Efektivně o Efezským 7: Živé kameny. Život podle výsady být Božím chrámem (Efezským 4:1-16 a Žalmy)

Falešné oddělování teologie a praktické aplikace

Je už skoro otřepané říct, že Efezským 1-3 je o teologii a Efezským 4-6 o praktické aplikaci této teologie. Zdá se, že v Efezským 4:1 nastává jasná změna: „Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo…“ Už se nepohybujeme jen v oblasti opisu „povolání“, ale jdeme dále k tomu, jak by život „hodný povolání“ mohl vypadat.

Pavel tady však teologii neopouští. Spíš v následujících kapitolách zdůrazňuje úžasné pravdy ze zbytku knihy a aplikuje je do života Efezanů. Tím zdůrazňuje výsady zahrnutí pohanů různými způsoby stále víc a víc. 

Na začátek se soustředí na výsadu být Božím příbytkem. Nepoužívá už vyjádření související s chrámem, ale zvyšuje úroveň výsady a tvrdí, že tato sjednocená církev je ve skutečnosti Kristovo tělo (4:12). Metafora těla však nenahrazuje myšlenku, že Boží lid je jeho příbytkem, jen ji rozšiřuje. Jako obyčejně, lépe pochopíme, co Pavel říká, když se podíváme, jak používá Starý zákon.

Žalm 68

Žalm 68 se cituje v Efezským 4:8. Cituje se trochu odlišně od hebrejských nebo řeckých rukopisů Žalmu 68. Konkrétně Pavel napsal, že Bůh dary „dal“ a ne „přijal“. I když se nám verš Žalmu 68:19 takhle v rukopisech nezachoval, tato myšlenka je v Žalmu 68 dost zřejmá. Píše se tam: „Bůh ze svých svatyň vzbuzuje bázeň, Bůh Izraele. On dává moc a udatnost lidu.”. Bůh v Žalmu 68 obdarovává svůj lid a Pavel tady používá stejnou myšlenku. V dobách Žalmu 68 se David a jeho hudebníci radovali z toho, že jim Bůh dal sílu porazit jejich nepřátele (68:2-3, 12-13 atd.) a také lidi, kteří jim pomáhali chválit ho zpěvem ve svatyni (68:25-26).

Proč tento žalm?

Existují náznaky, že Žalm 68 je oslavou stejné události z dějin Izraele, které jsme se věnovali minule – 1. kniha Kronická 15-16 (a 2. Samuelova 6). Očividně to bylo po vojenském vítězství, kdy byly izraelské kmeny ještě pořád sjednocené (68:28) a lidé se radují z trvalého Božího příbytku (68:17), dokonce se uvádí „chrám nad Jeruzalémem”, což je teď uskutečnitelné (68:30). Zdá se, že to odpovídá období, kdy se Archa smlouvy vrátila do Izraele potom, co ji ukořistili Filištínci, krátce nato, co David dobyl Jeruzalém. 

To znamená, že při každé zmínce o Žalmu 68 v Efezským cítíme atmosféru příchodu domů. Jako to bylo při možných odkazech na 1. Kronickou 16, odkazy na Žalm 68 v mysli člověka, který miluje Starý zákon, vyvolají obraz toho, jak se Boží příbytek vrací zpět na své právoplatné místo.

Kromě toho existuje další dobrý důvod, proč si Pavel zřejmě vybral Žalm 68 a ne jiné důležité žalmy související s chrámem (například Žalm 30, který jako pozdější kapitoly 1. Kronické ukazuje ohromné množství příprav, které David udělal před stavbou chrámu, i když věděl, že k ní nedojde za jeho života). Žalm 68 dává smysl, protože následuje hned po několika žalmech, které explicitně hovoří o zahrnutí pohanů do Božích požehnání. K Bohu „přichází veškeré tvorstvo“ (65:3), on je nadějí „všech končin země i zámořských dálek” (65:6). On je ten, kterého má ozpěvovat „celá země” (66:1) a kterého by „národy” (66:8) měly velebit. Pro něho „se národy radují a zaplesají” (67:5). Právě do kontextu tohoto mezinárodního ohlašování Božího charakteru (viď také 68:30 a 68:33) zařadil redaktor knihy Žalmů tuto úžasnou píseň o Božím příbytku. Jaký je to úžasný „efezanský“ oddíl, na který tady Pavel soustředí pozornost svých čtenářů.

Další náznaky melodie Žalmu 68

Zdá se, že existuje několik odkazů na Žalm 68. Řecká verze tohoto žalmu končí identickým výrazem „Požehnán buď Bůh”, který Efezským 1:3 začíná. Také tady máme „požehnán buď Panovník” v 68:20, co následuje o jeden verš později než verš citovaný v Efezským 4. Také slovo pro „nebe“, které se běžně překládá jako „nebesa” v Efezským 1:3, se vyskytuje v celém Starém zákoně jen jednou, a to v Žalmu 68:15 (přeloženo jako „Všemohoucí“ teda ten na nebesích, který je všemohoucí), a další blízké slovo je v Žalmu 68:34 (které máme přeloženo jako „na nebesích”).

Oddíl Efezským 1:3-14 teda začíná a je celý protkán drobnými kousky odkazů na Žalm 68 a 1. Kroníckou 16, na dvě různé písně, které oslavují příchod Božího příbytku tam, kde by měl být. List Efezským je prošpikován odkazy na motiv návratu Boží přítomnosti domů. To je zároveň to, co Pavel cituje v Efezským 4. Takže když ještě rozšiřuje vysvětlení jejich výsady od toho, že jsou součástí Božího příbytku, k tomu, že jsou Kristovým tělem tady na zemi, nezanechává obrazy související s chrámem, ale spojuje tyto dvě myšlenky dohromady. Jak psal v 2:21, tohle je živý, rostoucí chrám, úplně stejně, jako to je i žijící, rostoucí tělo (4:12-16).

Život podle této výsady

Hodně z Pavlových „pokynů“ samotných jsou připomenutím a rozšířením radikální teologie, kterou už vysvětloval. Efezané určitě mají poslouchat tyto pokyny, ale nejen proto, že dostali něco dobrého a poslouchat by měli z vděčnosti. Logika veršů 4:1-16 naznačuje, že jejich výsada stále roste, když si říkají pravdu v lásce. Žijící tělo-chrám roste, když se navzájem budují pravdivými a milujícími slovy. Tam tento oddíl vrcholí v 4:15-16.

Dalo by se ještě hodně hovořit o Efezským 4:1-16 a nádherném obrazu církve, který tento oddíl podává: „Jednota“ byla ohromně proti-kulturní v rozkouskovaném pohanském světě, ze kterého Efezané pocházeli (zdá se pravděpodobné, že „jednota“ v 4:3 se týká pohanů a jiných pohanů, protože zřejmě oni jsou adresáti této epištoly – porovnej 2:11, 3:1 – a ne pohanů a Židů, i když tady text nehovoří velmi jasně).

Tohle je skutečně zvláštní místo, protože lidé tady dostávají „dary“ a ne zodpovědnosti, a dary dostává celá církev společně a ne jednotlivci, což se liší například od toho, jak se darům věnuje v 1. Korintským 12-14 nebo Římanům 12. 

Také je to dost důležitý oddíl z hlediska formování naší představy o tom, o čem jsou církevní shromáždění (v našem chápaní hlavně nedělní bohoslužby). Kázání nebo monologické vyučování není tím hlavním, ale „poradou týmu“ před tím hlavním – a tím je život samotné církve, která se navzájem vyučuje a vzájemně stále víc buduje na slavný Kristův příbytek. Z toho pro všechny vyplývají obrovské důsledky, ať už těch, co kážou, nebo těch, co poslouchají. 

Je jasné, že z Efezským 4:1-16 vyplývá množství praktických aplikací. Když je však každodenně žijeme, nesmíme ztrácet ze zřetele naši výsadu, kterou nám připomínají. Epištola Efezským se uprostřed jednoduše nepřeklápí z teologické do praktické roviny. Až do svého konce zůstává teologicky bohatá.

Zdroj: WOLSTENHOLME, Barney. 2022. Living stones, I presume? How to live the privilege of being God’s temple (Ephesians 4:1-16 and Psalms). In Authors in tension [online]. Dostupné na: https://authorsintension.blogspot.com/2022/08/EphesiansandPsalms.html

Foto od Benjamin Finley na Unsplash