Nové vedení – jak rychle dělat změny? [Tibor Máhrik]

Jak rychle dělat změny v mládeži, když nastane změna vedení?

Toto téma není vůbec lehké. Ze které strany se do něj pustit? Když máme uvažovat o „rychlosti“ a o „změně“, tak zkusme hledat odpověď z pohledu plynutí času. V životě mládežníka běží čas jaksi jinak, než dětem a dospělým. Rozporuplně. Jak by i jinak, vždyť paradox je zabudovaný do naší DNA.

Čas plyne pomalu

Na jedné straně plyne čas strašně pomalu. Všechno se vleče, všechno je všední, nezajímavé. Chybí akce, happening, event, jakýkoli druh exploze. Mládežník je zvyklý na svůj mobil. Tam to lítá. Tam to bliká. Tam změní pohled do mikrosvěta na pohled do makrosvěta jedním klikem. Z wikipedie na youtube pouhým pohybem palce! Okamžitý nápad podívat se na kamaráda z druhého konce republiky nebo světa zvládne třemi kliky. A když chce, podívá se na svatbu své kamarádky v Americe v přímém přenose z pohodlí své postele… Ale co v běžném životě? Všechno je těžkopádné. Nic neubíhá rychle. Na vše třeba čekat – a – mrhat „svůj“ čas… Je to nuda a nic zajímavé, co by stálo za jeho námahu a pozornost. Nemělo by setkání mládeže přinést podněty, které ho přesvědčí o opaku?

Čas plyne rychle

Na druhé straně plyne čas strašně rychle. Jeden rok je obrovský skok ve vývoji mládežníka. I dva měsíce prázdnin mohou znamenat v jeho životě obrovský zlom – před nimi školák, po nich už student. Předtím jí tykali, teď jí vykají… Vývoj každého jednotlivce po stránce fyzické, mentální, názorové, hodnotové atd. je pro teenagera mimořádně dynamický. Sám o sobě si to nemusí uvědomovat, ale jeho okolí to registruje na 100%. Když se něco zanedbá v tomto období jeho růstu a rozvoje, bude to mít důsledky na celý život. Nemyslím jen úraz, nebo psychická újma… ale i zlé návyky, nebo zanedbané učivo ve škole. Navíc – v období jeho 11.-12. roku života se mimořádně intenzivně formuje jeho mozek. Rozvíjí se abstraktní myšlení tak, jako už nikdy později. Můžeme si dovolit propást tuto jedinečnou příležitost?

Kontext

Třetí rozměr, který musíme zvážit, je kultura a prostředí, ve kterém žije mládežník. Nebylo by dobré, aby setkání mládeže byly jako z jiného světa. Aby charakter a forma setkání byla úplně od věci vzhledem k tomu, co mládežníci zažívají doma, ve škole, nebo práci. Ano, poselství je z jiného světa! Zjevení Boha přichází z jiného světa… ale přichází na tento svět. Kontakt Všemocného s chlévem v Betlému je jádrem Vánočního poselství. Absolutní paradox! Neviditelný se zviditelnil. Nekonečný se stal konečným. Duch se stal tělem. Mocný se stal slabým… aby „přebýval mezi námi“. Jinými slovy – na setkáních mládeže se Boží slovo musí dotýkat reality mladých. Musí adresovat to, co oni cítí, čeho se bojí, po čem touží a sní. Musí je varovat před reálnými hrozbami a formovat tak, aby zvládli svoji dospělost i starobu, když přijde ten čas… To je realita. Skutečný život. Ne virtuální svět.

Diskontinuita

U změny vedení mládeže je přirozené okamžitě udělat změny, které jsou potřebné – jestli jsou potřebné. Není na co čekat, protože čas letí. Noví lídři si musí získat důvěru i respekt těch, které vedou. Když se jim to nepodaří, změna byla téměř zbytečná. Vždyť změna vedení se dělá proto, že očekáváme i změnu v komunitě. Nastává tedy jakási diskontinuita. Může se změnit charakter písní, formát setkání. Místo a frekvence setkávání mládeže. Formulace nových cílu a plánů. Struktura organizace práce a podobně. Subkultura mládeže se mění a s ní i jejich pocity, očekávání a nálady. Není moudré to ignorovat.

Kontinuita

U změny vedení mládeže může nastat to, že přestože je komunikace s vedením sboru OK, přece jen se „jinakost“ této práce postupně vynoří a to může vyvolávat nevůli mnohých „pozorovatelů“. Jsem přesvědčený, že skvělá práce s mládeží jako i prorocký rozměr služby lídrů bude vždy vyvolávat nevůli na straně sboru a širší komunity křesťanů. Jinakost nám totiž principiálně vadí. Nedokážeme ji unést. Chceme mít všechno „podle sebe“ – tzn. – uniformní! A to není ani správné ani zdravé. Budoucnost je otevřená. Nové možnosti a výzvy se vynořují a lídři by na ně měli reagovat a být pružní a hlavně – rychlí. Hlavně však – stateční. Lídr musí unést kritiku na svoji osobu, nesouhlasné názory okolí a lidí, kteří věcem nerozumí a nemají kompetenci. Zároveň však dobrý lídr není osamocený voják v poli. Má jiné lídry, s kterými konzultuje, radí se a modlí. Je to věcí jeho charakteru. Pamatujme na Eliáše. Dělal nevšední a skvělé věci! Nebyl však v Izraeli sám, který konal službu proroka… 🙂

Ustát kritiku

Při změně vedení mládeže může nastat to, že přesto, že komunikace s vedením sboru je OK, přece se „jinakost“ této práce postupně vynoří a to může vyvolávat nevoli mnoha „pozorovatelů“. Jsem přesvědčen, že skvělá práce s mládeží i prorocký rozměr služby leaderů vždy bude vyvolávat nevůli na straně sboru a širší komunity křesťanů. Jinakost nám totiž principiálně vadí. Nevíme ji unést. Chceme mít všechno „podle sebe“ – čili – uniformní! A to není ani správné ani zdravé. Budoucnost je otevřená. Nové možnosti a výzvy se vynořují a lídři by měli na ně reagovat a být pružní a zejména – rychlí. Zejména však – stateční. Lídr musí unést kritiku na sebe, nesouhlasná stanoviska okolí a lidi, kteří věcem nerozumějí a nemají kompetenci. Zároveň však dobrý lídr není osamocený voják v poli. Má jiných lídrů, s nimiž konzultuje, řadí se a modlí. Je to věcí jeho charakteru.

Žijeme ve světě plném změn, zvratů, anomálií a nových výzev. To bude platit i o službě s mladými. Práce s mládeží je ze dne na den náročnější. Proto jsem vděčný za ty, které Bůh povolává a kteří Mu řeknou svoje „ano“. Žehnám jim a přeji zmocnění pro splnění úkolů a cílů, které má pro ně náš Pán. Být v službách Krále je královský post!