Kvalita nebo kvantita? Na čem nám má při misii záležet?

Nedávno jsem dělala rozhovor s korejským pastorem žijícím na Slovensku. Ptala jsem se ho na duchovní probuzení v Jižní Koreji, o kterém jsme svého času hodně slyšeli. Řekl, že momentálně trpí církev v jeho zemi tzv. „teologií prosperity“. Pastoři dost často kážou toto evangelium bohatství a úspěchu, ale neradi hovoří ze svých kazatelen o hříchu, pokání a kříži. Podle něho je takové poselství církve velice přitažlivé a lidé si ho rádi přijdou vyslechnout. Neklade na ne žádné nároky, naopak jim hodně slibuje a učedníků rychle přibývá.

Tato informace mě zaujala, i když mohu těžko posoudit, jestli je objektivní nebo je to jen ojedinělý názor. Na jejím základě jsem se musela zamyslet, jestli obrovské probuzení a nárůst ve sborech musí být nutně důkazem nezdravého učení. Má nám záviset pouze na kvalitě nebo je v pořádku, pokud řešíme i kvantitativní nárůst našich sborů?

Když Pán Ježíš odcházel do nebe, pověřil své učedníky Velkým posláním: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“ (Matouš 28, 19) Jeho úmyslem bylo, aby se evangelium, dobrá zpráva o záchraně, dostala do celého světa, ke „všem národům“. Neměl v úmyslu držet si jen tuto malou skupinu apoštolů, kteří budou vyznávat vzájemně svoji víru, a po jejich smrti celá myšlenka zemře s nimi. Díky jejich víře a misii je tady církev i za dva tisíce let a je skutečně rozšířená do celého světa. Několikanásobně rozmnožená původní malá skupina, která chodila s Ježíšem. Máme organizace a misionáře, kteří vyhledávají nové národy, které ještě neslyšeli o evangeliu a snaží se překládat Bibli do jejich vlastního jazyka. 

Ve světle Velkého poslání přirozeně toužíme, aby Církev rostla. Mnohokrát se však přesvědčujeme, že oslovit nové lidi evangeliem, aby toužili růst a stát se zralými křesťany, aby se zapojili do společenství a časem se sami stali misionáři, není tak jednoduché. Mnozí misionáři, i když zdravě a usilovně sloužili evangeliem, nedožili se nárůstu ani za svého života a výsledek se dostavil mnohem později. Znamená to tedy, že velké a rostoucí sbory jdou cestou nějakých zkratek? Používají nějaké laciné lákadla nebo ředí Boží slovo? Mohli bychom dokonce tvrdit, že pokud některé církevní sbory nebo hnutí rychle rostou, je to přinejmenším podezřelé?

Ve Skutcích svatých apoštolů čteme, že po vylití Ducha svatého přibylo do první církve velké množství lidí. Bylo to způsobeno obyčejným zvěstováním a lidé byli určitě pohnuti zázraky, které se děli prostřednictvím apoštolů. Ale to všechno bylo dílem Ducha svatého. Lidé, kteří přicházeli do církve, brali své rozhodnutí nesmírně vážně. Nejednalo se o nic povrchního.

„Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.“ (Sk 2, 41-47)

Podle Bible není nárůst učedníků určitě nic proti Božím záměrům. Právě naopak, je to potřebné a zdravé.

Podívejme se ještě na dobrý příklad misionáře, kterým byl apoštol Pavel. Chodil jen s pár spolupracovníky po mnoha zemích a všude zvěstoval. Někdy s větším úspěchem, někdy s menším. Někdy oslovil jen malou skupinku lidí, jindy větší. Ve svých epištolách se víc než o rozsahu své práce a svém úspěchu věnuje kvalitě víry lidí, kteří se stali křesťany díky jeho misii. 

„Víme přece, bratří Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným, neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti. Víte, jak jsme si kvůli vám počínali, když jsme byli u vás. A vy jste jednali jako my i Pán, když jste uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého. Tak jste se stali příkladem všem věřícím v Makedonii a v Achaji.“ (1 Tes. 1, 4-7)

Ani apoštol Pavel nepoužíval speciální techniky ani triky na to, aby lidi získal pro evangelium. Ale jak zmiňuje v uvedených verších, nové učedníky nezískal jen slovy, ale především mocí Ducha Svatého. Kvalitu víry svých učedníků uvádí i v jiných pasážích svých epištol. Používá termíny jako voják, který je dobře vyzbrojen, běžec, který doběhne až do cíle, nebo farmář, který dosáhne bohatou úrodu. V 1. epištole Timoteovi 3. kapitole dává podrobný návod pro Boží služebníky. Týká se především jejich duchovního života a bezúhonnosti než nějakých materiálních věcí. A ač během svého života zažil nárůst společenstev, které založil, dnes by se teprve divil.

Určitě budete souhlasit, že i kvalita při misii a vyučování učedníků je důležitá. Kvalita a kvantita nestojí v Bibli proti sobě a jedno není druhým podmíněné. Jak tomu rozumím já, kvantita a růst není to, na co bychom měli být prioritně zaměřeni. Naším každodenním zápasem má být věrnost Bohu v Jeho Velkém poslání a spolehnutí se na práci Ducha svatého, který vykoná zbytek. My máme jít a šířit evangelium, zvěstovat ho v úplnosti a poctivě a očekávat, že Bůh tuto naši práci zúročí. Jak moc a jak rychle, rozhodne jen On. Rozhodně to není věcí našeho posuzování a porovnávaní se.

Apoštol Pavel oslovoval lidi způsobem, kterému rozuměli, a vyhledával je na různých místech. Proto i my dnes přizpůsobujeme zvěstování současné kultuře. Hovoříme a pracujeme formami, které jsou jasnější a srozumitelnější pro současného člověka a přicházíme k lidem blíž. A to je v pořádku. Na druhou stranu žádná úžasná forma nebo lákadlo v podobě krásné hudby, moderní budovy nebude fungovat, pokud se pro nás stane prioritou a nebudeme se spoléhat na práci samotného Ducha svatého. Je to velké pokušení pro každého Božího služebníka a není problém přizpůsobit formy tak, abychom naplnili sály. 

Každé dílo však bude jednou postaveno před Boží soud. Naše pozemské zdánlivé úspěchy, které vykonáme jen pro vlastní slávu, nakonec neobstojí. Buďme závislí na Bohu, žijme naplněný život a zvěstujme skutečné poctivé evangelium. Ostatní už nechme na Něho. 

Foto od Edward Cisneros na Unsplash