Jak (ne)rozumět Bibli #2: Záměr autora, část 2

Jak prakticky hledat záměr autora? V první řadě je potřeba si uvědomit, že záměr autora existuje a  že je potřeba ho hledat. O tom jsem se snažil přesvědčit čitatele v předešlém článku. Hledat záměr autora znamená přistupovat k textu s jistým přesvědčením. 

Když bude naše nastavení jen „co nás z textu oslovilo“, tak se nebudeme bavit o autorovu záměru ani slyšet Boží hlas. Místo toho to bude zbytečná diskuse o naší odezvě na text, a tedy o nás, ne Bohu. Jeden můj přítel to nazval „sdílení kolektivní nevědomosti.“

Když ale máme správné nastavení u studia Bible, začínáme hledat záměr autora konkrétněji a praktičtěji. A to tak, že si budeme klást otázky, které si více či méně vědomě klademe u jiných, (nebiblických) textů: 

Co zde autor říká?

Co je tématem tohoto oddílu? Čemu se věnuje nejvíc prostoru? Co se píše o tomto konkrétním tématu?

Řečeno jinak, pozorně číst. Sledovat, co se v tomto textu vlastně děje. A to je jen začátek tvrdé dřiny. Dřiny, protože potřebujeme počítat s tím, že na správné odpovědi nepřijdeme hned napoprvé. 

Potom metoda pokus omyl pokračuje. Klademe si otázky a hledáme nejpravděpodobnější odpovědi.  

Proč autor říká tuto věc?

Tedy, jaká je funkce tohoto textu? Je to příklad, kterým se máme řídit? Je to odstrašující příklad? Je to ilustrace nebo analogie? Je to zde pro kontrast s něčím jiným? Je to logický krok, který autor potřebuje udělat, aby potom mohl tvrdit něco navazujícího? Je to jen připomenutí toho, co už čitatelé vědí a co autor předpokládá? Je to podrobnější vysvětlení něčeho, co předtím uváděl jen stručně? Je to shrnutí toho, co říkal doteď? 

Proč ji říká právě zde?

Tato otázka je v podstatě jen přeformulovaná otázka 3 – ale s důrazem na to, jak daný text navazuje na předešlý. Jak souvisí kapitola A a kapitola B? Jsou to dva podobné příklady? Jsou v kontrastu? Vysvětluje kapitola B kapitolu A? Je kapitola B gradací kapitoly A? Je kapitola B dalším logickým předpokladem pro kapitolu C? 

Proč ji říká právě takto? 

Chce nás autor povzbudit? Chce na něco upoutat pozornost? Chce v nás vyvolat nějakou emocionální odezvu? Chce, abychom tento text vnímali v souvislosti s jiným textem, na který odkazuje? 

Samozřejmě, existuje množství dalších dobrých otázek – tento seznam není vyčerpávající. Nejlepší otázky jsou ty, na které existují nejlepší odpovědi. Jestli otázka nevede k užitečné odpovědi, je potřeba hledat lepší otázku. 

Další velmi zásadný předpoklad je, že Biblickou knihu vnímáme jako logický a tematický celek. Částkové otázky nám pomáhají odpovědět na velkou otázku: O čem je tato kniha? Teda, co se nás touto knihou autor snaží naučit? Co nám chce ukázat? O čem nás chce přesvědčit? 

Biblické knihy nejsou katalogem nesouvisejících teologických výroků. Nejsou to „telefonní seznamy.“ Více připomínají romány nebo eseje. 

Hledání autorova záměru v daném textu proto musí být vždy spojené s hledáním autorova záměru pro celou knihu. Když tedy studujeme daný text (oddíl), potřebujeme se v průběhu výše uvedených otázek ptát: Jak zapadá tento text do celé knihy? Jaký je jeho úkol v této biblické knize? Jaký je záměr autora pro tento text v této knize?

A abychom uměli odpovědět na tyto podstatné otázky, potřebujeme studovat jednak knihu jako celek a jednak její součásti a stále mezi nimi hledat souvislosti. 

Potřebujeme si přečíst celou knihu jednou, dvakrát, třikrát… získat prvotní představu, o čem by asi mohla být, a potom se věnovat částem. 

Jestli se nám zdá, že funkce vícerých častí nám nezapadá do velkého obrazu, tak zřejmě je náš velký obraz mylný a potřebujeme ho upravit. A od znovu jít k jednotlivým částem. Nebo potřebujeme přehodnotit funkci jednotlivých částí. Možná je její funkce jiná, než jsme si mysleli. 

Nečekejme ale, že přijdeme na všechno hned. Velká část studia Bible je jako spirála. Je to pohyb od celku k částem, od částí k celku a dokola. Je to interakce mezi celkem a kousky. A to až dokud nezískáme teorii, která nejlépe vysvětluje i kousky, i celek, i jejich vzájemné souvislosti. 

Je to jako skládačka. Jestli nám kousky do sebe nezapadají, asi máme zlou představu, jaký celkový obraz mají vytvořit, nebo máme zlou představu o tom, na co je daný dílek. A tak musíme skládačku rozebrat a pokusit se ji znova a znova složit.

A aby to všechno nebylo jen děsivé a abstraktní, v dalším příspěvku se můžete těšit na vypracovaný příklad.

Doporučené čtení:

Nigel Beynon a Andrew Sach: Poďme hlbšie
David Helm: Expositional Preaching

Zůstaň v kontaktu

Přihlas se k odběru našeho info listu a budeme ti posílat nejen informace o novém obsahu na našem webu, ale i zajímavé materiály, které na našem webu nenajdeš.

Tvůj email zůstane u nás, nikomu ho nebudeme dávat.

Související příspěvky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..