„Po něm byl Šamgar, syn Anatův. Pobil Pelištejce, šest set mužů, bodcem na pohánění dobytka. Tak i on vysvobodil Izraele.“ 

Soudců 3:31

Toto je jeden ze dvou veršů v Bibli, ve kterém se mluví o Šamgarovi. V tom druhém soudkyně Debora jednou větou zmiňuje jeho existenci. I když se Boží slovo o tomto muži zmiňuje téměř zanedbatelně, můžeme se na jeho životě naučit tři důležitá fakta (a možná i víc, ale já se dnes zmíním jen o třech).

1. Nebyl ten nejlepší.

Když si představím člověka, který vede sbor, mládež nebo třeba i náš stát, měl by to být ten nejlepší z nejlepších. My se přes takovéto lidské měřítko díváme obvykle na všechno. A často si v závorce dodáme: „To tedy určitě nejsem já, ten nejlepší z nejlepších.“

Původ jména Šamgar není hebrejský ale kenaánsky. Vyvolený Izraelský národ si neměl brát za muže/ženy lidi z pohanských národů, které uctívaly jiné bohy. Šamgar byl ale pravděpodobně nejen Žid ale i pohan. Vůbec ne nejlepší z nejlepších, ale člověk, který se narodil z nedodržení pravidel. Podle lidských kritérií byl odepsán na obyčejný život. On se ale stal vysvoboditelem Izraele.

Nedíval se na sebe se slovy: Nejsem ten nejlepší. Pohled měl upřený na Boha, který je nejlepší.

Jak často se díváš na všechny svoje nedokonalosti a chyby a odmítáš Boží povolání? Když jsem se stala vedoucí mládeže v mém malém sboru, můj pohled byl zaměřený na to, že jsem žena, mladá žena. Dívala jsem se kolem sebe a ukazovala Pánu Bohu, kdo by byl mnohem vhodnější. Potom mi ale došlo, že On potřebuje moji poslušnost, pokoru a odvahu přijmout výzvu. Tolik věcí jsem promeškala v době, kdy jsem se dívala na sebe. Až když jsem obrátila svůj pohled na Boha, dostala jsem se na místo, kde mě On potřeboval mít.

2. Neměl správné předpoklady.

Podle „zbraně“, kterou zabil 600 Pelištejců, se dá předpokládat, že Šamgar byl rolník. Ne voják z výcviku. Obyčejný člověk, který obdělával půdu a staral se o dobytek. Chyběly mu roky zkušeností v boji, ale on se nedíval na svoje předpoklady, ale na to, že Pán Bůh má všechny potřebné předpoklady.

Když jsme se přestěhovali do Košic před třemi roky, oslovilo mě šest děvčat, jestli bych byla vedoucí jejich skupinky. Děvče, které je vedlo předtím, jelo studovat do zahraničí. Moje skupinková historie byla chabá. Pár jsem jich už měla, ale všechny dopadly neslavně. Viděla jsem, že moje předpoklady nejsou správné. Věděla jsem ale, že potřebuji poslechnout Pána Boha, a tak jsem jim řekla, že to zkusím. Po třech letech jich je sice už o jednu méně, ale když se podívám zpátky, vidím, kolik jsme se spolu naučily o Pánu Bohu. Vidím krásné vztahy, které vznikly ne díky mým předpokladům, ale díky Pánu Bohu. Ano, nejsem ideální vedoucí skupinky (moje děvčata by o tom jistě uměla říct svoje), ale když svůj pohled otočím z mého ega na Pána Boha, vím, že přijmout Jeho pozvání, bylo dobré rozhodnutí.

3. Neměl potřebnou výzbroj.

V mojí hlavě je dlouhý seznam vlastností, které ještě „potřebuji“ abych byla dobrá manželka, matka, služebnice Pána Boha. Umím být velmi nespokojený člověk. Pamatuji si, jak jsem měla svoje první slovo na mládeži. V místnosti bylo trošku přes deset lidí. Velmi jsem se bála, ale věděla jsem, že to je výzva, kterou mi dal Pán Bůh. Po cestě domů z mládeže jsem si slíbila, že už nikdy nebudu mít slovo. V duchu jsem si říkala, co všechno jsem měla říct jinak, jak jsem se měla líp připravit, jak by to kdokoli v té místnosti zvládl líp než já. Nerada mluvím před lidmi, vždycky z toho mám stres a pokaždé si v davu najdu aspoň jednoho člověka, který by to uměl líp než já, je přece talentovanější, má lepší výzbroj. Ti, kteří mě znají osobně, ví, že moje první zkušenost mě odradila jen na určitou dobu. U nás na mládeži mívám slovo pravidelně. Mám menší trému? Časem mluvím před lidmi raději? Už si nemyslím, že by to někdo zvládl líp než já? Vůbec ne. Stále je to pro mě velká výzva a vím, že jestli se jako společenství posuneme díky slovům, které mám, blíž k Pánu Bohu, tak to je jen díky Němu. Já nemám dostatečnou výzbroj a tak je to správně. Se mnou stojí Bůh, který má všechno, co potřebuji, aby Jeho jméno bylo oslaveno.

Když se přestaneš dívat na svůj obyčejný potenciál, ale obrátíš svůj pohled na Boha s nekonečným potenciálem, co se může stát? Šamgarovi nezáleželo na tom, že není ten nejlepší, že nemá správné předpoklady a ideální vybavení. Ve svém obyčejném životě se spolehl na Pána Boha, a On s Jeho životem udělal neobyčejné věci.

Inspirované zamyšlením z knihy Embraced od Lysa TerKeurst

úlia momentalne žije a slúži v Košiciach. Takmer 5 rokov viedla mládežnícky tím v Obišovciach. Teraz je manželkou a mamkou na plný úväzok a okrem toho vedie skupinku piatich mladých dievčat, pretože verí, že Ježiš nás volá činiť učeníkov. Vyštudovala mediálnu komunikáciu ale pracuje ako svadobná dekoratérka a cukrárka.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Na našem webu používáme soubory cookie

Potvrďte prosím, zda přijímáte naše sledovací soubory cookie: Google Analytics, Facebook Pixel. Sledování můžete také odmítnout, takže můžete nadále navštěvovat naše webové stránky bez odesílání jakýchkoli dat službám třetích stran.