Několik myšlenek vedoucího v procesu
Každá nečekaná nebo nežádaná změna v životě vyvolá ve většině lidí spoustu emocí a zmatků.
A o změnách v církvi to platí dvojnásob. Většina z nás se asi setkala s reakcemi na styl hudby, kázání, pořádku bohoslužeb, oblečení, výzdoby, a na desítky dalších změn.
Osobně jsem silně přesvědčen, že v Bibli vidíme vzor pro otevřeného Boha, který dělal změny vstříc lidem neustále, a proto musíme o takové prostředí v církvi také bojovat. Proto bychom my vedoucí měli být v našich církvích hlavními advokáty změny. Ne pro změny samotné, ale proto, aby církev lépe naplňovala svůj smysl. Vpodstatě musíme dělat změny kdykoli je mezera mezi tím o co nám jde, a jak nám to jde.
Jako vedoucí mládeže a jeden z vedoucích u nás v ESK Havířov jsem často zodpovědný za “navigování” změn, což znamená navrhování, obhajování, vysvětlování a pak i samotnou implementaci změn v církvi. Za posledních několik let se nám změnil čas bohoslužeb, styl chval, styl kázání, délka bohoslužby a postupné se mění i celková atmosféra v církvi.
Někdy si říkám proč právě mě Bůh postavil do této role, protože se v tom necítím příliš schopný, ale beru to tak, že chybami se člověk učí a že Bůh může zakrýt naše omyly a nedokonalosti. A přestože se stále učím, jak se změnami v církvi pracovat, chci zde sdílet několik myšlenek a podnětů, které v procesu změn považuji za klíčové a které si potřebuji jako vedoucí neustále připomínat.
- Při každé změně je důležité mluvit nejprve o vizi, která je příčinou změn, ne o změně samotné. Lidé mnohem lépe snášejí “co” když chápou “proč”. A toto “proč” musíme opakovat jak často to jen jde. Bolest z toho, když se změna neudělá musí převážit bolest ze změny samotné.
- Velmi mi pomohlo vědět, že různá reakce lidí na změny je přirozená – je to dáno naším temperamentem. Část lidí přijme jakékoli změny hned, část později protože na to potřebují čas a část lidí změny nepřijme nikdy. Toto vědomí mi velmi pomáhá mít pokoj v tom, když lidé i přes mou všelikou snahu na změny nereagují pozitivně.
- Druzí lidé mi nevidí do hlavy. To o čem jsem už týdny nebo měsíce přemýšlel oni slyší poprvé a jsou často oprávněně v šoku. Je důležité dát lidem dostatek času zpracovat změny, a často i více času, než jak dlouho jsem nad nimi já sám přemýšlel. Nesmíme taky zapomínat na ty nejslabší nebo nejméně viditelné ve společenství a nesmíme se vůči nim chovat bezohledně.
- Lidé se často bojí věcí, které nás ani nenapadnou a velmi jim pomůže, když mají příležitost ptát se průběžně otázky a vyjádřit svoje obavy. Nejlepší je pro tohle osobní rozhovor. Část lidí nemá se změnami z principu problém, akorát je potřebují pochopit a vstřebat, a potřebují vedoucím věřit, že ví, co dělají.
- Část lidí má s jakoukoli změnou vždy problém, a při změnách na ně nemůžete brát ohled, protože nikdy nebudou spokojeni a nechtějí si uvědomit, jak moc druhým ubližuje danou změnu neudělat. Statistika říká, že těchto lidí je v průměru 13%.
- Lidé se chovají na základě rozumu (hlavy), emocí (srdce) a vnějšího prostředí (zvyků). Pokud chceme změnit postoje a chování lidí, musíme je „oslovit“ na všech třech frontách. Lidé musí slyšet informace, proč je daná změna správná (hlava), potřebují být motivovaní vykročit a cítit se v ní dobře (srdce) a často musíme i přizpůsobit prostředí, aby bylo pro lidi snadnější začít fungovat v novém rytmu (zvyk).
- A poslední rada zní možná nejabsurdněji, ale jedno přísloví říká, že se stane to, o čem se mluví. Pokud chcete nějakou změnu implementovat za rok, začněte o ní mluvit dnes, na každém setkání, v každé vhodné příležitosti v každém rozhovoru a vyvíjejte konstantní nátlak na realitu, tradici a status quo. A potom utrpení lidí z toho, že nedáte pokoj, převáží nad utrpením ze změny, kterou jako advokát změn přinášíte.
Závěrem musím konstatovat, že česká (a pravděpodobně i slovenská:)) církevní kultura je nastavená tak, že pokud něco bylo kdysi správně, tak to nemůže být špatné dělat ani teď, a je to jistější, než dělat nějaké novoty. Smutné je, že na tomto přístupu není nic biblického. Pojďme naše lidi vést k tomu, že je v pořádku udělat změnu, která bude možná chybou, protože hned nato můžeme zkusit zase další a další, protože tam, kde jsme teď, zkrátka nemůžeme zůstat. Pro lidi a pro Něj.