Efektivně o Efezským 4: Nad každou moc – Sny, zvířata a zjevení Božího plánu pro národy. Efezským 1:15-13 a Daniel.

Vliv knihy Daniel

Problém s knihou Daniel je, že její odkazy se nám ukrývají přímo pod nosem. Nový zákon Daniele moc často necituje. Aspoň ne tak, jak bychom čekali. Myšlenky z knihy Daniel jsou však ve skutečnosti rozesety všude a týkají se samotného jádra evangelia.  Zamyslete se, například, nad výrazem „Syn člověka“ – jméno, kterým Ježíš nazývá sám sebe zřejmě nejčastěji. Nacházíme ho v Danielovi 7. Nedá se považovat za „citát“, částečně proto, že se vyskytuje dost často i ve zbytku Starého zákona (zejména v Ezechielovi), ale nejpravděpodobnější je, že Ježíš měl na mysli Daniele 7, když při mnoha příležitostech používal tento výraz.

Hodně lidí si všimlo vliv Daniele na Nový zákon, ale už méně lidí si všimlo, že řada jeho klíčových témat se objevuje od Genesis, přes Daniele až k Novému zákonu.

Vliv knihy Genesis na knihu Daniel 

V této sérii článků jsme se knihou Genesis už trochu zabývali: v Genesis 12 a dalších kapitolách Bůh slibuje, že „v“ potomstvu Abraháma a Izáka budou požehnány všechny národy země. Tento příslib požehnání pro všechny národy přichází hned po příběhu o Bábelské [Babylónské] věži v Genesis 11 (což Bůh částečně zvrátí, jak jsme viděli, v knize Skutky, když Svatý Duch konečně dramatickým způsobem zahrnuje do Abrahámova požehnání národy). Stejná témata z Genesis 11 a 12 výrazným způsobem používá kniha Daniel. Daniel je jednou ze dvou dvojjazyčných (hebrejská a aramejská) knih Starého zákona, pravděpodobně proto, že její aramejské části byly zamýšleny pro nežidovské národy žijící v té době na Blízkém východě. Samozřejmě, události, které se tam uvádějí, se odehrály mimo izraelského a judského území. Dějí se v Babylóně, což je v hebrejštině stejné slovo jako Bábel, a taktéž je to země Chaldejců, což je místo, odkud Abrahám podle Genesis 11 pocházel.

Při Danielovi je však důležité nejen to, že se odehrává v zemi, která je důležitá i v knize Genesis, a že Danielem i Genesis se táhne společné téma více jazyků. Danielovy příhody s nežidovskými vládci se podobají na příhody jisté velmi důležité postavy v Genesis. Zdá se, že autor knihy Daniel se cílevědomě snaží ukázat, že Daniel je jako Josef (ten, co měl barevný plášť a sny o vládnutí). Způsob, jakým Daniel jedná s cizokrajnými vládci, kterým slouží, je velmi podobný tomu Josefovu. Oba konají s plnou integritou. Oba jsou neprávem obviněni a potrestáni. A co je nejdůležitější, oba zázračně dostávají schopnost vykládat sny a vidění.

I Josef, i Daniel vykládají sny jiným lidem. Josef dva vykládá ve vězení a jeho předpovědi se splní na 100 %.  Potom, když se dostává ven, překoná všechny takzvané mudrce, když správně vyloží faraónův sen. Daniel v 2. kapitole také čelí velmi znepokojenému králi, který měl sen, když ho Bůh zázračně uschopní správně popsat obsah toho snu ještě předtím, než ho vyloží. Tak zachrání krk babylónským mudrcům, kteří by jinak přišli o hlavu.

Proč Bůh hovoří přes sny?

Ve Starém zákoně je hodně proroctví, ale málo z nich formou snú. Proč se tedy Bůh někdy rozhodne použít sny? Myslím, že přes spojení Genesis a Daniele nám Bůh ukazuje, že ve starozákonní době Bůh upřednostňuje sny jako způsob komunikace s těmi, kteří ještě nejsou jeho lidem. Když Bůh hovoří k Izraeli nebo Judsku, upřednostňuje přesnost a přímou řeč proroků. Když však Bůh hovoří egyptskému faraónovi nebo chaldejskému králi Nebukadnesarovi, dává jim sny. Je to pro ně velmi užitečné, protože je to nutí hledat široko-daleko někoho, kdo patří k Božímu lidu, protože jen ten dokáže sny správně vyložit.

Josef vykládá sny pohanům a Daniel pohanům zjevuje tajemství. Ve Staré smlouvě se jen třikrát uvádí, že někdo je schopný „odhalit tajemství“. Všechny tři jsou v knize Daniel a všechny o Danielovi. On je ten, co odhaluje tajemství (Daniel 2:19, 2:30, 2:47).

Takže když čteme o tom, že se nějaké „tajemství odhalilo“ nebo „zjevilo“ (V Efezským 3 nebo Kolosským 1) a o tom, že někdo dostal „Ducha moudrosti a zjevení“ (V Efezským 1), nepřekvapí nás, že je to právě v souvislosti s pohany (kteří ještě nejsou Božím lidem). Pavel píše, že je postava jako Josef nebo Daniel, protože je Žid, který nežidům přináší zvěst od Boha Izraele. Hovoří, že se modlí, aby v nich Bůh působil, stejně, jako se přes výklad snů srozumitelně zjevil pohanským vládcům v minulosti. Pavel se dokonce modlí za to, aby oni, pohané sami, dostali „Ducha moudrosti a zjevení“ a tím pádem chápali Boží zvěst – evangelium – tak, jak ho chápe Boží lid. 

Více jazyků, Bábel/Babylon, Chaldea, nežidé, kteří přijímají zjevení od Boha, sny a odhalování tajemství… Všechna tato témata spojují Genesis a Daniele a všechny se týkají zahrnutí pohanů do Božích požehnání. 

Jak však tušíte, je tu toho víc.

Obsah snů

Hodně jsme hovořili o tom, že v Genesis i Danielovi jsou sny. Ale co jejich obsah? V Genesis jsou sny střednědobými předpověďmi. Jednoho vězně propustí, druhého zabijí. Nastane 14 let nepravidelné zemědělské úrody. V příběhu o Josefovi jsou i další sny – Josefovy vlastní sny. Tyto sny se také naplňují ještě za Josefova života. 

Sny, které vykládá Daniel, se od Josefových liší. Týkají se toho, co se stane během dlouhého časového období. Daniel 2. kapitola je o pádu Babylonu a pozemských královstvích, které přijdou po něm, což představuje socha od hlavy po paty složená z různých materiálů. Nakonec přichází kamen odštěpený bez zásahu lidských rukou a všechny zničí, což představuje Bohem ustanovené, věčné království.

Sen v Danielovi 2 odpovídá snu, který se zdá Danielovi v 7. kapitole. Výklad tohoto pozdějšího ukazuje, že se také týká království, které budou svrhnuté a nahrazené novými, dokud nepřijde božské království (od Odvěkého) a všechny neporazí a svatí nebudou vládnout navždy. Dva velké sny o hrozném pozemském boji o moc a konečném Božím vítězství a vládě.

Co nás Genesis učí o šelmách

Abychom tomu však dobře porozuměli, musíme se vrátit na začátek. Až do úvodních kapitol knihy Genesis. Vlastně ještě dále. (Ne před první kapitoly Genesis, ale do doby před tím, než jsme je četli). Musíme se vrátit k základním věcem, které se učíme ve školce: potřebujeme lekci o zvířatech.

V jednom vtipu příliš vychytralé dítě ve školce říká učitelce, která děti učila zvířecí zvuky: „Paní učitelko, nevím, kde v reálném životě tyto jazyky uplatním.“ Je to vtip o vzdělávacím systému a je namířený proti tvrdohlavým teenagerúm, kteří se ptají, proč by měli dávat pozor na hodinách matematiky. Tento „vtip“ (i když není moc směšný) dává větší smysl v západním, městském světě. Pokud žijeme ve městě, můžeme žít poměrně v bezpečí celý život bez toho, abychom věděli, jaký zvuk vydává slepice, ovce nebo kráva. Zvířecí zvuky však byly nenahraditelnou součástí vzdělávacích osnov starověkého světa. Lidé museli vědět, jaká zvuk vydává medvěd, lev nebo vlk. Protože ti mohli přijít a zaútočit na ně. Malé dítě v malém městečku (podle dnešních standardů) nebylo nikdy příliš daleko od dosahu skutečně nebezpečných divokých zvířat.

Zvířata jsou děsivá. Bývají silnější než lidé, rychlejší než lidé, mají ostřejší zuby a drápy. Pro vlastní bezpečnost nad nimi chceme vládnout, to však v lidských dějinách nebylo vždy jednoduché. 

Když Bůh v Genesis 1 a 2 říká, že lidé mají naplnit zem a podmanit si ji a vládnout nad mořskými rybami, nebeskými ptáky a polními zvířaty, přesně to chce čtenář Genesis slyšet. Zvířata jsou silná, ale Bůh je nejsilnější a lidstvo ustanovil nad zvířata, aby nad nimi vládlo, podobně, jako Bůh vládne nad celým stvořením. Jsme rádi, když vládnou lidé, ne zvěř, a tak to Bůh zamýšlel.

Od zvěře k snům o zvěři

Když se teda Danielovi zdá noční můra o zvířatech, nemělo by nás překvapovat, že její výklad se týká moci a vlády. Její hlavní myšlenka zní: všichni tito králi jsou jako zvěř, jsou mocní a děsiví a my nechceme, aby o všem rozhodovali. Ať už jsou to Babylóňané, Médo-Peršané nebo starověcí Řeci, jsou mocní, ale na pozicích, které jim nepřináleží. Bůh chce dát moc a vládu lidstvu, ne zvěři.

Na scénu přichází Syn člověka. Odvěký nakonec těmto zvířecím královstvím říká ne. Tak by svět neměl vypadat (podle stvoření v Genesis 1 a 2). Bůh ustanoví království, kde se plně prosazuje jeho vlastní moc, kterou nepředstavuje zvěř, ale člověk. Syn člověka. Lidské království bude vládnout nad všemi ostatními královstvími světa a svatí budou navždy v bezpečí.

Když se v Efezským 1:20-21 říká, že „Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím,“ myslím, že Pavel propojuje Ježíše s oddíly jako Daniel 7, kde Syn člověka a potom i svatí dostávají království s věčnou vládou. Formulace v 7:13-14 a 7:27 se pozoruhodně podobají na formulace, které Pavel používá v Efezským. Podobně jako u „Syna člověka“ v evangeliích, nestačí to na to, abychom si byli úplně jistí, že jde o citát, ale ty myšlenky jsou si extrémně podobné.

Proč je vláda Syna člověka dobrá pro pohany

Je vzrušující pozorovat, jak velký význam to má pro List Efezským. Pavel věděl, že Židé, kteří věří v Ježíše, jsou požehnáni v pravém Abrahámově potomkovi, Kristovi, a tím pádem nemají přístup k žádným požehnáním, ke kterým by ani pohané neměli přístup (1:3-12). Také opakovaně viděl, jak Svatý Duch dramaticky potvrdil přinášení této dobré správy pohanům (1:13-14). A teď se Pavel modlí. Modlí se, aby to pochopili.  Aby Bůh otevřel jejich oči v úžase nad tímto plánem pro celý svět.

Ježíš není vládce jen nad jedním národem, ale nad všemi národy, ať už židovskými nebo pohanskými: on je pravý Člověk, Syn člověka, stvořený na Boží obraz, aby vládl nad zvěří. Po tom, co všechny dočasné zvířecí království tohoto světa, na severu, jihu, východě i západě skončí. Ježíšova věčná vláda nikdy neskončí. Platí to teď, jak Ježíšovo vzkříšení ukázalo, že on je skutečně vítězný Syn člověka s mocí, kterou mu dal Odvěký. Naplno ji budeme cítit v budoucnosti, když naše zvířecí království zaniknou.

„My židovští věřící“ jsme požehnáni v Kristovi. „Vy pohanští věřící“ také máte Svatého Ducha. Takže „vy pohanští věřící“ potřebujete vědět, že „my VŠICHNI“ – svatí (1:18), my, kteří věříme (1:19), církev (1:22) – „my VŠICHNI“ jsme sjednoceni v tomto celosvětovém království Syna člověka, kterého vláda je „nad každé knížetství, moc, sílu, panství a nad každé jméno, které se uvádí nejen v tomto, ale i v budoucím věku.” 

Zdroj WOLSTENHOLME, Barney. 2022. Above every power. How dreams and beasts reveal God’s plan for the nations (Ephesians 1:15-23 and Daniel). In Authors in tension [online]. Dostupné na: https://authorsintension.blogspot.com/2022/08/EphesiansandDaniel.html

Foto od Benjamin Finley na Unsplash