Z dobré skvělá mládež #2 Úspěch nástupců

V tomto pětidílném seriálu uvažuji nad tím, jak se poznatky z knihy od Jima Collinse „Z dobrého skvělé“ dají aplikovat do služby v církvi, mládeži nebo práci s dobrovolníky. V minulém dílu jsem psal o optimisticky realistickém vedení. Dnes budu psát o zaměření na úspěch nástupců.

Kdo je tu pro koho?

Podle Jima Collinse, lídři, kteří budují ne průměrné, ale skvělé společnosti, mají jednu velmi silnou ambici: nastavit své nástupce na úspěch. To znamená, že „chtějí svou společnost vidět ještě úspěšnější v další generaci, cítíc se pohodlně u představy, že většina lidí ani jen nebude vědět, že kořeny tohoto úspěchu sahají k jejich úsilí“. Možná se to zdá jako samozřejmost, ale podle Jima ve společnostech, které selhaly ve snaze stát se skvělými, lídři „často selhali v nastavení společnosti na úspěch v další generaci“. „Konec konců, co je lepším svědectvím vaší osobní velikosti, než to, že místo se po vašem odchodě rozpadne?“ Je to velké téma. Jako kdyby v tomto smyslu existovaly dva typy lídrů.

První z nich je lídr typu „vy jste zde pro mne“. Nebo jinak – „one man show“. Celou organizaci, tým nebo komunitu chápe jako zdroje, které mu pomáhají zazářit. Všechno v komunitě/organizaci je o něm a když on už jednoho dne nebude v jejím čele, všechno bude o ničem. Nesnese kolem sebe lepší, zkušenější či schopnější lídry, protože by ho mohli zastínit. Nevytváří atmosféru, kde by ostatní lidé rostli a stávali se samostatnými a kompetentními. Vyhovuje mu stav, kde jsou ostatní jen od toho, aby naplňovali jeho sny a masírovali jeho ego.

Druhý z nich je lídr typu „jsem zde pro vás“. Ten rozumí, že komunita/organizace nemůže být o něm a dlouhodobě stát na něm. Jako svoje poslání vnímá rozvíjet lidi, které vede, tak, aby jednoho dne mohli bez jeho pomoci pokračovat dál. Svoje postavení v čele komunity/organizace chápe jako možnost disponovat a vytvářet zdroje, které směřuje k lidem pod ním a možnost vytvářet takové prostředí, kde se lidé vypracují. Ne že by neměl ambice. Naopak! Má je velké. Ale jeho největší ambicí je nastavit své nástupce na úspěch.

Zodpovědnost pást stádo

Jestli to ještě až do tohoto řádku není jasné, tak první typ lídra je nežádoucí a druhý velmi, velmi, velmi žádoucí  Bohužel, v každém – i církevním – prostředí se setkáváme s lídry typu „vy jste zde pro mne“. Kdybychom je přirovnaly k pastýřům, kteří pasou stádo, tak potom jsou jako ti, „kteří pasou samy sebe“. Píše o tom prorok Ezechiel v Bibli, když kritizuje vůdce Izraele. Dále pokračuje:

„Což pastýři nemají pást ovce? Pojídáte tuk, oblékáte se vlnou, porážíte vykrmené, ale ovce nepasete. Neduživé jste neposílili, nemocnou jste neléčili, polámanou jste neovázali, zaběhlou jste nepřivedli nazpět, po ztracené jste nepátrali, panovali jste nad nimi násilně a surově. Jsou rozptýlené, jsou bez pastýře; staly se potravou veškeré polní zvěři a zůstávají rozptýleny. Mé ovce bloudí všude po horách, po kdejakém vysokém pahorku, jsou rozptýleny po celé zemi a není, kdo by je hledal, kdo by po nich pátral.“ 

Budují si svoje ego, svůj úkol vést vnímají jako příležitost zviditelnit se, realizovat se, využívají ostatní na posilnění svého statusu… Je to natolik vážný problém, že prorok Ezechiel zjevuje Boží rozhodnutí:

„Hle, chystám se na ty pastýře, budu je volat k odpovědnosti za své ovce. Nedovolím jim už pást ovce, aby místo nich pásli sami sebe. Vysvobodím své ovce z jejich chřtánu, nebudou jim potravou.“

Potom Ezechiel říká, že Bůh Izraele pošle pastýře typu „jsem zde pro vás“. Izrael takového potřebuje. Církev takového potřebuje. Národy takové potřebují. Organizace takové potřebují. Je to velká výzva. Klíčová. Jestli jsi lídr, jestli jsi dostal do svých rukou svěřené „stádo“, jaké je tvoje nastavení? Je zde ono pro tebe, nebo ty pro něj?