Nedávno za mnou přišel jeden člověk který se duchovně stará o mladé lidi v jeho sboru. Řekl mi:
“Nevím jak pomoct našim mládežníkům studovat Bibli sami pro sebe. Pro mnohé z nich je strašně nepřirozené vůbec číst, natož aby četli Bibli.”
Setkali jste se s tímto taky?
Negramotnost dnešní generace
Možná se nám to zdá jako nový problém této generace. Mladí lidé jsou mnohem méně gramotní ve čtení kvůli digitální revoluci. Je pro ně mnohem lehčí si pustit klip na YouTube než mít ranní ztišení. Je také pro mnohé mladé lidi těžší udržet pozornost (některé zdroje uvádí, že trvá jen 8 sekund, než ztratí zájem).
Digitální revoluce určitě přinesla s sebou i skvělé nástroje ke čtení, jako je například appka YouVersion. Prostřednictvím této aplikace můžete poslouchat audionahrávky biblického textu, procházet čtecími plány, a dostávat každé ráno “verš dne.” Bibli mají vždy u sebe v kapse.
Tyto nástroje ale samy o sobě nestačí. Jak můžeme pomoct mladým zvýšit svoji gramatnost pro čtení Božího slova?
Negramotnost v prvním století
Problém gramotnosti není nový. Tento problém je součástí misie církve už od začátku.
Běžně se uvádí, že v řecko-římském světě prvního století bylo gramotných 5-10% populace. Ale narozdíl od širšího společenství (a obzvlášť římského náboženství), bylo křesťanství postavena na psaných dokumentech. Ježíš považoval svůj příchod jako vrcholení příběhu Izraele ze Starého zákona (Mat. 5:17). Apoštol Pavel nařizoval mladému kazateli Timoteovi aby dál hlásal Boží Slovo, které dává moudrost ke spasení a je užitečné do života (2. Tim. 3:14-4:5). Apoštolové začali sepisovat příběh Ježíše a dopisy prvních společenstvím křesťanům, ale i tyhle byly pro některé příliš těžké na čtení (2. Petr. 3:16).
Od prvních shromáždění křesťanů byl kladen velký důraz na čtení Božího slova, i když mnozí z nich neuměli číst.
Bohoslužba, která učí číst
Jak se první vedoucí církve vypořádali s touto výzvou? Scházeli se. První Bohoslužby byly celkem jednoduché:
“Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách” (Sk. 2:42).
Co to znamená? Četli Boží slovo nahlas, a často ve velkých úsecích. Nežili svou víru v izolaci, ale v komunitě která měla své kořeny v příběhu Izraele ve Starém Zákoně. Používali praktické rituály (Večeře Páně) aby si připomínali vrchol toho velkolepého příběhu Bible v Ježíši. A modlili se Písmem — často přímo z knihy Žalmů.
Vše, co dělali, bylo obmyto Božím slovem. Čím víc se vraceli k Písmu (a v různých stylech, nejen vyučováním), tím víc Písmo znali. Vedoucí tímto způsobem každým momentem byli příkladem toho jak číst, používat, a radovat se z Božího slova. Toto je bohoslužba, která učí číst.
Výzva pro dnešní vedoucí
V dalších příspěvcích bych rád předal nějaké další nástroje pro pomoc čtení. Ale zatím mám pro nás vedoucí jednu otázku:
Jsou naše setkání obmyty Božím slovem?
Když se scházíme na mládeži, skupince, nebo k modlitbám, je Boží slovo jejím jádrem? Kromě vyučování (kde se snad čte více než jen jeden verš), jde Boží slovo slyšet? Mají mladí lidi příležitost číst Písmo nahlas ve velkých úsecích? Nebo jej nějak dramatizovat? Pomáháme dalším se modlit podle pestrosti knihy Žalmů? Máme rituály nebo zvyky které nám připomínají naši úlohu v Božím příběhu? A nakonec nejdůležitější — jsem já jako vedoucí dobrým příkladem člověka který čte, aplikuje, a raduje se z Božího slova?
Pokud chceme, aby naší mladí lidi četli, musíme nejprve vytvořit prostředí, které učí číst.