5 dysfunkcí týmů: #3 Slabý závazek

Když přemýšlíme nad tím, jak vést dobře lidi, musíme i vědět, které věci nám můžou být na této cestě překážkou. Doteď jsme se zamýšleli nad 2 dysfunkcemi týmů: nedůvěra a strach z konfliktu.

Střed v naší cestě ke zdraví týmů bude otázka závazku. To, jaký závazek lidé v našich týmech dávají, bude dobrým ukazovatelem zdraví v takovýchto kolektivech.

Proč máme slabé závazky?

Jestli vedeš lidi déle než pár dní, víš, že závazek tvých lidí (a možná i tvůj!) časem ztrácí sílu. Jsou různé důvody, kvůli kterým naše závazky zeslábnou, ale v tomto článku bych se chtěl soustředit na 2 problémy: touha po konsenzua potřeba jistoty.

Konsenzus

Dobré vedení týmů bude vždy založené na jistém demokratickém základě. Spolu se bavíme o problémech, spolu hledáme řešení. Každý člen týmu má svůj hlas a chceme spolu jít za svým cílem.

Někdy ale dojde k tomu, že v naší skupině máme různé názory. Jistá část týmu vidí řešení „x“, zatímco druhá část si myslí, že řešení „y“ bude efektivnější. Co v takové situaci udělat?

Jedním řešením je nastavit diktaturu. Vedoucí týmu rozhodne, který názor a nebere ohled na druhý. Toto je někdy potřebné řešení, ale jestli ho příliš často využíváme, způsobíme ztrátu motivace v našem týmu – „k čemu tady jsem já, když stejně všechno rozhodne on sám?“

Druhá cesta, o hodně škodlivější (i když na první pohled příjemnější), je cesta konsenzu. „Budeme se o tom bavit, až dokud se všichni neshodneme na tom stejném závěru.“ Toto řešení má velmi dobrou motivaci ve svém základě, ale v důsledku způsobí zeslabení závazků v našem týmu. Proč?

Někdy je absolutně nemožné mít absolutní souhlas. Některé otázky a rozhodnutí jsou tak komplikované, že všechna řešení jsou v podstatě dobré i zlé – ne černobílé a jednoznačné. Když dojdeme do slepé ulice, ze které neumíme vyjít, nemusíme se snažit najít konsenzus. Mnohem důležitější je, ujistit se, že každý názor byl vyslechnutý a pochopený. Tehdy musíme odsunout ego bokem a neblokovat dále proces, protože přece všichni chceme dobro pro skupinu a nejen „vyhrát souboj názorů“.

Když budeme za každou cenu bojovat o konsenzus, lidi v týmu ztratí motivaci a jejich závazek zeslábne.

Jistota

Druhý problém, který bude blokovat naše procesy v týmu je potřeba jistoty. Je to velmi úzce spojené s problémem, který jsme prezentovali výše. Některé rozhodnutí nejsou černobílé a jednoznačné. Různé řešení mají své plusy a mínusy a kterékoli z nich může fungovat – a nemusí.

Tehdy můžeme diskutovat hodiny a hodiny o tom, které je nejlepší řešení, ale může se stát, že každá možnost bude mít jistá rizika a nejistotu výsledku. Jestli budeme usilovat o jistotu nad vším, je dost pravděpodobné, že žádné rozhodnutí neuděláme.

Musíme se naučit žít v jisté nejistotě. Vojenský axióm může být pro nás inspirací: nějaké rozhodnutí je lepší než žádné rozhodnutí.

Život (nejen služba!) je příliš komplexní a komplikovaný na to, abychom mohli mít vždy jistotu. Vždyť i naše víra je na tom postavená – na víře. Kdybychom si byli u všeho jistí, kdybychom měli na všechny naše otázky vědecky potvrzená fakta, potom by byla víra zbytečná. O hodně věcech, od těch nejmenších až po ty největší otázky života nemáme absolutně jistotu, musíme udělat krok víry – a to je dobře.

Možná nikdy nebudeš mít dostatek faktů, abys dělal (ať už v osobním životě nebo ve službě) dokonalá rozhodnutí. Ale s tím, co máš, s tím, co víš a s malým kusem víry musíš udělat rozhodnutí a kroky směrem, který věříš, že je nejlepší, po kterém věříš, že Bůh vede tebe a tvůj tým.

Život víry je zároveň život odvahy. A na takovéto dobrodružství potřebuješ zodpovědné lidi, kteří mají silný závazek. Nedovol, aby touha po konsenzu a potřeba jistoty zabili závazek, který ti lidé kolem tebe dali.