Šabat #2 Rytmus pro život

Minulý článek jsem se zabýval Šabatem z pohledu stvoření. Bůh dal v Desateru příkaz pamatovat na den šabatu s odkazem na stvoření. Viděli jsme, že Šabat je darem, skrze který uctíváme a radujeme se ze stvoření. Šabat je den na oslavu a chválu našeho Boha.

Ale Desatero se opakuje v Tóře dvakrát (Ex 20, Dt 5). A podruhé vidíme trochu jiné vysvětlení Šabatu. V obou textech je přikázání a detaily okolo něho stejné (viz Ex 20:8-10 a Dt 5:12-14). Ale poslední verš v obou textech dává dvě různé vysvětlení toho „proč“ dodržovat Šabat. V Exodus je odkaz na příběh stvoření (Gen 1-2) ale v Deuteronomiu nacházíme jiný důraz: „Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl“ (Dt 5:15).

Život v Egyptě

Poprvé Izraelci dostali Desatero potom, co odešli z Egypta (Ex 19-20). Přešlo 40 let, je zde nová generace, která má vstoupit do Zaslíbené Země a Mojžíš jim připomíná zákon, který uzavřeli s Bohem. Tehdy jim říká: „pamatuj, že jsi byl otrokem v Egyptě“.

Jaký byl jejich život v Egyptě? Na co naráží Mojžíš?

Život v Egyptě neměl rytmus. Každý den byl stejný jako den předtím a den potom. Den co den, 7 dní v týdnu a 52 týdnů ročně museli Izraelci pracovat, protože byli otroci. Byli otroci obrovského impéria, a svou otrokářskou prací pomáhali budovat toto impérium, aby bylo ještě větším. Jejich identita a hodnota byly přímo spojené s jejich prací – kdyby nesplnili počet cihel, které měli za den vyrobit, hrozil jim velký trest, dokonce až smrť.

Bůh je však z tohoto otroctví vysvobodil. Vyvedl je a učí je novému životu – životu ve svobodě. Už nejsou otroci, jejich práce už nemá být centrem jejich života, základem jejich identity a hodnoty.

Egypt dnes

Možná to dnes vypadá úplně jinak než ve Starém Egyptě. Nejsme otroci. Nebudujeme pyramidy ani impéria. Práce neurčuje naši hodnotu a nejsme potrestaní, když nesplníme čísla, která nám někdo jiný zadal.

Že?

V Egyptě tvůj život nemá rytmus. Práce je stále s tebou. Vždy je nutné něco dalšího udělat. Vždy je zde nějaká další pyramida, kterou je potřeba postavit. Vždy něco chybí, vždy se dá něco udělat líp.

Můj život příliš často vypadá jako v Egyptě. Nejsem sice otrok, ale práce je se mnou 24/7, je tak blízko, jako je můj telefon nebo počítač. Vždy je nějaký email, nějaký úkol, něco je nutné dělat, ať už v mládeži nebo ve sboru.

Chci se učit novému životu ve svobodě. Den co den si musím připomínat, že už nejsem otrokem, protože Bůh mě vysvobodil. Potřebuji to, abych žil zdravý život.

Bůh je Bůh – a já ne

Bůh nastavuje nový rytmus: 6 dní budeš pracovat a sedmý den odpočívat. Protože jsi byl otrokem v Egyptě, ale už nejsi. Protože v Egyptě vládl faraón, ale teď vládne Hospodin. Faraón není velmi mocný, proto potřebuje, aby otroci pracovali neustále – jinak hrozí pád impéria. Bůh, na rozdíl od faraóna, je mocný – on drží svět, i když my odpočíváme. 

Nový rytmus, který nám Bůh dává, je vyhlášení o tom, že Bůh je Bůh a já ne. Svět nefunguje díky mojí námaze (přestože si to často myslím). Bůh drží svět v rukách, a když já odpočívám, On není ve stresu, pod tlakem nebo nervózní. On drží tento svět bez problémů a my si můžeme odpočinout i od tlaku, který na nás faraón, a my sami sobě, vytváříme. 

Menuha

Bůh nám dává menuha. Menuha často překládáme jako „odpočinek“ nebo když je to sloveso (nuach) jako odpočívat. Ale toto slovo má ještě jiné důrazy. Po potopě, koráb zastavil (nuach) na vrchu (Gn 8:4). Boží Duch spočinul (nuach) na starších Izraele (Nm 11:25). Dobrý pastýř nás vede k tichým (menuhot) vodám (Ž 23:2).

Bůh nám během šabatu daruje menuha. Je to víc, než jen fyzický odpočinek. Je to pokoj, tiché místo pro naši duši. Je to místo, kde zastaneme a zastavíme svoji aktivitu.

Šabat nás učí o tom, že práce je ukončená, i když není dokončená. Ano, ještě je mnoho věcí, které bychom mohli dělat. Pravda, ještě máš emaily a setkání a porady, které je potřeba vybavit. Ale svět, tvoje firma, tvoje mládež nebo tvůj sbor neexistují díky tomu, že si nejschopnější na světě. Bůh drží celý svět a učí nás důvěřovat, že on se o tento svět dobře postará. 

Protože Bůh je skutečný Bůh – ne já, ne faraón, ale Bůh vládne nad světem. A jeho vláda je dostatečná, jeho ruka je silná a nestojí to celé na nás. Díky němu se můžeme zastavit, spočinout v něm a najít tiché místo – menuha pro náš život.