Je nádherná neděle. Listy stromů září teplými podzimními barvami. Kráčíte sluncem zalitými ulicemi a vaši povznesenou náladu ještě umocňují doznívající pocity, které vyvolalo zpívání písní na bohoslužbách. Jak se z nich vracíte domů, narazíte na svou nevěřící kamarádku Julku. Vaše tvář prozrazuje, jak se cítíte, a tak se Julka hned ptá, z čeho jste tak radostný. Když jí to stručně vysvětlíte, Julka se s upřímným zájmem ptá: Proč v kostele zpíváte? Co byste Julce odpověděli? 

  • Víš, Julko, máme to jednoduše rádi. Zpívat spolu s jinými lidmi, se kterými si rozumíme, je příjemné.
  • Ehm… ani pořádně nevím. Odkdy chodím do církve, zpívá se tam. V církvi se to asi dělalo vždy.
  • No, protože v Bibli se píše, že to máme dělat. Pán Bůh nám to přikazuje, tak ho posloucháme.
  • Tak… zpívat znamená chválit Boha. Bůh chce, abychom ho chválili, a taky ho máme za co. A děláme to zpěvem.

Zřejmě už tušíte, že Julka by ze všech odpovědí nebyla stejně nadšená. A co kdyby Julka upřímně zkoumala, jak má vypadat její křesťanský život a její otázka by zněla: Proč máte jako církev zpívat? Pokud by se Julka zeptala takhle, první dvě odpovědi by jí skutečně vůbec nepomohli. Druhé dvě jsou lepší, ale potřebujeme na ně zaostřit. V této nové sérii článků se spolu podíváme na místo hudby (pod kterou rozumíme hlavně společné zpívání) v životě křesťanů a církve. Začít chceme vztahem hudby a uctívání. 

Na základě svých reálných pozorování a zkušeností se domnívám, že hodně lidí by Julce zřejmě dalo odpověď prozrazující následovný způsob uvažování:

zpívání křesťanských písní během bohoslužby = chválení Boha

Ale je to skutečně tak? Ne celkem. Hodně poznatků a praktik probíráme z anglicky hovořícího prostředí, tak si (i Julce) pomůžeme angličtinou. V ní se společné zpívání křesťanských písní během bohoslužeb nebo podobného setkání často označuje slovy praise nebo worship. Slovo praise je ekvivalentem k českému chválit, ať už slovem nebo písní. Slovo worship často také překládáme jako chvály nebo chválit. S těmi slovy je to však složitější. Na praise se podívejme v dalším článku; worship označuje připisování hodnoty (worth) někomu nebo něčemu. Znamená to mít postoj, že něco/někdo je pro nás důležitý a vzácný, z čeho potom vyplývají i naše činy. Ve slovenštině na vyjádření této myšlenky používáme slovo uctívání. Naši původní rovnici teda můžeme změnit:

zpívání křesťanských písní během bohoslužby = uctívání Boha

Ani to však není to pravé ořechové, protože podle Bible je uctívání Boha mnohem, mnohem víc, než jen zpívání. Uctívání čehokolvek je mnohem víc než zpívání a při uctívání dokonce většinou nezpíváme. Uctívat totiž můžeme všechno a všelico, vědomě i nevědomě: peníze, moc, oblibu u lidí, sex, rodinu… Pokud například uctíváme peníze, tak děláme všechno pro to, abychom je měli. Rozhodujeme se s ohledem na ně. Bojíme se, že o ně přijdeme. Když je máme a myslíme na ně, dělá nás to šťastnými. Chceme nimi být obklopeni a mít jich stále víc. Točí se okolo nich celý náš život. A to se dá povědět o všem a všech, co se dají uctívat. Uctíváme v různých situacích a při různých příležitostech. Tak to vnímá i Bible. Starý zákon používá na označení uctívání více slov s různým významem. Pokud je vnímáme v jejich kontextu, vytváří to celistvý obraz toho, co uctívání znamená. Jsou to hlavně tato slova (původně v hebrejštině). 

  1. šachah – podřízené se sklonit – Genesis 24:26
  2. abad –  sloužit – Exodus 3:12
  3. yare – bát se – Deuteronomium 6:1-2

Podobně to je i s jejich novozákonními ekvivalenty. Vidíme, že uctívání zahrnuje nejen zpívání písní, ale týká se celého života. Když Bůh chtěl vysvobodit Izraelity z Egypta (příklad b nahoře), nešlo mu hlavně o to, aby mu potom zpívali, ale aby žili svoje životy v jejich celistvosti jako jeho lid – což jasně ukazuje i zbytek knihy Exodus. 

Kromě toho Nová smlouva vícekrát přímo definuje, co znamená Boha uctívat. Jedno důležité místo je Evangelium podle Jana 4:1-26. Tady Ježíš při setkání se Samaritánkou říká, že uctívání má být „v duchu a v pravdě“. I když Bůh už ve Starém zákonu od lidí očekával uctívání celým životem, specifické projevy uctívání se soustřeďovali na konkrétní místo – chrám. Ježíš říká, že na místě už nezáleží. Uctívání má být v „duchu“. Bůh je duch a nedá se připoutat a omezit na nějaké konkrétní místa, jako byly svatyně nebo chrám v Jeruzalémě. A Bůh chce, abychom ho uctívali v pravdě – na základě Ježíšova díla. Pro nás to (kromě jiného) znamená, že uctívání se neděje jen v kostele při zpěvu během bohoslužeb. 

Druhý oddíl je Římanům 12:1-21. Poté, co Pavel vysvětlil evangelium (kapitoly 1-11), přechází k tomu, jak mají jeho čtenáři žít, když toto evangelium pochopí. Touží, aby sloužili Bohu (uctívali ho) celým svým životem (proto píše o odevzdávání jejich těl), hlavně láskou k jiným, aby toto evangelium přitahovalo ty, kteří mu ještě nevěří. Pro nás z toho vyplývá, že uctívání Boha znamená žít celý život, uctívání a zpívání je toho jen jednou součástí.

Julce bychom teda mohli říct: „Zpívání je součástí uctívání Boha. Ale nemysli si, že to je to jediné, čím ho uctíváme. Bohu jde o víc, než jen o to, abychom mu zpívali během bohoslužeb. Chce od nás, abychom ho uctívali celým životem díky tomu, co pro nás udělal Ježíš. A jednou specifickou součástí toho je i společné zpívání.“ Spolu s Julkou si teda vztah zpívání a uctívání můžeme znázornit takto:

zpívání křesťanských písní během bohoslužby ∈ uctívání Boha[1]

Představte si, že Julka se stane křesťankou a přijde na bohoslužby. Pán, který je vede, zpívání písní uvede takto: „Pojďme teď spolu uctívat Boha.“ Julka (pokud dávala pozor na to, co jsme jí říkali) si však pomyslí: „Uctívám ho už od rána. Tím, že jsem ráno přichystala rodině snídani. Tím, že jsem k nim byla milá. Tím, že jsem na cestě promluvila k staré paní. Tím, že jsem sem přišla. Ale teď ho budu uctívat specifickým způsobem. Byla bych raději, kdyby se písně uváděli slovy ‘Pojďme teď Boha uctívat písněmi.’“

Julka však pořád nemá odpověď na to, jaký je speciální smysl uctívání Boha právě písněmi. Když Boha uctíváme celým životem, proč jsou písně tak důležitou součástí našich bohoslužeb? Tomu se budeme věnovat v dalších článcích. Rozebereme v nich i další problematické oblasti, například, jaký je vztah mezi zpěvem a působením Ducha Svatého, jak (ne)vstupujeme při zpěvu do Boží přítomnosti, na co si dávat pozor při výběru nebo tvorbě písní a jiné.

Doporučené zdroje:

William Taylor: Revolutionary Worship.
Série kázání londýnského sboru St. Helen’s Bishopsgate Revolutionary Worship (online)
https://www.st-helens.org.uk/resources/series/5051/


[1] Matematický symbol „∈” znamená „patří“ nebo „je součástí“. Prvky nalevo od něho jsou součástí/patří do množiny napravo od něho. 

Šimon má vášeň pro objevování Božích pravd v Bibli a jejich předávání dalším. Věnuje se tomu zejména v Církvi bratrské v Levicích jako jeden z vedoucích mládeže, popř ve skupinkách, 1 na 1 nebo káže. Kromě toho hodně čte, píše, překládá, tlumočí a vedle Bible frčí na angličtině ve všech jejich podobách. Na životě ho nejvíce těší naděje na jeho pokračování v dokonalé Boží věčnosti s Kristem.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Na našem webu používáme soubory cookie

Potvrďte prosím, zda přijímáte naše sledovací soubory cookie: Google Analytics, Facebook Pixel. Sledování můžete také odmítnout, takže můžete nadále navštěvovat naše webové stránky bez odesílání jakýchkoli dat službám třetích stran.