Bořit jde lépe než budovat, tak končil minulý článek. Čtenáři této série totiž mohou mít pocit, že soustavně čtou jen kritiku chválových písní, že se hovoří jen o tom, co je zlé, že se s ničím nedá být spokojen. Zřejmě i v tomto článku očekávají další výčitky, nejlépe něčeho, nad čím je dosud ani nenapadlo zamýšlet se. Je to pochopitelné, obzvlášť pokud je pro vás hlubší uvažování o křesťanských písních nové.
Přiznáváme, lépe nám jde poukazovat na nedostatky než chválit. Je jednodušší vyjmenovat chyby než plusy. Součástí problému pozitivního a negativního obsahu těchto článků však není jen naše vnitřní nastavení, ale i objektivní skutečnost, že dobrých písní pro společný zpěv na bohoslužbách je v slovenském jazyku jednoduše málo. I když se nové písně píšou, máme dojem, že jsou více výsledkem nadšení a ochoty (což je důležité) než kompetence a zručnosti (což je nevyhnutelné). Anebo přebíráme spíš písně koncertního typu, které jsou osobními vyznáními autorů a vhodnější spíš na přednes než na bohoslužby (tomu se věnuji trochu podrobněji minulé články). Taktéž se překládají písně z angličtiny, což přináší další skupinu problémů: ani původní anglické písně nemusí být vždycky dobré nebo je nekvalitní jejich překlad, který například nezohledňuje jazykové a poetické rozdíly mezi slovenštinou a angličtinou.
Než půjdeme dál, uveďme jeden ukázkový příklad – překlad písně „In Christ Alone“, kterou v slovenštině nazýváme „Len v Kristovi“.
Překladatelsky je tato píseň velice náročná, protože v angličtině je psaná pomocí jambických stop, které jsou pro slovenštinu nepřirozené (pokud nejste Pavol Országh-Hviezdoslav). Jambické stopy jsou v poezii dvouslabičné celky, které se skládají z nepřízvučné (slabší, nezvýrazněné, resp. krátké) a přízvučné (silnější, výraznější, resp. delší) slabiky. Představte si to jako opakování rytmu ta-DAM / ta-DAM / ta-DAM. V angličtině působí verše napsané tímto způsobem velice dobře (psal tak i sám velký Shakespeare). Je to viditelné i v této písni: in-CHRIST / a-LONE / my-HOPE / is-FOUND. Problém nastává, když to chceme opakovat ve slovenštině. Ve slovenštině se totiž přízvuk přirozeně nachází na první, ne druhé, resp. třetí slabice: A-dam / V ŠKO-le / NE-se-del, / A-be /CE-du / NE-ve-del. Překladatel se proto musí se slovenštinou trápit a vkládat před slova s přízvukem na prví slabice jednoslabičné slova, na kterých přízvuk není. To potom působí nepřirozeně, protože přízvuky v dalších slovech i tak spadají na nepřirozené slabiky. Posuďte: le-ŽÍ / te-LO, / v hro-be-PRÁ / zdno-TE.
Navzdory vážnému deficitu dobrých bohoslužebných písní však nějaké existují. Potřebujeme se podívat trochu (skutečně jen trochu) do minulosti – více dobrých písní časem zapadlo, nebo je přehlušila senzačnost těch novějších. Nezapomínejme – jen proto, že je něco nové, není to nevyhnutelně lepší. Také se ukazuje, že méně bývá více. Jak vyplývá z příkladů, které uvádíme, jednodušší písně jsou často lepší než ty složitější (Zároveň však platí, že jednoduchý neznamená primitivní, ani že písně nemohou být složitější, pokud mají být dobré – jak dokazuje už zmíněné „In Christ Alone“.)
Jak jsme uvedli i v předešlém článku, následující příklady nejsou vyčerpávajícím seznamem, ale jen vzorkem a pokusem naznačit správný směr. Myslíme si však, že je lépe mít menší repertoár dobrých písní než široký výběr horší kvality.
Připomeňme si však opět kritéria, kterými se při výběru písní vhodných pro společný zpěv na bohoslužbách řídíme:
- Hlavní faktor je teologie písní – mají být v první řadě objektivní o Bohu a Kristově díle záchrany
- Mají nám pomáhat správně reagovat na Boha a to, kým je a co dělá, ne primárně hovořit o našem prožívání
- Jejich forma – jazyková i hudební – by měla podporovat jejich obsah a být co nejsrozumitelnější a ne zbytečně komplikovaná
- Ideálně by vyznání v písních měla být v množném čísle, protože jde o písně církve – rodiny, těla
Ještě je potřeba říct, že ne všechna tato kritéria musí být splněné explicitně. Některé písně neříkají přímo, co máme dělat, ale popisem Boha nás k tomu vedou. Jiné jsou zaměřené hlavně na to, jak máme reagovat, ale tato reakce vyplývá z Božího charakteru.
Zároveň platí, že nehledáme dokonalou píseň, protože taková neexistuje. Důležité je mít dobré priority v těchto bodech. Raději zpívejme píseň s dobrou teologií, ale trochu kostrbatou melodií, než hit s herezemi. Některé nedokonalosti, které v písni vnímáme, se k tomu dají odstranit pár větami při jejím uvedení. Například je píseň v jednotném čísle, ale před zpěvem řekneme, že to chceme vyznávat nejen každý osobně, ale jako shromážděné společenství.
Výborná píseň splňující všechny výše uvedené kritéria je „On je náš Spasiteľ“.
On je náš Spasiteľ,
slávny a mocný náš Kráľ.
Chcem ho chváliť.
V nebesiach anjeli
slávu mu vzdávajú:
Svätý, svätý Pán!
On je náš Pán.
I my chválu chceme mu vzdávať.
Nebo i zem
svoje kolená musia skláňať.
On je náš Spasiteľ,
slávny a mocný náš Kráľ.
Tato píseň hovoří v první řadě o tom, kdo je Kristus a jaký je – je to náš Spasitel, Král, Pán, mocný a slavný. Pomáhá nám reagovat na tuto skutečnost – zpěvem této písně ho chválíme a zároveň se navzájem k této chvále povzbuzujeme. Touha chválit Boha vychází z toho, kým Bůh je a stále je na to soustředěná. Navíc tuto chválu píseň zasazuje do velkého Božího příběhu, resp. teologie světa a dějin – Kristus je Spasitel a Král, objektivně to vyjadřují andělské bytosti v nebi, k tomu se připojuje i zpívající společenství ve svém čase a na svém místě – i my chválu chceme mu vzdávat, protože nakonec je to realita, která bude jednou platit pro všechno, co existuje – jednou se Bohu pokloní všechno na nebi i na zemi.
Básnicky je to píseň nekomplikovaná – opis andělů chválících Boha v nebi přispívá k obrazu Boží velikosti a toho, jakou velkou chválu si zaslouží. Sklánění kolen je metonymií pro poklonu a uznání Boží slávy a autority, jde o hezčí a stručnější vyjádření obsahu. A píseň je určená pro zpěv skupiny, protože vyznání v ní jsou v množném čísle: náš Spasitel, i my chválu chceme mu vzdávat… Jednoduše skvělá píseň ukazující, jak moc se dá dosáhnout na malém prostoru. Nejsložitější vlastností této písně je šestiosminový takt, který je však pořád relativně běžný.
Dalším příkladem je píseň „S láskou Kristovou“.
S láskou, s láskou Kristovou
chceme niesť
radostnú a slávnu zvesť.
Boh sa človekom stal, svojho Syna nám dal,
k hriešnym k nám prišiel Pán.
Z tŕnia korunu mal, hriech náš na seba vzal,
z mŕtvych vstal náš Ježiš Kráľ.
Počuj, volá ťa Pán, dnes sa rozhodni sám,
môžeš byť slobodný.
Z hriechov očistí ťa, Duchom naplní ťa,
môžeš mať život nový.
Tato píseň sice začíná subjektivním vyznáním toho, co chceme dělat, ale hned udává objektivní důvod – „radostnou a slavnou zvěst“ teda evangelium – Bůh v Ježíši zemřel za náš hřích. Tedy píseň je zaměřená na to, co Bůh udělal, a vyzývá nás k dvojaké reakci – evangelizovat, a zároveň píseň samotná evangelizuje – poslední verš je výzvou stát se Ježíšovým následovníkem. Tady by se dalo namítat, že církev už Ježíše následuje a proto nemá význam se k tomu dále vyzývat. Avšak je dobré si připomínat rozhodnutí, které jsme udělali, i jeho důsledky – nový život se vším, co k tomu patří. Také to může být užitečné pro ty návštěvníky bohoslužeb, kteří nejsou křesťany. Anebo to může být vnímané jako „návod“ k evangelizaci – což patří k té „radostné a slavné zvěsti“, kterou jako církev lidem „s láskou Kristovou chceme nést.“
Její další předností je, že píseň vyznává věci v množném čísle: „chceme“ „nám“ „náš“, ale při výzvě k následování Ježíše apeluje na jednotlivce, protože to rozhodnutí musí udělat každý sám za sebe. Je pravda, že tady můžeme vnímat konflikt s reformovanou teologií a úplnou Boží svrchovaností při spasení, ale to se dá vyřešit pár úvodními větami před zpěvem.
Jako poslední zmíníme ještě jednu krátkou píseň – vlastně jde o refrén z delší písně, který funguje dobře sám o sobě (na rozdíl od písně jako celku, verše které jsou pro společný zpěv pro náročné frázování nevhodné) – „Náš Pán, on je kráľov Kráľ.“
Náš Pán, on je kráľov Kráľ,
jeho trón bude naveky stáť,
on má všetku vládu a moc,
náš Pán, on je kráľov Kráľ.
Tato píseň má jednoduché teologické poselství o Ježíšově absolutní vládě. Přitom zohledňuje rozměr společenství –náš Pán, zpívá se v ní. Opět je básnicky nekomplikovaná, uvádí se tam jen trůn, který je metonymií Ježíšovy vlády. Je hezčí zpívat „jeho trůn bude navěky stát“, než napsat „bude vládnout navždy“, a myslíme, že to neubírá na srozumitelnosti. V písni se sice přímo neuvádí konkrétní reakce na pravdu o Ježíšově neomezené moci, ale jednak se dá lehce domyslet – buďme věrní, trpěliví, důvěřujme, poslouchejme, orientujme svoje životy na Ježíše atd., jednak utvrzení se v této pravdě je dostatečnou reakcí samé o sobě.
Velkým plusem této písně je to, že je veselá, rychlá, se zajímavou a lehce zpívatelnou melodií – to znamená zpěvácky přístupná a dobře zapamatovatelná. Dá se zpívat úplně bez nástrojů nebo jen s kytarou (což může být také znakem dobré písně – že pro její zpěv není nutná celá řada hudebníků, ale dá se zpívat prakticky kdykoliv a kdekoliv). I proto jsme ji rádi zpívali na chlapecké skupince, když jsme byli středoškoláci – a to navzdory tomu, že naše pěvecké výkony často připomínaly spíš troubení andělů na poslední soud.
Příkladů dobrých písní, je, samozřejmě, víc – budeme rádi, když tento článek poslouží jako podnět na diskusi a když nás upozorníte na své vlastní postřehy. Opět zdůrazňujeme, že dobré písně nemusí být dokonalé – protože potom bychom nemohli zpívat vůbec nic.
Ještě náročnější než nacházet dobré věci je však vytvořit něco vlastní. Proto ať tento článek slouží i jako výzva zkusit něco vlastní vytvořit, nebo se zkontaktovat, dát dohromady a začít nad psaním dobrých písní ve slovenštině (češtině) nebo kvalitním překladem spolu vážněji přemýšlet. Ozvěte se, kontakt na nás má redakce. Taktéž vás povzbuzujeme, abyste se modlili, ať dá Bůh do církve nové zbožné a zručné básníky, hudebníky a překladatele, protože je moc potřebujeme.
Šimon Evin a Matej Evin