je to výlučně pro Boží milost, proč mají Židé ta ohromná požehnání v nebesích, které popisoval v 1:3-12. Podobně, jako se píše v 2:8-8, je to jedině pro Boží milost, víru, proč jsou pohanští věřící zachráněni.   

To je úžasný oddíl o milosti a víře. Nikoho se o to nesnažím připravit, ale tenhle úžasný oddíl má jiný a větší záměr, než mu někdy připisujeme. Jde v něm o úmyslné vyrovnání. Úmyslně „zahrnuje“ každého – ať už pochází z jakékoliv rodiny – koho Bůh začleňuje do Kristových požehnání prostřednictvím víry. 

„Takže se nikdo nemůže chlubit.“ (2:9). Ať už v Židech nebo pohanech, to Bůh inicioval ten „skutek“ a to Bůh připravil dobré „skutky“, abychom v nich chodili (2:10). Mezi pravý Božích lid existuje jen jeden vstup, a ten je přes víru. Přes Boží milost a milosrdenství. Přes správný postoj k němu – a slovy Izajáše 66:2 – přes třesení se před jeho slovem. 

Je pravda, že kdysi existovali výlučnější způsoby zahrnutí do smlouvy příslibu, ke kterým patřily obřízka a občanství v Izraeli (2:11-12). Pohané byli „bez účasti na smlouvách“ (2:12), ale tato kritéria už byla zrušená!

Usilovná práce se vyplácí?

Tady se naše usilovná práce začíná viditelně vyplácet. Když zpomalíme a přemýšlíme o odkazech na Starý zákon a zájmena, Epištola Efezským v polovině 2. kapitoly nezačíná být nudnější. Právě tam to začíná být ještě víc vzrušující.  

Efezským 2:13-16 ukazuje, že Ježíšova smrt na kříži je tím dlouho očekávaným smířením, které svět potřeboval. Jeho smrtí blízcí (Židé)a vzdálení (pohané) mohou mít konečně mír s Bohem. Jeho smrtí byl zrušen Zákon, který vytvářel nepřátelství mezi Židy a pohany, a zeď mezi oběma skupinami a Bohem. Ježíšovou smrtí byl zvrácen Bábel a vznikl jeden národ s úžasným přístupem k Bohu.

Teď je přístup obou skupin k Bohu mnohem lepší než předtím. Pro pohanských Efezských to znamená, že už nejsou vyloučeni z Božího lidu. Tam však požehnání nekončí. Pavel používá starozákonní kategorie a překonává jejich očekávání, když jim ukazuje, že mají mnohem víc, než mohli kdy doufat. I když abychom to všechno pochopili, musíme jít dál, než je Izajáš, a podívat se na jiné části Starého zákona – na Knihy kronik (a ve vašem případě si zřejmě přečíst budoucí článek v této sérii). 

Zdroj: WOLSTENHOLME, Barney. 2022. How far can you peace? The humbling inclusivity of God’s plan (Ephesians 2 and Isaiah). In Authors in tension [online]. Dostupné na: https://authorsintension.blogspot.com/2022/08/EphesiansandIsaiah.html

Foto od Benjamin Finley na Unsplash