Dobrovolníci – Jak nezabít nejlepší lidi ve vašem týmu!

Jak zabít své nejlepší lidi:

1. Pokud jste pastorem, zajistěte, že laici ve vaší církvi nebo službě se nebudou cítit „hodnotní či privilegovaní“. Nepovažujte je za důležité. Jsou tu pouze od toho, aby plnili vaše rozkazy. Jsou jen vaším publikem.
2. Když dobrovolníci přijdou pomáhat, řekněte jim, že jste příliš zaneprázdnění na to, abyste se na jejich dobrovolnické službě podíleli. Dáte jim tak najevo, že nejsou důležití.
3. Nedávejte jim potřebné nástroje. Ať se trápí s levnými nástroji nebo starými materiály, které měly být dávno nahrazeny.
4. Říkejte lidem, že pokud jsou správnými následovníky Krista, je jejich povinností stát se dobrovolníkem.
5. Nedávejte najevo, že si jejich práce vážíte. Dobrovolníci by neměli sloužit s vidinou pochvaly od lidí, ale „pro Pána“.

Tím seznam zdaleka nekončí. Už jste tohle někdy zažili?

Pokud jste vedoucí – ať už v jakékoli oblasti – můžete se z všech těchto chyb a zranění poučit a snadno se tak zlepšit.

Zde je několik pozitivních postojů:

1. Nejdříve sdílejte Boží vizi a ukažte lidem, jak důležití jsou při její realizaci. Ukažte jim, jak je jejich snaha či role důležitou součástí této vize.
2. Mluvte o tom, že dávání jejich času (a jiných cenností) není prospěšné pouze pro ostatní. Vysvětlete jim, jak to rozvíjí a buduje i je samotné. (Ježíš řekl, že je lepší dávat než dostávat).
3. Pomozte lidem experimentovat, najít si roli v týmu a objevit oblast, ve které jsou obdarovaní. Umožňujte jim po čase přehodnocovat svou cestu a přizpůsobovat ji na základě toho, co se o sobě naučili. Pamatujte, že nejde jen o práci, kterou je třeba vykonat, ale také o rozvoj Ježíšových učedníků pro úžasnou službu.
4. Poukazujte na výsledky týmu či úsilí jednotlivců. Nic není tak povzbuzující, jako když vidíte, že jste něco změnili.
5. Nezapomínejte, že mnoho dobrovolníků má civilní zaměstnání, ve kterém nevidí hlubší smysl a dělají ho pouze kvůli živobytí. Proto chtějí být součástí něčeho většího – součástí záměru, který má věčný význam. Nebojte se povzbudit do služby někoho, kdo již má plný kalendář. Možná je v jeho nejlepším zájmu, aby přehodnotil své priority!
6. Budujte ve své církvi dobrovolnickou kulturu tím, že se o dobrovolníky budete starat, rozvíjet je, získávat další, povzbuzovat jejich duchovní růst a vytvářet nová přátelství s lidmi, kteří smýšlí podobným způsobem.
7. Vedoucí musí nejdříve služebné vedení sami vykonávat, aby k němu mohli povzbuzovat ostatní. Přemýšlejte nad tím, proč by vás někdo měl chtít následovat.
8. Všichni členové týmu jsou důležití. Potřebují, abyste jim to neustále připomínali.
9. Všem je třeba děkovat a odměnit je duchovními i hmatatelnými způsoby. Dárek, výjimečná večeře nebo představení týmu před celým společenstvím jako lidí, kteří přispívají k velké věci, za což jim patří díky … Lidé, kteří před nebo po setkání připravují kávu, nedělají pouhé občerstvení. Vytvářejí vlídnou atmosféru, která může být rozhodující pro touhu nového člověka následovat Ježíše, v důsledku čehož se vrátí a přidá k církvi nebo mládeži. Pro mladé rodiny není nic důležitějšího než způsob, jakým je postaráno o jejich děti. Pro ty z nás, kteří neumíme ostatním projevovat, že si jich vážíme, je pravděpodobně také těžké dobrovolníky povzbuzovat nebo vůbec získávat. Nejprve pracujte na svém postoji – vedoucí musí být zároveň služebník.
10. Nejprve povzbuzujte dobrovolníky do malých závazků, které jsou krátkodobé nebo umožňují přehodnocení. Po uplynutí této doby umožněte změnu nebo navýšení závazku. Rozvíjejte vedoucí, kteří sami budou schopní rozvíjet další vedoucí. Ujistěte se, že rozvoji věnujete dostatečnou část svého produktivního času – je to tak v pořádku. Jde o činění učedníků, budovatelů Božího království. Tímto způsobem rozvíjel své učedníky Ježíš a chce v tom nadále pokračovat skrze vás. K tomu dochází, když lidé pravdu nejen slyší, ale jsou jí „nakaženi“.