Jak (ne)rozumět Bibli #5: Sliby se slibují, (nepozorní) blázni se radují.

Při studiu a aplikaci Bible často natrefíme na Boží sliby. Spolu s nimi v ní nacházíme Boží vyhlášení, které sice nejsou explicitně uvedeny jako sliby, ale protože jsou to Boží vyhlášení, taky se určitě splní. Věcí, které Pán Bůh v Bibli slibuje, je mnoho a jsou velmi rozmanité. Tady je jich několik na ilustraci: 

  • země 
  • požehnání 
  • potomstvo
  • smrt obou synů ve stejný den
  • věčný král
  • vyhnání mezi divokou zvěř
  • odpuštění hříchů
  • věčný život
  • odnesení pokladů z chrámu do Babylónu
  • narození dítěte jménem Immanuel 

Problémy nám způsobí, když se na Boží sliby nepodíváme důsledně. A naopak, pokud je budeme pozorně zkoumat, velmi nám to pomůže: 

a) lépe rozumět Pánu Bohu v Bibli a následkem toho 

b) žít s realistickými očekáváními. 

Jak už náš seznam naznačuje, ne všechny sliby v Bibli jsou adresovány nám. Vezměme si čtvrtý příklad ze seznamu. V 1. Samuelově knize Bůh slibuje, že oba synové zemřou ve stejný den. Nemusíme mít doktorát z teologie, abychom přišli na to, že to není strašný slib pro všechny rodiče, kteří mají aspoň dva syny. Bůh to totiž slíbil v dávných dobách knězi Élimu a hovoří tady o jeho nevycválaných synech Chofnim a Pinchásovi. To, že se tento slib nevztahuje na nás čtenáře, je nám instinktivně jasné, pokud ho vnímáme v kontextu, ve kterém ho Bůh říká. 

Komplikace nastávají, když to okamžitě jasné není, komu Bůh věci slibuje – například v prorockých knihách Staré smlouvy, nebo v Žalmech, nebo komu adresuje svoje slova Ježíš. Proto, když na nějaké Boží sliby a výroky natrefíme, potřebujeme si cílevědomě klást otázku „Pro koho jsou tato slova?“ a důkladně Bibli studovat, abychom to zjistili. 

Vezměme si například následující výrok: „Já sám přece vím, jak o vás přemýšlím, praví Hospodin. Mám v úmyslu váš prospěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději.“ (Jeremiáš 29:11).  Na první pohled by se mohlo zdát, že je to všeobecný výrok pro každého křesťana. I když je pravda, že Bůh má s křesťany dobré úmysly a můžeme se tím ujišťovat, tento konkrétny text nám to neříká. Proto bychom ho na ujištění neměli používat, a raději bychom měli najít nějaký jiný. Tento výrok totiž byl určen izraelskému národu, který měl před sebou velmi temnou vyhlídku – vyhnanství v Babylónu. 

Podobně, když Ježíš v Markovi 13 říká, že přijdou mnozí falešní Ježíšové, že budou války a zemětřesení, že lidé budou vydávaní před velerady, že budou biti v synagogách, že evangelium se bude zvěstovat všem národům, že Duch Svatý pomůže souzeným lidem tehdy správně hovořit, že sourozenci se budou vydávat na smrt, že děti budou vydávat na smrt rodiče, neslibuje to (aspoň ne na tomto místě) všem věřícím. Hovoří to učedníkům jako odpověď na otázku, jak poznají, že jeruzalémský chrám a náboženský systém, který představuje, bude zničený.  

Další důvod, proč si můžeme sliby v Bibli nesprávně vysvětlit, je, že ne všechny se plní ve stejnou dobu – i ty, které platí pro všechny věřící. Část se totiž už splnila během Ježíšovy služby na světě při jeho prvním příchodu. Část se však splní, až když přijde Ježíš podruhé – při nastolení nového stvoření. Všeobecně můžeme říct, že sliby týkající se záchrany od hříchu a trestu za hřích vyřešil Ježíš při prvním příchodu, sliby týkající se záchrany od důsledků hříchů a kletby za hřích vyřešil Ježíš při svém druhém příchodu. 

Například Pán Bůh přes proroka Sofoniáše říká, že nastane doba, kdy všichni lidé budou uctívat Boha, Bůh je už nebude trestat za jejich hříchy a všichni budou žít v radostném bezpečí před jakýmkoliv ohrožení. Tento slib se očividně splní až při Ježíšově druhém příchodu. Podobně je to se sliby ohledem štěstí, uspokojení, odpočinku, bezpečí, zdraví, bohatství, dokonalých vztahů atd. 

Ten prapůvodní Boží slib, slib Abrahámovi: mít svůj lid, který bude bydlet v slíbené zemi pod Boží vládou a s Božím požehnáním – se ještě pořád nesplnil. Boží lid (který Bůh během biblického příběhu rozšířil z izraelského národa na církev složenou ze všech národů) ještě nežije v zaslíbené zemi (novém nebi a nové zemi). Ještě nemáme všechny jeho požehnání. Některé už ano – např. blízký synovský vztah s Bohem, Svatého Ducha a s ním všechno, co potřebujeme pro zbožný život a věrnost Kristovi až do jeho příchodu. Ale ještě nemáme bezprostřední přístup k Bohu. Ještě pořád trpíme nemocemi, ještě pořád umíráme, ještě pořád nevidíme Boha tváří v tvář, Bůh ještě stále fyzicky mezi námi nepřebývá… 

Pokud budeme teda pamatovat na to, že některé sliby Bůh ještě nesplnil, vyhneme se frustraci a ztrátě motivace a právě naopak, pomůže nám to ještě víc toužit po novém stvoření a motivuje nás to zůstat Kristovi věrnými.

Na druhé straně –  nezlehčujme sliby, které Pán Bůh už splnil. Je toho už hodně, co nám Pán Bůh dal, a byla by škoda, kdybychom si to nepřipomínali a nepovzbuzovali se tím.

Zůstaň v kontaktu

Přihlas se k odběru našeho info listu a budeme ti posílat nejen informace o novém obsahu na našem webu, ale i zajímavé materiály, které na našem webu nenajdeš.

Tvůj email zůstane u nás, nikomu ho nebudeme dávat.

Související příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..