Ako vychovať ďalších služobníkov [Ondřej Szturc]

V práci s lidmi si často připomínám Ježíšův nadčasový výrok “Žeň je mnohá, a dělníků je málo”. Je to něco, co platilo tehdy a platí i dnes, alespoň v každé církvi kterou jsem zatím viděl. Ve službě v církvi vždy budou chybět lidé, a vždy budou chybět kompetentní lidé. Naším cílem jako vedoucích není najít dost lidí na to, abychom obsadili všechny služby, ale pomoci lidem, které nám Bůh svěřil objevit to, co do nich Bůh vložil, a v čem si je chce použít.

Věřím, že Bůh dal do každého společenství dostatek darů, talentů a obdarování, aby společenství mohlo dělat to, k čemu je Bůh volá. Proto bychom neměli čekat “až budou lidi”, ale měli bychom začít pracovat co nejvíce s lidmi, které máme.

Současně meta každého vedoucího, které by se měl snažit dosáhnout je, aby co nejvíce dělal jen to, co může dělat jenom on.

Snažím se najít lidi, které Bůh v různých oblastech uschopnil lépe než mě a předávat jim vše co je možné, aby církev měla co nejvíce samostatných vedoucích.

Jak ale na to?

Zde je několik mých zkušeností, z různých týmů i osobní spolupráce ve službě (které mohou ale nemusí fungovat pro vás). Budu se snažit být konkrétní.

Sdílení vize

  • Snažím se dávat si pozor na to, aby kdokoli, koho vyzývám do služby měl jasno v důvodu, proč danou věc děláme. Ne vždy se mi to daří, ať už kvůli času nebo vzájemném nepochopení, ale není nic horšího, než když lidé slouží jen proto, že se to tak dělalo, a nerozumí vizi a smyslu celé služby. Často lidé sice budou sloužit kvůli vám – osobě hlavního vedoucího, ale nemělo by to stát dlouhodobě jen na tom.
  • Většinu let jsem na úvod udělal setkání pro všechny křesťany z mládeže. Tam jsme mluvili o smyslu mládeže pro ten rok – proč ji děláme tak, jak ji děláme a lidé měli možnost se doptat otázky. S lidmi z týmu se taky snažím osobně během roku průběžně mluvit a ujišťovat se, že vidí v tom, co děláme smysl, a že to že spolu sloužíme neberu jako samozřejmost.

Definovat očekávání

  • Snažím se definovat očekávání a závazek lidem jasně a osobně. Jsem zklamaný, když často v církvi slyším, jak někdo dělá dlouhodobě službu, do které se nevědomky uvázal, a nikoho nezajímá, jak se v tom cítí, a zda to vůbec chce dělat. Domlouváme se v církvi s lidmi obvykle na závazek jeden rok (samozřejmě kromě staršovstva a vedoucích hlavních služeb). Pokud je oslovuji do konkrétních zodpovědností, je uctivé a férové oslovit jednak konkrétně – aby věděli co je čeká – a současně natolik dopředu, aby měli dostatek času si to v klidu promyslet a svobodně se rozhodnout.

Respektovat obdarování

  • Než lidi do nějaké služby oslovím, snažím se modlit a přemýšlet nad tím, kde je jejich obdarování od Boha – v čem můžou být ve společenství přínosem. Mám zkušenost, že když lidé dělají to, co mají dělat, tak “září”. Když dělají to, co nemají dělat, oni i ostatní se trápí. Lidé by neměli sloužit ze zvyku ani z očekávání ostatních, ale z toho, že v dané oblasti vidí své místo (mají pro to srdce i schopnosti).
  • Pokud někomu něco nejde, snažíme se promluvit si o tom, a najít něco, co mu bude bližší. Často lidé pokračují ve službě, která jim nejde jen proto, že se to slíbili a bojí se dát najevo pochybnosti. My vedoucí máme zase problém lidem říct negativní zpětnou vazbu, a trpí potom všichni.

Sdílení života

  • Nechci, aby byl vztah mezi mnou a lidmi se kterými pracuju čistě služební. Nechci lidem předávat poučky ale chci jim předávat kus sebe. Proto bych nikdy nechtěl mít ve služebním týmu, který vedu někoho, s kým nechci trávit čas jenom tak. Je pro mě důležité, aby lidi, se kterými spolupracuju, byli během roku alespoň několikrát u mě doma a abych s nimi trávil čas i v normálním životě a ne jen při službě.

Nebát se riskovat a vyhodnocovat

  • Potřebujeme mít odvahu dávat lidem prostor věci zkoušet a dělat chyby. Nepoznáme obdarování lidí, pokud jim nedáme příležitost ho uplatnit. Jsou věci, které si jde zčásti někde vyzkoušet. Důležité je upřímně si to vyhodnotit, a pomoci člověku případně najít jeho místo jinde. Znám několik lidí, kteří odešli ze své církve, mimojiné protože jim každý říkal vždycky jen “bylo to dobré”. Problém byl ale že nedostali upřímnou zpětnou vazbu, která by je vedla ke zlepšení a k růstu.
  • V uplynulých a následujících měsících třeba u nás v církvi dáváme prostor kázat několika lidem, kteří předtím v životě snad nikdy nekázali. Snažíme se je ujistit, že mají naši podporu, že v případě zájmu se s nimi sejdeme a pomůžeme jim s přípravou, a že mají autoritu i mandát do toho jít, a v případě, že se to nepovede tak, jak by si představovali, tak je nikdo nebude kamenovat.
  • Pro spoustu obdarování je možné v církvi vytvořit platformy, kde se to člověk postupně učí, než je postaven “na pódium” s plnou zodpovědností. Třeba kázání se mladí lidé učí tím, že si připraví zamyšlení na skupince, kde je pro to prostor, popřípadě na mládeži, než jednou budou kázat v neděli nebo na jiné větší akci. U praktických služeb je to snadnější – tam je možnost věci předávat více pozvolně, viz níže.

Delegace

  • Všechno co může dělat někdo jiný než vedoucí, má dělat někdo jiný, proto se snažím lidem zodpovědnosti předávat. Nikdy by to nemělo být hozením do vody, ale pozvolným předáváním – aby se zajistila kontinuita i to, že se daný člověk nebude cítit bezradně. Někde jsem převzal následující model, který se dá více či méně formálně použít:
    • Já to dělám, ty se díváš
    • Já to dělám, ty mi pomáháš
    • Ty to děláš, já ti pomáhám
    • Ty to děláš, já se dívám

Otázky na závěr

  • Jak často jsi s lidmi, které vedeš ke službě, jenom tak bez jakékoliv agendy?
  • Ví lidé ve tvém týmu a mládeži, proč děláte to co děláte a mají možnost sloužit v oblasti, ve které jsou silní?
  • Dostávají vaši lidé upřímnou zpětnou vazbu na svůj výkon?
  • Funguje ve vaší mládeži předávání, nebo všechny služby mají dlouhodobě jen ti stejní lidé?
  • Jsou lidé ve tvém týmu spíše nadšení do služby, kterou děláte, nebo jsou unaveni, a potřebovali byste nějaký nový impulz?

    Máte i vy otázky pro vedoucí? Napište nám do komentu nebo podívejte se na naši sekci HOW TO

Poté, co studoval informatiku, absolvoval roční stáž Journey v církvi Element v Hradci Králové pod Křesťanskou akademii mladých. Nyní je v týmu vedení církve ESK Havířov, kde také organizuje programy Log-out. Druhou částí úvazku pracuje v Křesťanské akademii mladých na podpoře mladých vedoucích a spolupráci generací v církvi. Jeho snem je vidět v České republice zdravé, přitažlivé církve, do kterých se lidé těší. Už dva a půl roku je šťastně ženatý s manželkou Aničkou, se kterou spolu studují teologickou školu TCM Institut. Rád čte, přemýšlí, vymýšlí vtipy do kázání a chodí s lidmi na kafe.

Leave a Reply

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.

Táto webová stránka používa Akismet na redukciu spamu. Získajte viac informácií o tom, ako sú vaše údaje z komentárov spracovávané.

Na našej webovej stránke používame cookies

Potvrďte, že akceptujete naše sledovacie súbory cookie: Google Analytics, Facebook Pixel. Môžete tiež odmietnuť sledovanie, takže môžete naďalej navštevovať našu webovú stránku bez toho, aby sa do služieb tretích strán odosielali údaje.