Efektivně o Efezským 2: Dobrá zpráva o… Židech? 

Efezským 1:1-12 a Genesis

Nádherná modlitba

Epištola Efezským začíná oslavnou modlitbou k Bohu, kterou mají mnozí křesťané velmi rádi. Miliónům lidí přinesla a pořád přináší hodně radosti, když uvažují o jejích různých prvcích.

³Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů. ⁴V něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. ⁵Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny ⁶ a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. ⁷ V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, ⁸kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, ⁹ když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, ¹⁰ že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. ¹¹ On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání, ¹² abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svoji naději, stali se chválou jeho slávy. (Efezským 1:3-12).

Někteří se zaměřují na úžasnou jednotu křesťanů a Krista. Jiní jsou v úžase nad tím, že Bůh nám zjevil svůj plán pro plnost času. Další se zabývají neviditelností požehnání, které se v ní uvádějí, a čerpají povzbuzení hledět očima víry na dary, které mají ti, co jsou v Kristovi. V systematické teologii se učení o Boží svrchovanosti značně opírá o tento oddíl. 

Těžké první kroky

O co bude naše porozumění tomuto oddílu bohatší, když vezmeme do úvahy, kdo byli původní čtenáři? Jak nám čtení Listu Efezským z pohledu pohanů znalých Starého zákona v 1. století rozšíří obzory toho, za co můžeme chválit Boha? (Podívej se na první článek v této sérii).  

Odpověď nás z počátku možná vůbec nenadchne a dokonce nám bude připadat nudná. Její nádhera však spočívá v tom, že tento oddíl je jen začátkem ohromné teologie, která se rozvíjí až po konec 3. kapitoly. Často čteme Efezským 1 jako úžasnou modlitbu, Efezským 2 jako oddíl, který začíná dobře, ale potom se těžce aplikuje, a Efezským 3 jako jakousi dodatečnou myšlenku. Pavel to však myslel jinak!  Až po Efezským 3:13 běží Pavlova modlitba, ve které mluví jménem Efezských. Proto můžeme předpokládat, že navazuje na všechno, co napsal před ní. Pokud trochu zpomalíme, uvidíme poklady z Efezským mnohem jasněji.

První krok k tomu je však dost bolestivý. Musíme být ochotni přijmout, že Efezským 1:3-12 není o nás. Také se musíme pozorně podívat na gramatiku. Tato část je o „nás“, ale to „my“ je dost úzké a nezahrnuje Pavlovy první adresáty – efezské křesťany pohanského původu z 1. století. Jasně to vidíme, když se podíváme do 1:13, kde Pavel píše „i vy“ (na to se podíváme více v dalším článku). Píše to tak, že tohle „vy“ nemůže spadat pod „my“ v 12. verši. Podle gramatiky „my/nás/nám“ ve verších 3-12 nemůže najednou začít označovat nějakou jinou skupinu. Ať už to „my“ (tedy ne „vy“) ve verši 12 označuje kohokoliv, všude ve verších 3-12 myslí Pavel tu stejnou skupinu. Na začátku své epištoly teda říká: „Podívejte, jací jsme my požehnaní,“ a ne „Podívejte, jací jste vy požehnaní“.

Proč takové vymezení?

Ať už tím „my“ a „vy“ Pavel myslí kohokoliv, je to trochu zvláštní způsob, jak začít epizodu. O to víc pro nás, pokud jsme naučeni myslet si, že i my jsme v tomto úvodu zahrnuti v „my“. Ve zbytku epizody vidíme, že „my“ všeobecně znamená „my židovští věřící“ a „vy“ znamená „vy pohanští věřící“. Proč teda kniha, která ujišťuje pohany o jejich požehnání evangeliem, začíná tímto vymezením? Proč je tato oslavná modlitba, na které staví systematická teologie a kterou se křesťané ujišťují o neviditelném požehnání v Ježíši napsaná tak exkluzivně?   

Jednoduchá odpověď je, že nakonec ta modlitba je skutečně i o nás. To „i vy“ v 1:13 ukazuje, že některá z požehnání v 1:3-12 jsou i pro pohany a ze zbytku Bible i tak víme, že všechny tyto věci platí pro všechny křesťany. Tento přístup však nepracuje se samotným textem Efezských jako se skutečným Božím slovem, protože ignoruje, co text samotný skutečně říká. Efezským 1:1-12 v první řadě hovoří o požehnání pro Židy. Může nás to vyrušit, protože jsme zvyknuti vnímat to jinak a/nebo to nezapadá do našeho teologického uvažování. Pokud však skutečně věříme, že Boží slovo nám představuje Boží pravdu nejlepším možným způsobem, potřebujeme pochopit, proč je dobré, že tato epištola začíná takhle a ne představovat si, že začíná nějak jinak.

Takže potřebujeme odpověď, ke které je složitější se dostat. Získáme ji, když budeme text pozorně číst. Pozoruhodná věc o požehnáních, které se tady uvádějí, je, že je Bůh dává „v Kristovi“ nebo „v něm“. Tato myšlenka se tady opakovaně zdůrazňuje víckrát než například to, že tato požehnání jsou neviditelná. Význam slov „v Kristovi“ tady však přesahuje křesťanské systematické učení o sjednocení s Kristem. 

Za odpověďmi do Starého zákona

Na jiných místech Nového zákona „v Kristovi“ může označovat to, co poznáme jako „sjednocení s Kristem“. Nezapomínejme však, že Efezané neměli Nový zákon. Jejich Biblí byl Starý zákon. Co teda „v Kristovi“ znamenalo pro ně?

Pokud bychom ve Starém zákoně hledali slovo „v“, našli bychom jich tisíce. V Efezským však nemáme výraz „v Kristovi“ o samotě, ale váže se s ním myšlenka požehnání. Na začátku této modlitby se slovo „požehnání“ dost opakuje, což nám pomáhá mnohem přesněji určit, na co tady Pavel myslel.

Jeden z nejvýznamnějších oddílů v celém Starém zákoně mluví o požehnání víckrát a taktéž uvádí, že tohle požehnání je „v“ někom. Genezis 12:1-3 přichází po prvních 11 kapitolách Bible, kde je svět, který Bůh původně požehnal, prokletý a všechno se hrozně kazí. V tomhle kontextu Bůh dává slib, kde se „požehnání“ opakuje pětkrát krátce po sobě. V posledním případě Bůh hovoří: „V tobě budou požehnány všechny pokolení země.“

Dále v knize Genesis Bůh dokazuje své odhodlání dodržovat tyto sliby přes Abrahámovo potomstvo. Také vidíme, jak Bůh tyto sliby rozvíjí a konkretizuje. V Genesis 15 Bůh slibuje, že zachrání Abrahámovo potomstvo při Exodu. V Genesis 17 vidíme slib, že Abrahám bude mít syna zázračným způsobem a že v této rodové linii bude dvanáct knížat (zřejmě dvanáct izraelských kmenů). V Genesis 22 po Izákově narození (a v určitém slova smyslu vzkříšení) Bůh hovoří: „Ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země…“ Stejný slib se stává konkrétnějším. A opět v Genesis 26:4 Bůh dává další, podobný slib, tentokrát Izákovi: „Ve tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země.“

Pavel v Efezským mluví o slibech, o požehnání, které Bůh dal Abrahámovi a jeho potomkům. Všechny národy země budou požehnány pro určitou konkrétní rodovou linii (např. ne přes Ismaela ale přes Izáka, ale ne přes Izáka samotného, ale přes jednoho z jeho potomků). Jak to teda mění náš pohled na Efezským 1?

Od těžkých odpovědí k povzbuzením

Pavel neříká: „My, všichni křesťané, jsme požehnáni sjednocením v Kristovi“, což je známá křesťanská doktrína.“ Pavel říká: „My všichni židovští křesťané jsme požehnáni, ale ne díky Abrahámovi, ale díky Kristovi, pravému Abrahámovu potomkovi z Izákovy rodové linie.“ Pavel uvádí úžasný seznam starozákonních požehnání, které dostal Boží lid, ale při každém z nich říká, že on a jiní Židé ho má, protože dané požehnání je „v Kristovi“.  

To je pro pohanské křesťany velké povzbuzení, protože Pavel ukazuje, že cokoliv, co židovští křesťané mají, nepochází z jejich biologického příslušenství do Abrahámovy rodiny. Namísto toho jsou plně požehnáni „v“ Abrahámově a Izákově potomkovi, Ježíši. A tohle požehnání Bůh vždy zamýšlel pro všechny národy, co je jasně vidět v Genesis 12, 22 a 26.

Jako kdyby Pavel říkal: „Všechna obrovská starozákonná požehnání – přijetí za Boží děti, vykoupení, odpuštění, dědictví – my Židé nemáme nic, co byste vy pohané neměli. Všechny je máme v Kristovi.“

Tohle je jen začátek. Epištola Efezským později mnohem jasněji vysvětluje, jak je to možné. Přitom ještě na mnoha místech odkazuje na knihu Genesis, která mluví o prokletí celého světa a Božím plánu požehnat celý svět přes Abrahámovo potomstvo. Tohle je však začátek.

Zdroj
WOLSTENHOLME, Barney. 2022. Ephesians: Blessed in whom? The good news about the Jewish people (Ephesians 1:1-12 and Genesis). In Authors in tension [online]. Dostupné na:  https://authorsintension.blogspot.com/2022/08/EphesiansandGenesis.html