Jak (ne)aplikovat Bibli #3: Tři pacienti

Rozpoznání problému je prvním krokem k jeho řešení, říká se. Problémy, které Bible řeší, se týkají našich nesprávných přesvědčení o realitě. Když hovoříme o aplikaci Bible, máme tedy na mysli změnu světonázoru – vysvětluji v předešlém článku. 

Úlohou nás učitelů Bible je tedy našim dorostencům a mládežníkům (případně jiným lidem, které vedeme) ukázat na základě textu, JAK se má náš světonázor měnit. 

Nestačí však při tom jen vědět, jaký má být žádoucí stav. Potřebujeme taktéž vědět, kde, v čem problém spočívá. Co konkrétně máme napravovat. 

Slovo „napravovat“ používám záměrně. Protože pořád trpíme hříchem a jeho následky, náš pohled na život, vesmír a všechno není úplně správný. Jeho chyby mají více podob:

  • O některých biblických pravdách jednoduše nepřemýšlíme nebo nevíme. 
  • O jiných uvažujeme nesprávně – úplně chybně nebo nedostatečně, nepřesně. 
  • Dalším zase věříme jen povrchně – teoreticky, nefunkčně. Souhlasíme s nimi, ale bytostně nás nezasahují. 

Jako příklady si pozvěme tři „pacienty“:

1. Kleofáš věří v Ježíše jako svého Spasitele a Pána – tak ho to konec-konců učili v nedělní škole, na dorostu i mládeži. Ježíš je ten, který zachraňuje, a ten, koho posloucháme. Kleofáš však nikdy pořádně neslyšel, že Ježíš je také Král – a co to vlastně znamená.  

2. Justýna ví, že Ježíš je Král, ale pokud bychom se jí zeptali, co to znamená, asi by odpověděla, že „Král“ je jen jiné označení pro „Pán“ – teda někdo, koho posloucháme. Neví, že Král je vládce, který kromě jiného zabezpečí Božímu lidu ochranu a prosperitu a stará se o to, aby byl Boží lid zbožný. 

3. Rafael tohle všechno ví. Bez váhání by vyznal, že Ježíš se postará o všechny jeho potřeby a posvěcuje ho. Když však Rafael každodenně zápasí s hříchem a trápí se se životními problémy, zapomíná na to. Má silné sklony spoléhat se na vlastní síly a nesoustřeďuje se na to, co pro něho Ježíš dělá a udělá, když se vrátí. 

Jako různí lidé tedy potřebujeme různé způsoby nápravy světonázoru v různých oblastech – ať už jde o start z bodu 0 (Kleofáš), otočku (Justýna), nebo upřesnění a posilnění už známého (Rafael). 

Proto je před samotnou aplikací potřebný ještě jeden krok – diagnostika. Jsme v konkrétní věci dál než Kleofáš, Justýna, nebo Rafael? Anebo jsme nějakou jejich kombinací? 

Zjistit to nám pomáhají diagnostické otázky ohledně pravd, které se z Bible učíme:

  1. Jak by můj život vypadal, kdybych absolutně věřil této pravdě?
  2. Vypadá tak můj život? Pokud ne, proč? 
    a) Vůbec jsem o této pravdě nevěděl? 
    b) Vím o této pravdě, ale málo o ní uvažuji?
  3. Jakým lžím věřím namísto této pravdy? 

Při pohledu na tyto otázky si možná řeknete, že když už nějaké pravdě věříte, tak už jí nemůžete věřit víc, a proto neumíte víc text aplikovat. Při tom vám pomůže 1. otázka – opravdu je váš život absolutně poznačený touto pravdou, ve všech oblastech a do nejmenších detailů? 

Z první otázky vyplývá druhá, zejména bod b). V jakých situacích, za jakých okolností a při kterých příležitostech na tuto pravdu zapomínám? Kdy ji ignoruji? Kdy ji potlačuji? 

Odpovědi nás potom vedou k otázce č. 3. Čemu (všeobecně i v konkrétních situacích) věříme místo této pravdy? Pokud by se nad sebou zamyslel Rafael, mohl by říct něco takovéto: Když poslouchám o korona krize a jejím dopadu na ekonomiku, myslím si, že musím udělat všechno proto, abych se z vlastních sil zabezpečil. Když v hněvu vyletím na přítelkyni a uvědomím si to, domnívám se, že se musím sám vyhecovat k laskavému chování. Když poslouchám o rostoucí intoleranci vůči křesťanům a jejich pronásledování, zmocňuje se mě strach o sebe i o ní. Takhle například mohou vypadat lži, kterým věříme místo pravd o Ježíši a jeho královské vládě.      

Lži tohoto druhu nám vyhovují, protože jim věříme automaticky a jsme na ně zvyklí. Jejich diagnostika nám je nepříjemná. Vyžaduje od nás intelektuální i emoční námahu. Jednak se musíme nad sebou soustředěně, cílevědomě a konkrétně zamýšlet, a jednak musíme připustit svou padlost, přiznat si (a také druhým) o sobě nepříjemné pravdy – hřích. 

Diagnostika je však nesmírně důležitá. Pokud nedovolíme Svatému Duchu, aby nás svým Slovem proměňoval, a pokud k tomu nevedeme ty, o které se staráme, tak naše „vyučování“ je maximálně nějakým cvičením mysle. Právě pořádná aplikační diagnostika je součástí toho, co znamená dovolit Božímu slovu proměňovat nás. V tom je rozdíl mezi cvičením mysle a milováním Boha svojí myslí.

Při diagnostice jako důležitém kroku směrem k aplikaci je také velmi užitečné, když se děje ve společenství jiných křesťanů. Často své hříchy nevidíme – jsme vůči nim slepí, nebo před nimi úmyslně zavíráme oči – a proto potřebujeme bratry a sestry, aby nám na ně posvítili. Samozřejmě, s patřičnou rovnováhou intimity a soukromí, podle závažnosti a okolností konkrétních hříchů. 

A když máme diagnostiku úspěšně za sebou, rozpoznali jsme problém a udělali jsme důležitý krok na cestě k jeho řešení. Teď nás čeká terapie – v dalším článku. 

Zůstaň v kontaktu

Přihlas se k odběru našeho info listu a budeme ti posílat nejen informace o novém obsahu na našem webu, ale i zajímavé materiály, které na našem webu nenajdeš.

Tvůj email zůstane u nás, nikomu ho nebudeme dávat.

Související příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..