Co s Večeří Páně v době koronavirové

V řadě církví po světě se v době koronavirové rozhořela diskuze k tomu, zda je možné a správné dělat přes internet nejrůznější církevní úkony. Jedním z nich je i Večeře Páně. Připomínka Kristovy oběti ustanovená na poslední Večeři Ježíše s jeho učedníky je jednou z klíčových tradic/rituálů, které existují prokazatelně od počátků církve. Dnes se církve liší v tom, jak často Večeři Páně slaví (několikrát týdně až jednou ročně) a liší se i v tom, jaký přesný duchovní význam jí přisuzují, nicméně ve většině církví byla tato rutina přerušena nemožností se osobně scházet. V dějinách to není pro církev nic nového (což snadno zapomínáme), co ale je nové je to, že na rozdíl od předchozích generací máme k dispozici internet a tím i příležitost fungovat jako církev online.

Odpůrci Večeře Páně prováděné online (například přes software ZOOM či jiný) používají nejčastěji argument, že základním předpokladem tohoto komunitního obřadu je společné fyzické setkání, protože při ustanovení tohoto obřadu byl Ježíš fyzicky s učedníky a i apoštol Pavel, který vcelku výživně napomíná Korintskou církev mluví o jejich společném setkání. Na základě tohoto odpůrci mluví o tom, že církev by měla Večeři Páně postrádat a těšit se na ni až do dalšího společného setkání. S tím bývá spojen někdy i ten argument, že online církev není plnohodnotná církev, ale pouze částečná náhražka.

S tímto výkladem osobně nemohu souhlasit a nemohu ho doporučit z několika důvodů.

Za prvé – To, že se v Bibli vždy mluvilo o osobním setkání je vcelku logické, protože žádné jiné setkání tehdy nebylo reálné. Těžko bychom mohli od apoštola Pavla čekat, že bude při psaní dopisů počítat s něčím, co tehdy společnost neznala. Kdybychom postupovali podle výše použité „exegeze“, pak bychom se spolu nemohli po telefonu ani modlit, protože to v Bibli není nikde zmíněno jako varianta. Ani nemluvě o tom, že Ježíš samozřejmě používal podobenství s mincí a ne s kreditní kartou a ilustrace s fíky a ne s ananasem. Vždy jde o obecný princip. Kdo ale chce číst Bibli s otevřeným srdcem, tak se nedívá na literu zákona (doslovné slovíčkaření, ale na ducha poselství (myšlenky a principy).

Za druhé – Autoři výše zmíněného názoru staví často na pohledu, že pouze osobní kontakt je reálný vztah. Paradoxně pak spolu Večeři Páně slaví rozhádaní členové jedné církve, kteří pro jistotu sedí o několik míst od sebe věříce, že členstvím ve stejné církvi prožívají jakési duchovní obecenství. Zejména mladí lidé však ví, že je velmi reálné prožívat skutečné přátelství online, a že přestože neosobní vztah není ten nejlepší možný vztah, tak je velmi reálný a často i kvalitnější, než řada osobní vztahů.

Za třetí – Pokud věříme, že vzkříšený Kristus je skutečně duchovně s námi, když slavíme Večeři Páně – jak moc může být pro něj překážka to, že my spolu fyzicky zrovna nejsme? Není snad důležitější jednota a blízkost srdce, než sedět vedle sebe na židli? Jak dlouho má Ježíš čekat, až podmínky dovolí lidem, aby si sedli fyzicky vedle sebe?

Církev budoucnosti bude žít v nové realitě a s tím budou spojené nové metody pro předávání stejného poselství. Mějme srdce otevřené, abychom neminuli to, co si chce Bůh pro své království použít!

Foto od Debby Hudson na Unsplash