Měla jsem přísného otce, který nám dětem od malička vštěpoval, že máme být systematičtí, pracovití a spolehliví. Úspěch se určitě dostaví. „Žádná improvizace,“ říkával a myslel tím, že máme mít svůj život pod kontrolou, plánovat a být připraveni. Mám svého tátu moc ráda a nemyslím si, že jeho výchova byla špatná. Jenom když jsem uvěřila, vnímala jsem hodně podobně svůj vztah s nebeským Otcem. Snažila jsem se ze všech sil být dobrým děvčetem, které se nespoléhá jen na druhé, nesedí s vyloženými nohami, ale má všechno pěkně pod kontrolou. Slovům jako: „Odevzdej to Pánovi,“ jsem buď vůbec nerozuměla, nebo jsem je vnímala jako divné a nezodpovědné. To jakože nemám nic dělat?
Díky Bohu, že jsem se roky nedostala do vážně těžkých situací a víceméně jsme to zvládala. Mockrát mě však napadlo, jestli bych obstála, kdyby přišlo něco fakt těžké. Ve svém okolí jsem viděla a slyšela hodně příběhů, u kterých jsem si vůbec nedokázala představit, jak bych to zvládla. A takové období přišlo. Období, kdy už lidské síly nestačily. Z lidského hlediska byly mnohé výzvy neřešitelné. Nestačilo být pracovitý a houževnatý, chtělo to nadpřirozený zásah. A tehdy jsem konečně pochopila a učila se odevzdávat věci Pánu Bohu. „Nevím si rady, nevím jak dál. Jen Ty to můžeš vyřešit!“ A Pán Bůh konal. Neuvěřitelně mě provázel krok za krokem. Nebylo to na lousknutí prstem a nebylo to přesně podle mých představ, mého manuálu, ale bylo to dokonalé, neuvěřitelné.
Pořád si dělám starosti. Modlím se, odevzdávám věci, ale pořád se ještě chvěju a přemýšlím, jestli jsem náhodou na něco důležitého nezapomněla a nemohla udělat víc. Nakonec je přirozené, že máme tyhle emoce. Ale pořád se učím důvěřovat a nebát se, nenechat se strachem ovládnout. On nám neslíbil, že všechno zařídí podle objednávky, že nebudeme trpět a že si můžeme vyložit nohy, ale že bude pořád s námi. Každý den, každý okamžik, i když to nevidíme.
Chci nás povzbudit, abychom my, pracovníci, služebníci, každý z nás vstupoval do nového roku s tímto vědomím. Ve službě církvi zažíváme období, jaké jsme ještě nezažili. Na našich ramenou je velká zodpovědnost a můžeme mít obyčejný lidský strach. Nevíme, co nás čeká, a nemáme to pod kontrolou, ale můžeme vědět, že to, co děláme, je především Jeho záměr a Jeho dílo. On je nad tím a docela určitě to má pod kontrolou.
Autor fotky: Negative Space na Pexels