Efezským 3. kapitola je místo, kde naše trpělivost skutečně začne přinášet ovoce.

Zatím jsme se v této sérii zabývali tím, že pohané jsou zahrnuti mezi Boží lid. Viděli jsme, že to byl Boží plán už od Genesis, viděli jsme, že Svatému Duchu na tom velmi záleží v knize Skutků, viděli jsme, že Ježíšova vláda nad celým světem byla důležitou myšlenkou v knize Daniel, a viděli jsme, jak Izajáš ukazoval, že i Židé, i pohané budou zahrnuti mezi Boží lid stejným prostředkem – vírou v Ježíše.

Toto téma, které souvisí se zahrnutím pohanů, se táhne napříč celou epištolou Efezským. Myšlenka z Daniele je obzvlášť důležitá v Efezským 3. Pavel se představuje jako postava typu Josef/Daniel, teda jako Žid, kterému byla svěřena výsada odhalovat Boží tajemství pohanům, z čehož se těší, i když to znamená, že je uvězněný.

Je to však všechno? Pohané mají to, co mají věřící Židé. Je to úleva pro ty, co mají pocit, že jsou vyloučeni, ale není to až tak vzrušující.

Víc, než se odvažovali doufat 

Pavel tady však nekončí. Ukazuje těmto outsiderům, že jsou nejen začleněni, ale i mnohem víc, než by se kdy odvážili doufat.

Můžeme postřehnout, že Pavel je pohnutý, na základě vyjádření, které začíná používat. Je mnohem osobnější. Mluví o tom, co zažívá a proč se raduje. Celé to začlenění pohanů je něco, na co se čekalo od začátku dějin (3:5, 3:9). I způsob, kterým o nich hovoří, je osobní. „Proto prosím, abyste neochabovali pro moje soužení za vás” je skutečně osobní prosba. 

Divné modlitební pózy

Vidíme však, že Pavel zachází ještě dál, když dělá něco trochu divného v 3:14. Kleká si. „Proto klekám na kolena před Otcem…” Proč Pavel kleká na kolena? Proč si k modlitbě kleká? Může nám napadnout, že kleknout si k modlitbě je velmi běžná věc, ale Bible neuvádí moc takových případů. Možná je to odkaz na Daniele, který se modlil na kolenou. Dávalo by to smysl, protože v Efezským máme na Daniele i další odkazy. Ezdráš se také modlí na kolenou v Ezdráši 9:5. Kromě těchto dvou je ve zbytku Bible už jen jeden případ, kde se někdo modlí na kolenou. A ten je zřejmě teologicky nejdůležitější.

Šalamoun si kleká při posvěcení chrámu. To je v příběhu Božího lidu extrémně důležitá událost. Píše se o ní v 1. Královské 8:54 a také ve 2. Kronické 6:13. Byla to velice radostná chvíle, když se zdálo, že všechny Boží sliby jeho lidu se konečně naplnili. Měl lid, přebýval s ním, požehnával ho a teď měl i trvalý příbytek, který to symbolizoval.

Naslouchejme knihám Kronickým

Tato událost je zaznamenaná v 1. Královské 8:54, ale také v 2. Kronické 6:13. Ve všeobecnosti knihy Kronické opomíjíme. Křesťané to dělají už celá století. Pokud je nějaká událost popsána i v 1. nebo 2. Samuelově, i v 1. Kronické, soustřeďujeme se obyčejně na verzi zaznamenanou v 1. nebo 2. Samuelově. Pokud je nějaká událost popsaná i v 1. nebo 2. Královské, i v 2. Kronické, soustřeďujeme se obyčejně na verzi zaznamenanou v 1. nebo 2. Královské. Na knihy Kronické se obyčejně díváme jako na potvrzení toho, co už poznáme z jiných biblických knih.

To není fér! Knihy Kronické mají své vlastní teologické poselství a Bůh se rozhodl je komunikovat, specifickým, jim vlastním způsobem. Jedno z témat, kterému se knihy Kronické důrazně věnují a o které přijdeme, když si ho nevšimneme, je Boží přítomnost v arše smlouvy, která přebývá nejdřív ve svatostánku a potom v chrámě. Knihy Kronické jsou o Božím příbytku.

Knihy Kronické a Boží příbytek

I knihy Samuelovy a Královské, i knihy Kronické se hodně věnují davidovské linii králů a chrámu. Samuelovy a královské knihy více zdůrazňují královskou linii, zatím co knihy Kronické více zdůrazňují chrám. 

To vidíme na základě aspoň třech věcí:

  1. Vidíme to na způsobu, jak knihy končí. Zatím co knihy Královské končí nepravděpodobným přežitím davidovské linie králů ve vyhnanství, knihy Kronické končí pohanským králem a říkají, že Hospodin (jméno Božího lidu pro Boha) ho pověřil vybudováním chrámu od znova. 
  • Vidíme to v tom, že největší množství nepřerušeného materiálu jedinečného pro knihy Kronické (t. j. takového, co není ani v Samuelovi, ani v Královských) se nachází v závěrečných kapitolách 1. knihy Kronické a je celé o Davidových předpisech o stavbě chrámu.
  • Taktéž to vidíme na kontrastních způsobech, jakým je podaný jeden konkrétní příběh…

Příchod domů

2. Samuelova 6 zaznamenává návrat archy smlouvy do Jeruzaléma. Předtím byla v domě Abinadába, který se o ni staral po tom, co ji na hanbu ukořistil nepřátelský národ v úvodních kapitolách 1. Samuelovy. 2. Samuelova 6 představuje zajímavé a důrazné povídání, které charakterizuje velká vážnost a radost, protože archa smlouvy je tak důležitá. Stejná událost je však zaznamenaná i v 1. knize Kronické 15-16, ale s jinými důrazy.

2. Samuelova 6 mnohem víc hovoří o tom, jak Míkal (Saulova dcera) pohrdla Davidovou oslavou. To dává smysl, pokud je následnictví davidovské monarchie ústřední v 1. a 2. Samuelově, protože největšími protivníky byli Saul a jeho domácnost. Avšak 1. Kniha Kronická 15-16 tomu věnuje méně prostoru, ale mnohem víc prostoru oslavě příchodu Božího příbytku do Božího vyvoleného města, Jeruzaléma. 

Náznaky melodie v Efezským

Součástí 1. knihy Kronické 16 je dlouhá, radostná, triumfální píseň. Tato píseň má několik zajímavých prvků, které mohou být důležité z hlediska Efezským. Je možné, že Pavel měl na mysli právě ten oddíl, když psal Efezským 1:3-14.

Slovo „chvála“ ve spojení „chválou jeho slávy“ (viď Efezským 1:6, 1:12 a 1:14) není v Bibli nějak ohromně rozšířené slovo. V Novém zákoně se nachází 11-krát a jen 4-krát v řeckém překladu Starého zákona, který se používal v prvním století. Jeden z těchto čtyř případů je v 1. Kronické 16:27, kde se také používá stejné řecké slovo pro slávu jako v Efezským 1.

Kromě toho slovo pro „rozhodnutí“ v Efezským 1:5 a 1:9 je také poměrně vzácné slovo, které se vyskytuje jen na dvou místech kromě Žalmů v řeckém Starém zákonu, přičemž jeden výskyt je v 1. Kronické 16:10. Je zarážející, že oba tyto důležité refrény z Efezským 1, „chvála jeho slávy“ a „rozhodnutí své vůle“ mnohem jasněji odkazují na 1. Kronickou než na jakoukoliv jinou část Starého zákona. 

Je možné, že Pavel záměrně začíná svůj dopis odkazy na klíčový moment v příběhu Bible, když se Boží lid radoval z toho, že jeho příbytek přišel tam, kam patří. To by dávalo smysl, protože v sjednocené církvi židovských a pohanských věřících Bůh skutečně přišel do lepšího, vhodnějšího příbytku, než jaký kdy měl, dokonce i během slavného Šalamounova království. 

Zpět k Efezským 3

To vysvětluje několik důležitých prvků Pavlovy modlitby v Efezským 3:14-21. Pavel ve své modlitbě používá několik důležitých slov souvisejících s chrámem/svatostánkem. Modlí se, aby „Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích” (3:17) a aby se daly„ prostoupit vší plností Boží” (3:19), což může být odkaz na „naplnění” chrámu/svatostánku Boží slávou, které nastalo při jejich dokončení.

Důležitost chrámu nám pomáhá pochopit verše 17 a 19. Taktéž nám však pomáhá pochopit verš 18. Je to verš, který často čteme nesprávně. Podívejte se pozorně na to, co verš 18, přecházející do verše 19, říká a co neříká: …se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka a poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání,…“

NEŘÍKÁ: „šířka, délka, výška a hloubka Kristovy lásky, ale „šířka, délka, výška a hloubka, a poznat Kristovu lásku“. Poznání Kristovy lásky může nějak souviset s rozměry něčeho a víme, že ta láska je obrovská, protože převyšuje poznání. Pavel se však nemodlí, aby poznali, jaká je délka Kristovy lásky, jaká je její šířka, výška a hloubka. Ne, ty rozměry jsou samostatné. Modlí se, aby poznali rozměry (něčeho) a také, aby poznali Kristovu lásku, která převyšuje poznání.

Rozměry čeho?

To je však divné, protože Pavel nám neříká, o jaké rozměry jde. Není to však už očividné? Křesťané prvního století, kteří milují Starý zákon, při studiu Bible narazili na mnoho šířek, délek, výšek a hloubek. Když se poprvé stavěl svatostánek v knize Exodus, Bůh určil jeho rozměry velmi specificky a několik kapitol je věnovaných jeho konkrétním specifikacím. Také rozměrům chrámu se věnuje hodně pozornosti a nový chrám a nové město popsané v posledních kapitolách Ezechiele mají také velice specifické rozměry.

Pavel neříká jen: „Chci, abyste věděli, jaká velká je Kristova láska“ (i když to říká v 3:19), říká také: „Chci, abyste poznali specifikace tohoto nového Božího příbytku.“ Pomocí starozákonních vyjádření Pavel říká: Jste pro Boha velmi vzácní a klíčoví v jeho plánech jako byly svatostánek a chrám. Vy jste tím, na čem si Bůh dává záležet, a stará se, abyste byli budováni správným způsobem a ze správného materiálu. Vy máte výsadu být Božím příbytkem. 

Boží příbytek napříč Efezským

I když Pavlova modlitba v Efezským 3:14-21 nádherně vyjadřuje tuto výsadu, Pavel už požehnání být Božím chrámem uváděl. Náznaky jsou v 3:12, kde se hovoří o odvaze, přístupu a důvěře, které teď má sjednocená církev Židů a pohanů. Může to být přístup do Boží přítomnosti. Náznak můžeme najít také v slově „dílo” v 2:10. Ke konci 2. kapitoly se však chrám uvádí explicitně. 2:19-22 ukazuje, že pohané jsou zahrnuti do Božího příbytku, který je postaven na úhelném kameni Ježíšovi, a tento příbytek roste na chrám, když se celá církev stává Božím příbytkem přes Ducha.

Tento motiv se táhne celou epištolou Efezským. Sjednocená církev věřících Židů a pohanů je novým Božím příbytkem. To je to, co Pavel chce, aby tito vyloučení pohané věděli! Ani zdaleka nejsou nešťastně vyloučeni z Božích požehnání. Skutečně patří dovnitř. Nejsou jen součástí Božího lidu, jsou Božím chrámem. Oni jsou místem, kde Bůh teď přebývá. Na světě neexistuje místo, kde by byla víc soustředěna Boží přítomnost, jak mezi věřícími, ať už jsou Židé nebo pohané.

Pro lidi, kteří milují čtení Starého zákona, je to úžasně vzrušující. Taková přítomnost, pro kterou Boží lid od radosti a strachu výskal v Exodus 40 a Levitikus 9, nebo která spálila Nádaba a Abíhua v Levitikus 10, nebo radostně rozezpívala celý národ v 1. Kronické 16, nebo která přivedla Šalamouna na kolena ve 2. Kronické 6 – právě ta přítomnost je teď přítomna v Boží sjednocené církvi, dokonce i mezi pohany, kteří byli předtím vyloučeni.

To je obrovská výsada a jak uvidíme v dalším oddílu Efezským, přináší s sebou obrovskou zodpovědnost.

Zdroj: WOLSTENHOLME, Barney. 2022. Higher, Wider, Broader, Deeper. The awesome make-up of God’s new dwelling place (Ephesians 3 and Chronicles). In Authors in tension [online]. Dostupné na: https://authorsintension.blogspot.com/2022/08/EphesiansandIsaiah.html

Foto od Benjamin Finley na Unsplash

Šimon má vášeň pro objevování Božích pravd v Bibli a jejich předávání dalším. Věnuje se tomu zejména v Církvi bratrské v Levicích jako jeden z vedoucích mládeže, popř ve skupinkách, 1 na 1 nebo káže. Kromě toho hodně čte, píše, překládá, tlumočí a vedle Bible frčí na angličtině ve všech jejich podobách. Na životě ho nejvíce těší naděje na jeho pokračování v dokonalé Boží věčnosti s Kristem.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Na našem webu používáme soubory cookie

Potvrďte prosím, zda přijímáte naše sledovací soubory cookie: Google Analytics, Facebook Pixel. Sledování můžete také odmítnout, takže můžete nadále navštěvovat naše webové stránky bez odesílání jakýchkoli dat službám třetích stran.