Jak (ne)rozumět Bibli #7: √(-π) = Ježíš nebo Bible nekončí v Genesis 4

„Ježíš je odpověď. Ježíš je řešení,“ říká se někdy. Někdy je to velmi přesné. Někdy to zní jako klišé. Někdy ani pořádně nerozumíme, co to znamená.

Pokud totiž víme, že něco je řešením problému, ale pořádně neznáme problém sám, tak vlastně nevíme, co ve skutečnosti to řešení přináší. Tedy správně nechápeme, kdo je Ježíš, proč přišel, co udělal, co od něho máme čekat. A tak se může stát, že budeme kázat deformovanou karikaturu Ježíše. Například: 

• Pokud si budeme myslet, že naším hlavním problémem je špatný sociální systém, tak náš karikovaný Ježíš nám přišel dát dobrou sociální politiku a křesťanství je hlavně o společenském blahu. 
• Pokud si budeme myslet, že naším hlavním problémem je nedostatek sebe-přijetí, tak náš karikovaný terapeutický Ježíš přišel vyřešit naše komplexy méněcennosti a křesťanství je hlavně o sebe-přijetí.
• Pokud si budeme myslet, že naším hlavním problémem jsou ti zlí lidé okolo nás, tak Ježíš přišel zničit naše nepřátele a křesťanství je hlavně o fyzické bezpečnosti.   

Mohli bychom pokračovat. Je tady však další komplikace, která u Ježíše nastane jako řešení a která s tou první velmi souvisí. Pokud budeme vycházet z nesprávně pochopeného předpokladu „Ježíš je řešení“, tak můžeme iluzi Ježíše vidět v Bibli tam, kde vůbec není nebo způsobem, jakým tam vůbec není. Budeme nacházet paralely s Ježíšem všude. Může to vypadat takto: 

• Tak jak byl Josef nevinně hozen do žaláře vládcem tohoto světa a potom ho Bůh odtud zachránil, tak i Ježíš byl vržen do hrobu vládcem tohoto světa, nevinný, a Bůh ho zachránil a s ním i všechny, co v něho věří.
• Tak jako Jonáš šel kázat do Ninive svým nepřátelům, poslaný Bohem, tak i Ježíš přišel do Ninive-světa kázat svým nepřátelům, poslaný Bohem.
• Tak jak Job nevinně trpěl, tak nevinně trpěl i Ježíš. 

Často je na vině způsob, jak rozumíme některým biblickým textům:

• Lukáš 24:27: „Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.“
• Lukáš 24:44: „Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“
• Ján 5:39: „Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.“

Tady se dostáváme k jádru našeho dnešního tématu: vztah Ježíše, Staré a Nové smlouvy.

Je nepopíratelné, že Stará smlouva (o které je v uvedených textech řeč) svědčí o Ježíšovi. Často však ne způsobem, jak si myslíme. Výše uvedené texty vůbec nehovoří, že každý jeden oddíl ve Staré smlouvě (nebo celé Bibli), každá událost, každá postava, každý motiv a každé téma přímo ukazuje na Ježíše. Jak zkonstatoval jeden můj moudrý přítel: „Nemůžeme říct, že Ježíš je pravý a lepší [libovolné podstatné jméno ze SZ].”

Například v příběhu o potopě by se dalo Ježíše „vidět“ takto: Jak se lidé zachránili v arše, tak bude před trestem zachráněn každý, kdo „je v Ježíšovi“ a archa je vlastně obrazem Ježíše a lidé v ní obrazem církve. Jenže Genesis ani zbytek Bible nám ani jen nenaznačují, že archa by měla znamenat Mesiáše. 

Hledáním Ježíše tam a tak, jak to v Bibli není, nám může utéci pointa příběhu a tak vlastně nezískáme představu o problému ani o Ježíšově řešení. Potom neděláme to, o co nám vlastně jde: vidět Ježíše a evangelium v celé plnosti, jako je představuje Bible jako skutečné řešení skutečných problémů.  

Pro správné vnímání vztahu Ježíše, SZ a NZ si potřebujeme uvědomit dvě zásadní věci: 

• (1) Ježíš
•  příběh Bible v SZ nezačíná, 
• (2) ale Ježíš a NZ přichází jako naplnění SZ.

Ježíš nepřišel v Genesis 4, protože celá Stará smlouva nás má připravit na Ježíšův příchod.  

Příběh o potopě v kontextu knihy Genesis i celé Bible ukazuje, jak vážný je lidský hřích: jak velký Boží hněv přivolává a jaké extrémní musí byť řešení, když ho nevyřešilo ani vyhubení téměř celé světové populace. V kontextu Genesis nám ukazuje, jaký je Bůh milostivý, když několik lidí zachránil a když si potom vyvolil Abrahama a jeho rod, aby ho požehnal, navzdory tak velkému problému. 

Tedy Matouš, Marek, Lukáš, Jan, Petr, Pavel a další přicházejí až po SZ a ukazují nám Ježíše jako pravé řešení problémů a splnění slibů, které SZ nastoluje. Ježíš přichází jako odpověď a ne jako novinka, která přepisuje význam SZ. Stará smlouva je podkladem a předpokladem pro Novou, ne naopak.

Například postavy, které měli v příběhu jinou funkci, nezačnou být předobrazem a paralelami k Ježíšovi, pokud nimi před tím nebyli, len proto, že už máme Novou smlouvu.

Například Joba bychom ve světle Nové smlouvy neměli najednou vnímat jako postavu, která nás učí o tom, že Mesiáš bude nevinně trpět, jen kvůli tématu utrpení nevinného, které mají Job a Ježíš společné. Kniha Job říká, že potřebujeme od Boha nějaké řešení utrpení spravedlivého. (To nám říká i bez poznání NZ.) V kontextu celého příběhu Bible (když už máme NZ) potom na Ježíše ukazuje jako na toho, který přináší řešení: nové stvoření, kde spravedliví budou navždy zbaveni utrpení. 

Nebo na základě příběhu o potopě můžeme Ježíše kázat takhle: Podívejte se, Boží vyvolení spěje k závěru, protože právě přes Ježíše se plní Boží sliby Abrahámovi.  Jaký je Ježíš úžasný, že řeší problém hříchu, tak vážný, že si s ním neporadila ani globální katastrofa.   

Představte si Bibli jako takovou hračku pro malé děti – desku s otvorem, do kterého musí pasovat správný tvar. SZ je ta deska, otvor je očekávané splnění Božích slibů a řešení problémů prostřednictvím Mesiáše a Ježíše z Nazaretu resp. NZ je ten tvar, který tam pasuje. 

Tvar samotný je sice pěkný, ale bez otvoru a celé desky jeho skutečný význam dobře nechápeme. A naopak, jen deska s otvorem a to, co ukazuje, se nezmění, když do toho otvoru zapadne správný tvar. Jen se to ukáže v celistvosti. 

Tyto teologické a do velké míry abstraktní úvahy mají pro naše porozumění Bible, evangeliu a Ježíšovi velmi praktické dopady:

• Věnujme se SZ. Bez něho Ježíš, evangelia, velký příběh Bible budeme chápat velmi chudobně.
• Dělejme to však pořádně. Nedělejme zkratky a neskákejme hned k Ježíšovi a jeho kříži od každého oddílu, tématu, postavy, motivu nebo události, ale poznávejme nejprve velký obraz a až potom ho spojujme s Ježíšem. Nečtěme SZ jen jako odrazový most pro NZ texty a myšlenky.
• Klaďme si při studiu SZ ty správné otázky:
  • Jaké problémy tato kniha nastoluje?  
  • Čeho se tyto problémy a řešení primárně týkají? Hříchu anebo jeho důsledku? 
  • Co nás tato kniha učí o nesprávných řešeních? 
  • Co nás tato kniha učí o správném řešení?
  • Na jaký atribut problému a řešení se kniha soustředí? (čas, místo, způsob, osoby…)
  • Jak nám táto kniha ukazuje, že potřebujeme Ježíše?
  • Jak je Ježíš tím správným řešením? V čem je lepší než nesprávné řešeni? 
• Při studiu NZ ji vnímejme jako naplnění SZ a ptejme se, jaké problémy Ježíš řeší, jaké sliby se naplňují a jak. Proto ale potřebujeme poznat SZ. 
• Při evangelizaci Ježíšem nezačínejme, ale končeme. Je nevyhnutné se k němu dostat, ale lidé, kterým ho zvěstujeme, potřebují nejdřív vidět problémy, které řeší, a to, proč je řeší on a jen on. Tak ho víc uvidí, jak se sám zjevuje. 

Abych se vyhnul nedorozuměním, tímto článkem NECHCI říct a ani nejsem přesvědčený, že Ježíš je jaksi méně důležitý. Právě naopak. Poznávejme Ježíše v jeho PLNÉ slávě, jak se sám zjevuje. Pokud jsem zpochybnil některé vaše zaužívané představy, vyrušil vás tím, rád budu o tom dále diskutovat. Můžete zanechat komentář nebo se mi ozvat přímo – kontakt na mně má redakce.