Zabíjej hřích, jinak tě zabije. Hřích je rakovina duše. 

Moc hříchu je v tom, že člověka oslepuje, aby nemohl vidět jeho skutečnou sílu. Richard Baxter jednou řekl, že „pokud zneužiješ hřích, tak on tě zneužije víc a proto ho nešetři, protože on nebude šetřit tebe. Hřích je tvým vrahem i vrahem celého světa: chovej se k němu tak, jako k vrahovi. Zabij ho před tím, než on zabije tebe.“ 

Zlehčování hříchu je jeden ze symptomů člověka, který je ním infikovaný. Hřích totiž nepřijde za tebou a nepředstaví se ti: „Já jsem hřích.“ Hřích se rád převléká a maskuje a dává si na sebe podobu, která mu nepatří. Zlo je znetvořením dobra. Hřích prezentuje sám sebe jako něco, co je příjemné a dobré. Tváří se, že je to něco, po čem toužíš, ale ve skutečnosti tě nedokáže naplnit a nechává tě prázdným. Známe to všichni, protože všichni jsme hříchoholici. Hříšnost člověka je jediná křesťanská doktrína, která se dá empiricky ověřit. 

Artemisia Gentileschi byla italská malířka, která je dnes považována za jednoho z nejvýznamnějších umělců 17. století. Byla průkopnicí ženského malířství v době, ve které bylo pro ženu těžké umělecky se prosadit. Stala se první ženou, kterou přijali za členku Malířské akademie ve Florencii. V roce 1613 namalovala tento nepříjemný obraz,Zavraždění Holoferna.

Tento příběh vychází z dějepisného románu apokryfní biblické knihy Judita. Kniha patří do kánonu pravoslavné a katolické Bible, ale nenajdeme ji v protestantské Bibli (apokryfní knihy protestanti nepřijímají, protože nebyly součástí hebrejské Bible, ale doporučují je číst pro lepší pochopení historie). 

Kniha popisuje období, kdy babylónský generál Holofernes napadl Izrael ve jménu Nabuchodonozora (slavný babylonský král, známý vítězstvím nad Egyptem v bitvě u Karchemiše). Děj se odehrává při obléhání města Betúlia (o tomhle městě není historická zmínka, ale je možné, že je to Jeruzalém). Judita je zbožná vdova, která je odhodlaná pomoct svému národu a tak se vyparádí a jde za Holofernesom do tábořiště. Vojsko ji pustí a Holofernesa okouzluje svojí krásou. Získá si jeho důvěru a na třetí den (!) Judita opije Holofernesa a odsekne mu hlavu. V košíku potom odnáší jeho hlavu zakrytou šátkem. Ráno obyvatelé Betúlie zaútočí na nepřátelské vojsko, které bez velitele ve zmatku utíká pryč. Judita je hrdinka. Zachránila Jeruzalém a celé Judsko.

To, jestli tato kniha popisuje historickou událost teď není důležité. Podstatné je, že nás učí, že hřích a Boží dítě jsou nekompatibilní. Mohou se příležitostně setkat, ale nemohou spolu žít v harmonii. Judita je symbolem dobra, jednoduchosti a slabosti. Je to obyčejná zbožná vdova. Podobně jako Frodo se nenápadně vplíží za nepřátelskou líni. Holofernes je jako Sauron. Zlý a silný generál, zlo, které se plíží do života Božích dětí. Už Augustin řekl, že zlo má tendenci se nafukovat a působit větší, než je. Obyčejná žena důvěřující Bohu je proto silnější než generál. Bůh si vyvolil slabé, aby zahanbil silné (1Kr 1:27). Judita si uvědomuje, že ač je malá, slabá a nedůležitá, může se stát důležitou, když si uvědomí svoji roli a bude mít odvahu poslechnout Boha. 

Na obraze vidíme, jak se Judita zapojuje do boje proti zlu se vší vervou. Zatímco jednou rukou drží Holoferna pevně za vlasy, ve druhé svírá meč, kterým ho podřezává. Hřích musíš vyplenit. Ne hledat hranici jak k němu přijít co nejblíž.Z natočení Juditina těla a z výrazu tváře se dá vidět, jaké úsilí jí to stojí. „V boji s hříchem musíte bojovat až do krve“ píše autor listu Židům. Jen ten, kdo boj s hříchem myslí vážně, kdo pozná jaké to je bojovat o posvěcení, rozumí významu těchto slov.

Její služka přitom celou silou drží Holofernovy ruce, aby se nemohl bránit. Na obraze tak vidíme sílu přátelství a význam komunity. Hřích je rád sám a boj s hříchem se nedá vyhrát individuálně. Proto potřebujeme jeden druhého. V úloze neznámé služky tak můžeme vidět důležitost církve.

Zobrazené násilí na obraze někteří interpretují jako touhu autorky po psychologické odvetě za příkoří, kterým musela čelit ve společnosti (např. odmítli ji přijmout do Malířské akademie, protože byla žena). Zdá se však, že víc než její osobní příběh nám tady vykresluje samotné evangelium. Ďábel, silný generál, je poražen tesařem, krotkým beránkem, který byl dobrovolně ukřižován. V postavě Judity můžeme vidět předobraz Krista, který jednou a navždy porazí zlo.

Judita v rukou drží meč, který je k nám otočen čelem, abychom ho dobře viděli. Má totiž tvar kříže, protože jen skrz kříž můžeme vyhrát boj s hříchem. Jedině tehdy, když břemeno svého hříchu postavíme do světla Kristova kříže, můžeme zažít uzdravení, které přináší. Kristus vyhrál boj se zlem. Bitva se neskončila, ale válka je rozhodnuta. Jeho ranami jsme uzdraveni (Iz 53:5). Kristus vyhrál boj s ďáblem, a proto můžeme s hříchem bojovat mocí Kristova kříže. 

Richard Nagypál je evangelikální teolog, který v současné době působí jako misionář v malém městě Revúca, kam se před několika měsíci přestěhoval se svou rodinou a 16 přáteli, aby zde založil církev pro lidi, kteří do kostela nechodí. Zajímá se o křesťanskou apologetiku, debaty o ateismu a teismu, filozofii, táborovou teologii, puritány a díla Alvina Plantingy a Williama Lane Craiga. V Banské Bystrici se účastnil diskusí s ateisty. Má manželku a dvě dcery. V současné době se snaží najít odpověď na otázku: Jak oslovit generaci, která naslouchá očima a myslí city?

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Na našem webu používáme soubory cookie

Potvrďte prosím, zda přijímáte naše sledovací soubory cookie: Google Analytics, Facebook Pixel. Sledování můžete také odmítnout, takže můžete nadále navštěvovat naše webové stránky bez odesílání jakýchkoli dat službám třetích stran.