Píseň poutniků – Prozřetelnost

„Neboj, všechno bude dobré…“

První píseň poutníků byla o pokání. Pokání je první a klíčový krok na naší cestě s Bohem, kdekoli se na ní nacházíme. Často si ale myslíme, že po tomto kroku bude všechno dobré. V životě se mi bude dařit, budu úspěšný, budu věrný a správný křesťan a nikdy nebudu mít pochybnosti. Ale život jde dál,  pochybnosti a problémy přijdou a někdy se nám v životě nebude dařit. Znamená to, že jsi daleko od Boha? Znamená to, že máš nějaký hřích v sobě, možná skrytý…? Vždyť Bůh nás má chránit, říká žalmista, ne?

Eugene Peterson to v jeho knize* vyjadřuje krásným způsobem: „Jedinou vážnou chybu, kterou můžeme udělat je předpokládat, že Boží zájem o nás závisí od toho, jak duchovně se právě cítíme.“

„Jak se tohle mohlo stát mně!?“

„Nedopustí, aby uklouzla tvá noha… Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.“ (Ž. 121:3,6) říká tato píseň. Ale jestli mluví o tom, že se nám nic nestane, že nám nic neublíží, jak to, že se křesťanům nohy zachvívají? Že křesťané trpí? Že mají fyzické a mentální choroby?

Poutníkům v té době opravdu hrozily tyto věci. Uklouznout a vyvrtnout si kotník byla doopravdy hrozba, která by pokazila cestu. Kdyby dostatečně nepili a nechránili si hlavu, mohli by dostat úpal nebo dokonce zemřít na cestě. Dlouhá cesta, noc a měsíc mohli způsobit pobláznění (v té době věřili, že mentální a psychické poruchy jsou spojené s měsícem, proto například v angličtině slovo „lunatic“ doslova znamená z měsíce). Tyto reálné hrozby jsou s námi během celé naší cesty. Choroby, nehody, útoky atd. jsou také hrozby, kterým musíme čelit v každodenním životě.

Co znamená, že nás Bůh ochrání? Znamená to, že nic špatného by se nám nemělo stát? Ne. Špatné věci se dějí. Bolest je reálná, ale jeho ochrana spočívá v tom, že nás neopustí, ale je s námi celou dobu.

Co znamená, že nás Bůh ochrání? Znamená to, že nic špatného by se nám nemělo stát?

Ne. Špatné věci se dějí. Bolest je reálná, ale jeho ochrana spočívá v tom, že nás neopustí, ale je s námi celou dobu a že je lepší, věrnější a laskavější než kdokoli jiný.

Odkud přichází tvoje pomoc?

Odkud přijde moje pomoc? Z vrchů? Proč žalmista mluví o vrších? Netýká se to jen nějakého obdivu přírody, krásy hor apod. (o tom něco na Slovensku víme). V té době bylo v Izraeli rozšířené uctívání jiných bohů, jako například Baala nebo Ashera, kteří měli svoje oltáře na vrších. Když měl poutník, který šel uctívat Boha, nějaký problém během cesty a díval se kolem sebe, viděl tisíce možných řešení v podobě oltářů postavených různým bohům. Viděl tisíce možných bohů, skrze které by mohl svůj problém řešit. „Obětuj na oltáři boha cest, na oltáři boha slunce a boha měsíce a  všechno se vyřeší.“ by říkaly reklamy, billboardy u cesty. Ale jeho pomoc nepřišla z těch vrchů, protože ty oltáře a bohové neměli moc.

„Nedříme Hospodin“, říká žalmista (Ž. 121:4). O Baalovi se říkalo, že se rád opíjí na svých božských orgiích a bylo ho těžké vzbudit (jak vidíme v příběhu Eliáše, když „bojoval“ s proroky Baala, vid 1. Králů 18:27). Baal často spal a aby odpověděl na prosby, bylo ho potřeba vzbudit, ale často to nebylo možné. Bůh je ale jiný než Baal. Bůh nedříme, nespí, ale celou svou pozornost věnuje nám, aby nás chránil.

Odkud přichází naše pomoc?

Když hledáme pomoc okolo sebe, častokrát býváme zklamaní. Naše pomoc nepřijde od věcí okolo nás, ale od toho, kdo ty věci stvořil. Zachrání nás Bůh. Bůh, který nám dává kamarády, kteří nám pomůžou. Bůh, který nám dává komunitu, skupinu, církev, která nám pomůže zvládnout to, s čím bojujeme. Bůh nám dává potřebné zdroje. Nemůžeme upadnout do uctívání stvořených věcí, které nám dává sám Stvořitel.

Někdy si myslíme, že přece Bůh nebude řešit naše každodenní malichernosti. Vždyť Bůh je velký Bůh a On má velké věci, které musí řešit. Ale tento žalm říká přesný opak. Hospodin tě chrání před každým zlem. Hospodin řeší tvoje každodenní strasti a nemá s tím problém. Ten, který stvořil celý vesmír, se zajímá o to, jak se máš, jak bylo na tvojí blbé zkoušce ve škole, jak dopadla prezentace v práci nebo jak se máš, když někam cestuješ.

*Eugene Peterson: A long obedience in the same direction

Ostatné články tejto série si môžete prečítať TU.