Udělej něco! #3: Vést znamená dávat

„Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna….“

Jan 3,16

Autor knihy Vedoucí, udělej něco, Edmundo Hernandéz vypráví, jak se v roce 2016 setkal s hnutím Church Renewal. Tohle hnutí pořádá různé konference a přednášky a na jednu z nich byl Edmundo pozvaný do Kanady.  Bylo to v době, kdy začínal jako kazatel v Barceloně, neměl moc peněz a nechtěl nechat svoji ženu a malé děti dlouho doma samotné. Nakonec však organizátoři získali prostředky na to, aby rodina mohla jet do Kanady celá, zaplatili jim polovinu z ceny letenek a kompletní náklady na pobyt. Přednášky byly velice užitečné a fascinující a Edmundo dostal možnost dalšího mentoringu i do budoucnosti. Mentoring poskytlo hnutí také dalším kazatelům ze Španělska a Mexika. 

A za to všechno nechtěli vůbec nic. Jediné, co chtěli, aby sbory mohly být obnovované přes tyto kazatele. Týden, co týden věnují čas překládání a posílání materiálů potřebných pro jejich růst a modlí se za jejich potřeby. Milují Ježíšovu církev a za svoji službu neočekávají nic zpět. Pouze chtějí vědět, že materiály, které kazatelům dali, poslouží zase dále. Je skvělé vědět, že někdo dá k dispozici všechny svoje zkušenosti a nenechá si je pro sebe, bez toho, že by za to něco čekal.

Závislý vedoucí nemá co dát, je schopný pouze přijímat. Nezávislý vedoucí začíná dobře, ale pokud dlouho setrvává v této pozici, může se dostat do situace, že své zkušenosti neposouvá dál, ale nechává si je pouze pro sebe. Vzájemně závislý vedoucí, o kterém jsme mluvili v minulé kapitole, se učí shromažďovat všechny dobré zdroje z komunity a dávat je dál. Váži si talentů, které jsou v týmu, deleguje úlohy i za cenu, že se občas stane nějaká chyba, ocení iniciativu. 

Zralý vedoucí je ten, který žije, aby dával, protože to je jeho cesta jak ukázat těm, kterým slouží, jak je má rád. Nejtoxičtější forma vedení je ta, která pomáhá jen tehdy, když z toho něco má. Vedoucí, kteří zůstávají na čele, protože milují moc (i když je to pouze pět lidí), rádi přijímají poctu, jsou těmi, kteří velí a všichni se jim podřizují. Vedou, protože milují samých sebe. Ne Boha, ne lidi, jejich cílem není změnit svět. 

Vedoucí by se vždy měl považovat za „amatéra“. To neznamená, že se nemá zlepšovat nebo nemůže za svoji práci brát peníze. Jde tady o koncepci interakce s druhými lidmi. Víte, co znamená amatér? Je to převzaté z francouzštiny a kořen slova je z latinského amadore, co znamená ten, kdo miluje. A tedy vedoucí-amatér je ten, který není motivován platem, ale vášní, láskou. Dělá věci i tehdy, pokud mu za ně nebylo zaplaceno. Miluje lidi, kterým pomáhá růst a rozvíjet se. Jeho životní styl je dávat. 

Jak vypadá tento druh lásky? Nejlépe je charakterizována v Korintským 13:

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Korintským 13, 1-7 

A všimněte si dále 11. verše „Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.“ V našem kontextu bych to parafrázoval takhle: „Když jsem byl ještě nedozrálé dítě, uměl jsem pouze přijímat (být závislý), teď když jsem dozrál, jsem otevřený dávat, nejen přijímat. Dosáhl jsem vzájemnou závislost, a….. líbí se mi to!“

* Inspirované knihou LIDERhAZalGO od autora Edmundo Hernández, 2020.

Foto od Tim Mossholder na Unsplash