Tentokrát si moderátoři podcastu Zabudnuté cesty pozvali k mikrofonu Marka Mefa Húště, sociálního pracovníka ze Vsetína, který nejen že pomáhá bezdomovcům, ale který evangelizuje tyto lidi a za poslední léta vytvořil s Boží pomocí několik komunit tzv. Hooligans church.

Čtyřiceti tříletý Marek Mefo Húšť (sbor Církve bratrské Maják) vyrůstal ve věřící rodině, ale ve složitých časech dospívání chtěl žít bez Boha. Zkoušel všelico, a jak sám říká, musel spadnout doslova ústy do blata, aby se vrátil znovu k Bohu. Možná, že právě tento impuls, kdy potkal lidi žijící na ulici, kteří nemají často žádnou naději, byl tím prvním světlem, které ho přivedlo k práci s bezdomovci.

Dlouhá léta pracoval spolu s manželkou v církvi s mládeží, a když jednou hledal práci, našel ji v azylovém domě. Křesťanská organizace Elim na Vsetíně zastřešuje tuto sociální práci a kromě čistě praktických věcí bylo už od začátku záměrem zvěstovat těmto lidem evangelium, což se však v minulosti moc nedařilo. Je to tak specifická skupina, že to není jednoduché. Posledních sedm let se to však začíná měnit. Jak říká Marek, mnozí z bezdomovců měli kdysi nějaké křesťanské zázemí. Jako děti chodili do kostela, učili se o Bohu, ale životní zvraty je odvedli jinam. V situaci, když se jim všechno zhroutilo, když parťáci z jejich okolí umírají, když oni sami jsou na dně, ptají se, co bude jednou po smrti. 

Začátkem roku 2018 začal tento zájem lidí bez domova o duchovní věci nabírat na síle. Nejdříve se setkávalo jen pár lidí jednou za týden v denním centru a postupně jich přicházelo víc a žádali si další setkávání. Dnes se setkávají téměř denně, někteří dokonce touží po více setkáních v jeden den. Jednou si přijdou sami něco vyslechnout a jindy cestují s Markem do sousedního města jako pomocníci. Jsou mezi nimi „tahouni“, kteří volají další. Na Vsetíně fungují tři komunity Hooligan Church, dvě ve Valašském Meziříčí a jedna v Rožnově. Marek je něco jako jejich pastor.

„Nebylo by lepší pozvat tyto lidi přímo do existujících křesťanských sborů na bohoslužby?“ ptají se moderátoři. Určitě ne. Takové pokusy byly, ale neukázaly se jako funkční. Lidé bez domova přijdou špinaví, unavení, často i opilí do společnosti, která se jich může bát a bohoslužby přespí. Tato setkání, se kterými Marek začal, jsou nastavená přímo pro ně. Přicházejí o hodinu dřív, aby si zvládli i oddychnout, umýt se, připravit se na duchovní program. 

Jak takové setkání vypadá? Především je potřeba dát těmto lidem kvalitní teplé jídlo. Po modlitbě začnou jíst a tehdy Mefo otvírá Bibli a začne číst. Je to i proto, aby se soustředili a poslouchali, jinak by si povídali mezi sebou. Vždycky přijdou noví lidé, ty je potřeba přivítat, vysvětlit jim, co se tady děje, představit se. Aby se tady každý cítil dobře. K přečtenému textu Mefo řekne krátký vyklad. Snaží se vypíchnout důležité myšlenky, které si odnesou. Vytiskne jim verš na papír a dá jim ho s sebou, aby si ho mohli přečíst i později. A potom si ještě povídají. O tom, co prožívají, o svých problémech, kladou otázky. Taktéž i během výkladu mohou lidé svobodně reagovat a ptát se. Zatím nezpívají, Marek jim občas pouští reprodukované chvály, na Vánoce a Velikonoce pozve živou kapelu. Na setkání nechodí jen lidé z ulice. Chodí sem i ti, kteří sice bydlení a práci mají, ale svým způsobem života se odstřihli od přátel a rodiny. Nebo příbuzní bezdomovců, lidé zklamaní z církve. 

Velký význam mají pro ně modlitby. Jejich modlitby jsou zvláštní, moc neví, jak Pána Boha oslovit, ale o to jsou upřímnější. Takové modlitby jako tady, Marek jinde nezažil. Je důležité, aby věděli, že je někdo slyší a že se s nimi a za ně někdo modlí a sdílí tak jejich trápení. Marek chodívá sloužit i do různých squatů, kde je to hodně hlučné, někdy nebezpečné, občas se někdo snaží službu narušit. Marek se proto snaží dát těmto lidem aspoň pět minut, kdy jim řekne to nejdůležitější. Aby jednou, když budou odcházet z tohoto světa, odcházeli smíření s Bohem. 

Obyčejně se s těmito lidmi nedá ani systematicky pracovat, probírat nějaká témata na pokračování. Protože každé setkání je unikátní, vždycky přijde někdo nový a naopak někdo z minula se ztratí. Pokud jsou tací, kteří chodí dlouhodobě, Marek na ně působí, aby se nechali Pánem Bohem proměňovat. Měnit svůj charakter. Pár takových příkladů už zažil. Tito lidé potom chodí spolu s ním a vydávají svědectví, stávají se spolupracovníky celé služby. Nejlépe je, pokud mohou úplně změnit prostředí a začít žít v jiném městě, aby se odstřihli od starých kamarádů. Protože staré kontakty je často strhnou zpátky. 

Marek je opatrný, koho si vezme jako úzký tým přímo do terénu. Rozdíl mezi jeho svěřenci a ostatní populací je tak obrovský, že ne každý může tuto práci dělat. Nejvíc se modlí za to, aby právě mezi nimi povstali ti, kteří budou tvořit úzký tým přímo v terénu. Ostatní křesťané okolo mají jiné možnosti, jak pomoct. Mohou přispět finančně, protože pravidelné zásobování jídlem na každém setkání něco stojí nebo se mohou za Marka nebo spolu s Markem za službu modlit. Možností je určitě i víc. 

V Matoušovi 25. kapitole mluví Pán Ježíš o lásce k bližnímu. Každý z nás dokáže lehce milovat svoji rodinu a nejbližší lidi, ale je mnohem těžší milovat už to širší okolí, nebo dokonce tyto zvláštní lidi. Jak se to dá? Marek je přesvědčen, že každý z nás má od Pána Boha otevřené srdce pro určitý druh lidí. On sám dostal do cesty právě bezdomovce. Ani pro něho to není jednoduché poslání, ale uvědomil si, že se musí na ně dívat jako na Ježíše. A zároveň i my, kteří pomáháme, můžeme být pro druhé Ježíšem. Lidé okolo nás se s Ježíšem mohou setkat právě přes naše činy, naši pomoc. A přes nás, naši pomoc, dokážou přijmout to ostatní. 

Marek má různé sny, co by ještě rád uskutečnil. Z lidí bez domova, kteří jsou muzikanti, by rád vytvořil chválovou kapelu. Chtěl by si udělat řidičák na autobus a cestovat se svými přáteli do jiných měst sloužit. 

Pokud si chcete vyslechnout celý autentický rozhovor, můžete tady:

https://zabudnutecesty.podbean.com/e/101-nova-sezona-stare-navyky-hooligans-church/

Pokud byste chtěli vědět víc o této službě, spolu s fotografiemi to najdete tady:

https://hooliganschurch.cz/

Na webe jsou uvedeny dva účty, kam v případě zájmu můžete poslat finanční příspěvek.

Eva Bechná pracuje jako pastorační asistentka ve sboru Církve bratrské v Žilině. Ve sboru se mimo jiné věnuje dlouhodobě práci s dětmi a maminkami a také vydávání sborového newsletteru Fajo.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Na našem webu používáme soubory cookie

Potvrďte prosím, zda přijímáte naše sledovací soubory cookie: Google Analytics, Facebook Pixel. Sledování můžete také odmítnout, takže můžete nadále navštěvovat naše webové stránky bez odesílání jakýchkoli dat službám třetích stran.